1Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. 2Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. 3Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. 4Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 5Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 6Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 7Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 8Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 9Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 10Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 11V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 12Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 13Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 14Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 15O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 16V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 17Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 18Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 19Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 20Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 21Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 22Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 23Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 24Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 25Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 26Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 27Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 28Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 29Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 30Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 31Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 32Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 33He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 34Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 35Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 36Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 37Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 38Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 39Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 40Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 41Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 42Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 43A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 44I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 45A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 46Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 47Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 48Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 49Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 50Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 51Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 52Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 53Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 54Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 55Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 56Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 57Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 58Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 59Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 60Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 61Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 62O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 63Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 64Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 65Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 66Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 67Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 68Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 69Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 70Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 71K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 72Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 73Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 74Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 75Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 76Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 77Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 78Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 79Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 80Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 81Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 82Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 83Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 84Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 85Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 86Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 87Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 88Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 89Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 90Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 91Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 92Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 93Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 94Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 95Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 96Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 97Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 98Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 99Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 100I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 101Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 102Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 103Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 104Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 105Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 106Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 107Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 108Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 109Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 110Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 111Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 112Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 113Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 114Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 115Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 116Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 117Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 118Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 120Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 121Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 122Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. 123Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. 124Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. 125Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. 126Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. 127Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. 128A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. 129Pane Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. 130Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. 131Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. 132Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. 133Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. 134Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. 135Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. 136Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého. 137Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. 138Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. 139Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. 140Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj. 141Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. 142Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. 143Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. 144Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. 145Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. 146K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. 147Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám. 148Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. 149Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne. 150Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. 151Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. 152Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. 153Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám. 154Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. 155Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. 156Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. 157Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji. 158Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. 159Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. 160Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé. 161Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. 162Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. 163Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. 164Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. 165Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. 166Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám. 167Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. 168Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou. 169Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti. 170Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne. 171I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. 172Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. 173Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. 174Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má. 175Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc. 176Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Matthew Henry - Concise Commentary 1 This psalm may be considered as the statement of a believer's experience. As far as our views, desires, and affections agree with what is here expressed, they come from the influences of the Holy Spirit, and no further. The pardoning mercy of God in Christ, is the only source of a sinner's happiness. And those are most happy, who are preserved most free from the defilement of sin, who simply believe God's testimonies, and depend on his promises. If the heart be divided between him and the world, it is evil. But the saints carefully avoid all sin; they are conscious of much evil that clogs them in the ways of God, but not of that wickedness which draws them out of those ways. The tempter would make men think they are at them out of those ways. The tempter would make men think they are at liberty to follow the word of God or not, as they please. But the desire and prayer of a good man agree with the will and command of God. If a man expects by obedience in one thing to purchase indulgence for disobedience in others, his hypocrisy will be detected; if he is not ashamed in this world, everlasting shame will be his portion. The psalmist coveted to learn the laws of God, to give God the glory. And believers see that if God forsakes them, the temper will be too hard for them.
9 To original corruption all have added actual sin. The ruin of the young is either living by no rule at all, or choosing false rules: let them walk by Scripture rules. To doubt of our own wisdom and strength, and to depend upon God, proves the purpose of holiness is sincere. God's word is treasure worth laying up, and there is no laying it up safe but in our hearts, that we may oppose God's precepts to the dominion of sin, his promises to its allurements, and his threatenings to its violence. Let this be our plea with Him to teach us his statutes, that, being partakers of his holiness, we may also partake of his blessedness. And those whose hearts are fed with the bread of life, should with their lips feed many. In the way of God's commandments there is the unsearchable riches of Christ. But we do not meditate on God's precepts to good purpose, unless our good thoughts produce good works. I will not only think of thy statutes, but do them with delight. And it will be well to try the sincerity of our obedience by tracing the spring of it; the reality of our love by cheerfulness in appointed duties.
17 If God deals in strict justice with us, we all perish. We ought to spend our lives in his service; we shall find true life in keeping his word. Those that would see the wondrous things of God's law and gospel, must beg him to give them understanding, by the light of his Spirit. Believers feel themselves strangers on earth; they fear missing their way, and losing comfort by erring from God's commandments. Every sanctified soul hungers after the word of God, as food which there is no living without. There is something of pride at the bottom of every wilful sin. God can silence lying lips; reproach and contempt may humble and do us good, and then they shall be removed. Do we find the weight of the cross is above that we are able to bear? He that bore it for us will enable us to bear it; upheld by him we cannot sink. It is sad when those who should protect the innocent, are their betrayers. The psalmist went on in duty, and he found comfort in the word of God. The comforts of the word of God are most pleasant to a gracious soul, when other comforts are made bitter; and those that would have God's testimonies to be their delight, must be advised by them. May the Lord direct us in exercising repentance of sin, and faith in Christ.
25 While the souls of the children of this world cleave to the earth as their portion, the children of light are greatly burdened, because of the remains of carnal affections in their hearts. It is unspeakable comfort to a gracious soul, to think with what tenderness all its complaints are received by a gracious God. We can talk of the wonders of redeeming love, when we understand the way of God's precepts, and walk in that way. The penitent melts in sorrow for sin: even the patient spirit may melt in the sense of affliction, it is then its interest to pour out its soul before God. The way of lying means all false ways by which men deceive themselves and others, or are deceived by Satan and his instruments. Those who know and love the law of the Lord, desire to know it more, and love it better. The way of serious godliness is the way of truth; the only true way to happiness: we must always have actual regard to it. Those who stick to the word of God, may in faith expect and pray for acceptance with God. Lord, never leave me to do that by which I shall shame myself, and do not thou reject my services. Those that are going to heaven, should still press forward. God, by his Spirit, enlarges the hearts of his people when he gives them wisdom. The believer prays to be set free from sin.
33 Teach me thy statutes, not the mere words, but the way of applying them to myself. God, by his Spirit, gives a right understanding. But the Spirit of revelation in the word will not suffice, unless we have the Spirit of wisdom in the heart. God puts his Spirit within us, causing us to walk in his statutes. The sin here prayed against is covetousness. Those that would have the love of God rooted in them, must get the love of the world rooted out; for the friendship of the world is enmity with God. Quicken me in thy way; to redeem time, and to do every duty with liveliness of spirit. Beholding vanity deadens us, and slackens our pace; a traveller must not stand gazing upon every object that presents itself to his view. The promises of God's word greatly relate to the preservation of the true believer. When Satan has drawn a child of God into worldly compliances, he will reproach him with the falls into which he led him. Victory must come from the cross of Christ. When we enjoy the sweetness of God's precepts, it will make us long for more acquaintance with them. And where God has wrought to will, he will work to do.
41 Lord, I have by faith thy mercies in view; let me by prayer prevail to obtain them. And when the salvation of the saints is completed, it will plainly appear that it was not in vain to trust in God's word. We need to pray that we may never be afraid or ashamed to own God's truths and ways before men. And the psalmist resolves to keep God's law, in a constant course of obedience, without backsliding. The service of sin is slavery; the service of God is liberty. There is no full happiness, or perfect liberty, but in keeping God's law. We must never be ashamed or afraid to own our religion. The more delight we take in the service of God, the nearer we come to perfection. Not only consent to his law as good, but take pleasure in it as good for us. Let me put forth all the strength I have, to do it. Something of this mind of Christ is in every true disciple.
49 Those that make God's promises their portion, may with humble boldness make them their plea. He that by his Spirit works faith in us, will work for us. The word of God speaks comfort in affliction. If, through grace, it makes us holy, there is enough in it to make us easy, in all conditions. Let us be certain we have the Divine law for what we believe, and then let not scoffers prevail upon us to decline from it. God's judgments of old comfort and encourage us, for he is still the same. Sin is horrible in the eyes of all that are sanctified. Ere long the believer will be absent from the body, and present with the Lord. In the mean time, the statutes of the Lord supply subjects for grateful praise. In the season of affliction, and in the silent hours of the night, he remembers the name of the Lord, and is stirred up to keep the law. All who have made religion the first thing, will own that they have been unspeakable gainers by it.
57 True believers take the Lord for the portion of their inheritance, and nothing less will satisfy them. The psalmist prayed with his whole heart, knowing how to value the blessing he prayed for: he desired the mercy promised, and depended on the promise for it. He turned from by-paths, and returned to God's testimonies. He delayed not. It behoves sinners to hasten to escape; and the believer will be equally in haste to glorify God. No care or grief should take away God's word out of our minds, or hinder the comfort it bestows. There is no situation on earth in which a believer has not cause to be thankful. Let us feel ashamed that others are more willing to keep from sleep to spend the time in sinful pleasures, than we are to praise God. And we should be more earnest in prayer, that our hearts may be filled with his mercy, grace, and peace.
65 However God has dealt with us, he has dealt with us better than we deserve; and all in love, and for our good. Many have knowledge, but little judgment; those who have both, are fortified against the snares of Satan, and furnished for the service of God. We are most apt to wander from God, when we are easy in the world. We should leave our concerns to the disposal of God, seeing we know not what is good for us. Lord, thou art our bountiful Benefactor; incline our hearts to faith and obedience. The psalmist will go on in his duty with constancy and resolution. The proud are full of the world, and its wealth and pleasures; these make them senseless, secure, and stupid. God visits his people with affliction, that they may learn his statutes. Not only God's promises, but even his law, his percepts, though hard to ungodly men, are desirable, and profitable, because they lead us with safety and delight unto eternal life.
73 God made us to serve him, and enjoy him; but by sin we have made ourselves unfit to serve him, and to enjoy him. We ought, therefore, continually to beseech him, by his Holy Spirit, to give us understanding. The comforts some have in God, should be matter of joy to others. But it is easy to own, that God's judgments are right, until it comes to be our own case. All supports under affliction must come from mercy and compassion. The mercies of God are tender mercies; the mercies of a father, the compassion of a mother to her son. They come to us when we are not able to go to them. Causeless reproach does not hurt, and should not move us. The psalmist could go on in the way of his duty, and find comfort in it. He valued the good will of saints, and was desirous to keep up his communion with them. Soundness of heart signifies sincerity in dependence on God, and devotedness to him.
81 The psalmist sought deliverance from his sins, his foes, and his fears. Hope deferred made him faint; his eyes failed by looking out for this expected salvation. But when the eyes fail, yet faith must not. His affliction was great. He was become like a leathern bottle, which, if hung up in the smoke, is dried and shrivelled up. We must ever be mindful of God's statutes. The days of the believer's mourning shall be ended; they are but for a moment, compared with eternal happiness. His enemies used craft as well as power for his ruin, in contempt of the law of God. The commandments of God are true and faithful guides in the path of peace and safety. We may best expect help from God when, like our Master, we do well and suffer for it. Wicked men may almost consume the believer upon earth, but he would sooner forsake all than forsake the word of the Lord. We should depend upon the grace of God for strength to do every good work. The surest token of God's good-will toward us, is his good work in us.
89 The settling of God's word in heaven, is opposed to the changes and revolutions of the earth. And the engagements of God's covenant are established more firmly than the earth itself. All the creatures answer the ends of their creation: shall man, who alone is endued with reason, be the only unprofitable burden of the earth? We may make the Bible a pleasant companion at any time. But the word, without the grace of God, would not quicken us. See the best help for bad memories, namely, good affections; and though the exact words be lost, if the meaning remain, that is well. I am thine, not my own, not the world's; save me from sin, save me from ruin. The Lord will keep the man in peace, whose mind is stayed on him. It is poor perfection which one sees and end of. Such are all things in this world, which pass for perfections. The glory of man is but as the flower of the grass. The psalmist had seen the fulness of the word of God, and its sufficiency. The word of the Lord reaches to all cases, to all times. It will take us from all confidence in man, or in our own wisdom, strength, and righteousness. Thus shall we seek comfort and happiness from Christ alone.
97 What we love, we love to think of. All true wisdom is from God. A good man carries his Bible with him, if not in his hands, yet in his head and in his heart. By meditation on God's testimonies we understand more than our teachers, when we understand our own hearts. The written word is a more sure guide to heaven, than all the fathers, the teachers, and ancients of the church. We cannot, with any comfort or boldness, attend God in holy duties, while under guilt, or in any by-way. It was Divine grace in his heart, that enabled the psalmist to receive these instructions. The soul has its tastes as well as the body. Our relish for the word of God will be greatest, when that for the world and the flesh is least. The way of sin is a wrong way; and the more understanding we get by the precepts of God, the more rooted will be our hatred of sin; and the more ready we are in the Scriptures, the better furnished we are with answers to temptation.
105 The word of God directs us in our work and way, and a dark place indeed the world would be without it. The commandment is a lamp kept burning with the oil of the Spirit, as a light to direct us in the choice of our way, and the steps we take in that way. The keeping of God's commands here meant, was that of a sinner under a dispensation of mercy, of a believer having part in the covenant of grace. The psalmist is often afflicted; but with longing desires to become more holy, offers up daily prayers for quickening grace. We cannot offer any thing to God, that he will accept but what he is pleased to teach us to do. To have our soul or life continually in our hands, implies constant danger of life; yet he did not forget God's promises nor his precepts. Numberless are the snares laid by the wicked; and happy is that servant of God, whom they have not caused to err from his Master's precepts. Heavenly treasures are a heritage for ever; all the saints accept them as such, therefore they can be content with little of this world. We must look for comfort only in the way of duty, and that duty must be done. A good man, by the grace of God, brings his heart to his work, then it is done well.
113 Here is a dread of the risings of sin, and the first beginnings of it. The more we love the law of God, the more watchful we shall be, lest vain thoughts draw us from what we love. Would we make progress in keeping God's commands, we must be separate from evil-doers. The believer could not live without the grace of God; but, supported by his hand, his spiritual life shall be maintained. Our holy security is grounded on Divine supports. All departure from God's statutes is error, and will prove fatal. Their cunning is falsehood. There is a day coming which will put the wicked into everlasting fire, the fit place for the dross. See what comes of sin Surely we who fall so low in devout affections, should fear, lest a promise being left us of entering into heavenly rest, any of us should be found to come short of it,
Hebre 4:1.
121 Happy is the man, who, acting upon gospel principles, does justice to all around. Christ our Surety, having paid our debt and ransom, secures all the blessings of salvation to every true believer. The psalmist expects the word of God's righteousness, and no other salvation than what is secured by that word, which cannot fall to the ground. We deserve no favour form God; we are most easy when we cast ourselves upon God's mercy, and refer ourselves to it. If any man resolve to do God's will as his servant, he shall be made to know his testimonies. We must do what we can for the support of religion, and, after all, must beg of God to take the work into his own hands. It is hypocrisy to say we love God's commandments more than our worldly interests. The way of sin is a false way, being directly contrary to God's precepts, which are right: those that love and esteem God's law, hate sin, and will not be reconciled to it.
129 The wonders of redeeming love will fix the heart in adoration of them. The Scriptures show us what we were, what we are, and what we shall be. They show us the mercy and the justice of the Lord, the joys of heaven, and the pains of hell. Thus they give to the simple, in a few days, understanding of those matters, which philosophers for ages sought in vain. The believer, wearied with the cares of life and his conflicts with sin, pants for the consolations conveyed to him by means of the sacred word. And every one may pray, Look thou upon me, and be merciful unto me as thou usest to do unto those that love thy name. We must beg that the Holy Spirit would order our steps. The dominion of sin is to be dreaded and prayed against by every one. The oppression of men is often more than flesh and blood can bear; and He who knoweth our frame, will not refuse to remove it in answer to the prayers of his people. Whatever obscurity may appear as to the faith of the Old Testament believers, their confidence at the throne of grace can only be explained by their having obtained more distinct views of gospel privileges, through the sacrifices and services of their law, than is generally imagined. Go to the same place, plead the name and merits of Jesus, and you will not, you cannot plead in vain. Commonly, where there is a gracious heart, there is a weeping eye. Accept, O Lord, the tears our blessed Redeemer shed in the days of his flesh, for us who should weep for our brethren or ourselves.
137 God never did, and never can do wrong to any. The promises are faithfully performed by Him that made them. Zeal against sin should constrain us to do what we can against it, at least to do more in religion ourselves. Our love to the word of God is evidence of our love to God, because it is designed to make us partake his holiness. Men's real excellency always makes them low in their own eyes. When we are small and despised, we have the more need to remember God's precepts, that we may have them to support us. The law of God is the truth, the standard of holiness, the rule of happiness; but the obedience of Christ alone justifies the believer. Sorrows are often the lot of saints in this vale of tears; they are in heaviness through manifold temptations. There are delights in the word of God, which the saints often most sweetly enjoy when in trouble and anguish. This is life eternal, to know God and Jesus Christ whom he has sent,
John 17:3. May we live the life of faith and grace here, and be removed to the life of glory hereafter.
145 Supplications with the whole heart are presented only by those who desire God's salvation, and who love his commandments. Whither should the child go but to his father? Save me from my sins, my corruptions, my temptations, all the hinderances in my way, that I may keep thy testimonies. Christians who enjoy health, should not suffer the early hours of the morning to glide away unimproved. Hope in God's word encourages us to continue in prayer. It is better to take time from sleep, than not to find time for prayer. We have access to God at all hours; and if our first thoughts in the morning are of God, they will help to keep us in his fear all the day long. Make me lively and cheerful. God knows what we need and what is good for us, and will quicken us. If we are employed in God's service, we need not fear those who try to set themselves as far as they can out of the reach of the convictions and commands of his law. When trouble is near, God is near. He is never far to seek. All his commandments are truth. And God's promises will be performed. All that ever trusted in God have found him faithful.
153 The closer we cleave to the word of God, both as our rule and as our stay, the more assurance we have of deliverance. Christ is the Advocate of his people, their Redeemer. Those who were quickened by his Spirit and grace, when they were dead in trespasses and sins, often need to have the work of grace revived in them, according to the word of promise. The wicked not only do not God's statutes, but they do not even seek them. They flatter themselves that they are going to heaven; but the longer they persist in sin, the further it is from them. God's mercies are tender; they are a fountain that can never be exhausted. The psalmist begs for God's reviving, quickening grace. A man, steady in the way of his duty, though he may have many enemies, needs to fear none. Those that hate sin truly, hate it as sin, as a transgression of the law of God, and a breaking of his word. Our obedience is only pleasing to God, and pleasant to ourselves, when it comes from a principle of love. All, in every age, who receive God's word in faith and love, find every saying in it faithful.
161 Those whose hearts stand in awe of God's word, will rather endure the wrath of man, than break the law of God. By the word of God we are unspeakable gainers. Every man hates to have a lie told him, but we should more hate telling a lie; by the latter we give an affront to God. The more we see the beauty of truth, the more we shall see the hateful deformity of a lie. We are to praise God even for afflictions; through grace we get good from them. Those that love the world have great vexation, for it does not answer what they expect; those that love God's word have great peace, for it outdoes what they expect. Those in whom this holy love reigns, will not perplex themselves with needless scruples, or take offence at their brethren. A good hope of salvation will engage the heart in doing the commandments. And our love to the word of God must subdue our lusts, and root out carnal affections: we must make heart work of it, or we make nothing of it. We must keep the commandments of God by obedience to them, and his promises by reliance on them. God's eye is on us at all times; this should make us very careful to keep his commandments.
169 The psalmist desired grace and strength to lift up his prayers, and that the Lord would receive and notice them. He desired to know more of God in Christ; to know more of the doctrines of the word, and the duties of religion. He had a deep sense of unworthiness, and holy fear that his prayer should not come before God; Lord, what I pray for is, what thou hast promised. We have learned nothing to purpose, if we have not learned to praise God. We should always make the word of God the rule of our discourse, so as never to transgress it by sinful speaking, or sinful silence. His own hands are not sufficient, nor can any creature lend him help; therefore he looks up to God, that the hand that had made him may help him. He had made religion his deliberate choice. There is an eternal salvation all the saints long for, and therefore they pray that God would help their way to it. Let thy judgments help me; let all ordinances and all providences, (both are God's judgments,) further me in glorifying God; let them help me for that work. He often looks back with shame and gratitude to his lost estate. He still prays for the tender care of Him who purchased his flock with his own blood, that he may receive from him the gift of eternal life. Seek me, that is, Find me; for God never seeks in vain. Turn me, and I shall be turned. Let this psalm be a touchstone by which to try our hearts, and our lives. Do our hearts, cleansed in Christ's blood, make these prayers, resolutions and confessions our own? Is God's word the standard of our faith, and the law of our practice? Do we use it as pleas with Christ for what we need? Happy those who live in such delightful exercises.
