Catholic liturgical translation

1Mezitím se kolem něho shromáždilo tak obrovské množství lidí, že se div neušlapali. Začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: » Varujte se farizejského kvasu, to znamená pokrytectví! 2Nic není zahaleného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. 3Proto všechno, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste pošeptali do ucha za zavřenými dveřmi, bude rozhlášeno ze střech. 4Říkám vám, moji přátelé: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale potom už nemají, co by ještě udělali. 5Ukážu vám, koho se máte bát: Bojte se toho, který když usmrtí, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám: toho se bojte! 6Copak se neprodává pět vrabců za dva halíře? A ani jediný z nich není u Boha zapomenut. 7U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se! Máte větší cenu než všichni vrabci! 8Říkám vám: Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i Syn člověka se přizná před Božími anděly. 9Kdo však mě před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. 10Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; kdo by se však rouhal Duchu svatému, tomu odpuštěno nebude. 11Až vás budou předvádět do synagóg na soud, před úřady a vrchnosti, nedělejte si starosti, jak a čím byste se hájili nebo co byste měli říci. 12V tu chvíli vás totiž Duch svatý poučí, co je třeba říci.« 13Někdo ze zástupu ho požádal: »Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!« 14Odpověděl mu: »Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?« 15Potom jim řekl: »Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.« 16Pověděl jim toto podobenství: »Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. 17Uvažoval tedy sám pro sebe: 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! 18Tohle udělám,' řekl si, 'strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. 19Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!' 20Bůh však mu řekl: 'Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?' 21Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.« 22Dále řekl svým učedníkům: »Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. 23Vždyť život je víc než jídlo a tělo víc než šaty. 24Podívejte se na havrany! Nesejí, nežnou, nemají zásobárnu ani stodolu; živí je Bůh. Oč větší cenu máte vy než ptáci! 25Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život i jen o chvilku? 26Jestliže tedy nedokážete ani to nejmenší, co si děláte starosti o to ostatní? 27Podívejte se na lilie, jak rostou, nepředou ani netkají - a říkám vám: ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! 28Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní? 29Neshánějte se po tom, co budete jíst a pít, a neznepokojujte se tím! 30Po tom všem se shánějí ve světě pohané; váš Otec přece ví, že to potřebujete. 31Hledejte spíš jeho království, a to ostatní vám bude přidáno. 32Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. 33Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. 34Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce! 35Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, 36abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. 37Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. 38A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a na-lezne je tak, jsou blahoslavení. 39Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. 40I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.« 41Petr se ho zeptal: »Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?« 42Pán řekl: »Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? 43Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! 44Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. 45Kdyby si však onen služebník pomyslil: 'Můj pán hned tak nepřijde', a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, 46přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. 47Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. 48Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat. 49Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! 50V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! 51Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. 52Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. 53Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.« 54Řekl pak také zástupům: »Když vidíte, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: 'Přijde déšť' a bývá tomu tak. 55Když však vane vítr z jihu, říkáte: 'Bude horko' a bývá. 56Pokrytci! Úkazy na zemi i na obloze umíte posoudit; jak to, že nedovedete posoudit tuto dobu?  57Proč sami od sebe nerozeznáte, co je správné? 58Když jdeš se svým protivníkem na úřad, udělej všechno, aby ses ještě cestou s ním vyrovnal. Jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá biřici a biřic tě uvrhne do vězení. 59Říkám ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře!«


Matthew Henry - Concise Commentary
 1   A firm belief of the doctrine of God's universal providence, and the extent of it, would satisfy us when in peril, and encourage us to trust God in the way of duty. Providence takes notice of the meanest creatures, even of the sparrows, and therefore of the smallest interests of the disciples of Christ. Those who confess Christ now, shall be owned by him in the great day, before the angels of God. To deter us from denying Christ, and deserting his truths and ways, we are here assured that those who deny Christ, though they may thus save life itself, and though they may gain a kingdom by it, will be great losers at last; for Christ will not know them, will not own them, nor show them favour. But let no trembling, penitent backslider doubt of obtaining forgiveness. This is far different from the determined enmity that is blasphemy against the Holy Ghost, which shall never be forgiven, because it will never be repented of.

 13   Christ's kingdom is spiritual, and not of this world. Christianity does not meddle with politics; it obliges all to do justly, but wordly dominion is not founded in grace. It does not encourage expectations of worldly advantages by religion. The rewards of Christ's disciples are of another nature. Covetousness is a sin we need constantly to be warned against; for happiness and comfort do not depend on the wealth of this world. The things of the world will not satisfy the desires of a soul. Here is a parable, which shows the folly of carnal worldling while they live, and their misery when they die. The character drawn is exactly that of a prudent, worldly man, who has no grateful regard to the providence of God, nor any right thought of the uncertainty of human affairs, the worth of his soul, or the importance of eternity. How many, even among professed Christians, point out similar characters as models for imitation, and proper persons to form connexions with! We mistake if we think that thoughts are hid, and thoughts are free. When he saw a great crop upon his ground, instead of thanking God for it, or rejoicing to be able to do more good, he afflicts himself. What shall I do now? The poorest beggar in the country could not have said a more anxious word. The more men have, the more perplexity they have with it. It was folly for him to think of making no other use of his plenty, than to indulge the flesh and gratify the sensual appetites, without any thought of doing good to others. Carnal worldlings are fools; and the day is coming when God will call them by their own name, and they will call themselves so. The death of such persons is miserable in itself, and terrible to them. Thy soul shall be required. He is loth to part with it; but God shall require it, shall require an account of it, require it as a guilty soul to be punished without delay. It is the folly of most men, to mind and pursue that which is for the body and for time only, more than that for the soul and eternity.

 22   Christ largely insisted upon this caution not to give way to disquieting, perplexing cares, Matt 6:25-Matt 6:34. The arguments here used are for our encouragement to cast our care upon God, which is the right way to get ease. As in our stature, so in our state, it is our wisdom to take it as it is. An eager, anxious pursuit of the things of this world, even necessary things, ill becomes the disciples of Christ. Fears must not prevail; when we frighten ourselves with thoughts of evil to come, and put ourselves upon needless cares how to avoid it. If we value the beauty of holiness, we shall not crave the luxuries of life. Let us then examine whether we belong to this little flock. Christ is our Master, and we are his servants; not only working servants, but waiting servants. We must be as men that wait for their lord, that sit up while he stays out late, to be ready to receive him. In this Christ alluded to his own ascension to heaven, his coming to call his people to him by death, and his return to judge the world. We are uncertain as to the time of his coming to us, we should therefore be always ready. If men thus take care of their houses, let us be thus wise for our souls. Be ye therefore ready also; as ready as the good man of the house would be, if he knew at what hour the thief would come.

 41   All are to take to themselves what Christ says in his word, and to inquire concerning it. No one is left so ignorant as not to know many things to be wrong which he does, and many things to be right which he neglects; therefore all are without excuse in their sin. The bringing in the gospel dispensation would occasion desolations. Not that this would be the tendency of Christ's religion, which is pure, peaceable, and loving; but the effect of its being contrary to men's pride and lusts. There was to be a wide publication of the gospel. But before that took place, Christ had a baptism to be baptized with, far different from that of water and the Holy Spirit. He must endure sufferings and death. It agreed not with his plan to preach the gospel more widely, till this baptism was completed. We should be zealous in making known the truth, for though divisions will be stirred up, and a man's own household may be his foes, yet sinners will be converted, and God will be glorified.

 54   Christ would have the people to be as wise in the concerns of their souls as they are in outward affairs. Let them hasten to obtain peace with God before it is too late. If any man has found that God has set himself against him concerning his sins, let him apply to him as God in Christ reconciling the world to himself. While we are alive, we are in the way, and now is our time.