Catholic liturgical translation

1Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, 2jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. 3A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu, 4aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. 5Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz z Abiášovy kněžské třídy; jmenoval se Zachariáš. Jeho manželka pocházela z Árónova rodu a jmenovala se Alžběta. 6Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně. 7Neměli však děti, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku. 8Když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem kněžskou službu, 9padl na něj podle kněžského řádu los, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo. 10Celé množství lidu se modlilo venku v hodinu té oběti. 11Tu se mu zjevil anděl Páně stojící po pravé straně kadidlového oltáře. 12Když ho Zachariáš uviděl, lekl se a padla na něj bázeň. 13Anděl mu však řekl: »Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. 15Bude veliký před Pánem, víno ani jiný opojný nápoj nebude pít, bude plný Ducha svatého už od mateřského lůna 16a mnoho izraelských synů obrátí k Pánu, jejich Bohu. 17Půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem, neposlušné k smýšlení spravedlivých a připravil Pánu ochotný lid.« 18Zachariáš řekl andělovi: »Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a také moje žena je v pokročilém věku.« 19Anděl mu odpověděl: »Já jsem Gabriel. Stojím před Bohem a byl jsem poslán, abych k tobě mluvil a sdělil ti tuto radostnou zvěst. 20Teď však zůstaneš bez řeči a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se naplní ve svůj čas.« 21Lid čekal na Zachariáše a divil se, že se v chrámě zdržuje tak dlouho. 22Když pak vyšel a nemohl k nim promluvit, poznali, že měl v chrámě vidění. Dával jim znamení a zůstal němý. 23Když se skončily dny jeho služby, vrátil se domů. 24Po těch dnech jeho žena Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců. Říkala si: 25»To mi učinil Pán, když mě milostivě zbavil pohanění před lidmi.« Zvěstování Páně; návštěva Panny Marie u Alžběty  26V šestém měsíci byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,  27k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria.  28Anděl k ní vešel a řekl: »Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!«  29Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.  30Anděl jí řekl: »Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha.  31Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.  32Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida,  33bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.«  34Maria řekla andělovi: »Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám!«  35Anděl jí odpověděl: »Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží.  36I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou.  37Vždyť u Boha není nic nemožného.«  38Maria řekla: »Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!« A anděl od ní odešel.  39V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách.  40Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.  41Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým  42a zvolala mocným hlasem: »Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého!  43Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?  44Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně!  45Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!«  46Maria řekla: »Velebí má duše Hospodina  47a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,  48neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,  49že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté  50a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.  51Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně.  52Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil,  53hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.  54Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství,  55jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.«  56Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů. 57Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. 58Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. 59Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. 60Jeho matka na to řekla: »Ne, ale bude se jmenovat Jan!« 61Namítli jí: »Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.« 62Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. 63On si vyžádal tabulku a napsal: »Jeho jméno je Jan.« Všichni se tomu podivili. 64Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. 65Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. 66Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: »Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!« 67Janův otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a pronesl tato prorocká slova: 68»Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! 69Vzbudil nám mocného spasitele z rodu svého služebníka Davida, 70jak slíbil od pradávna ústy svých svatých proroků; 71zachránil nás od nepřátel, z rukou všech, kdo nás nenávidí. 72Slitoval se nad našimi otci, rozpomenul se na svou svatou smlouvu, 73na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi: že nám dopřeje, 74abychom mu beze strachu a vysvobozeni z rukou nepřátel 75zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. 76A ty dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit mu cestu, 77dát jeho lidu poznání spásy v odpuštění hříchů 78z milosrdné lásky našeho Boha, s kterou nás navštívil ten, který vychází z výsosti, 79aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.« 80Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským národem.


Matthew Henry - Concise Commentary
 1   Luke will not write of things about which Christians may safely differ from one another, and hesitate within themselves; but the things which are, and ought to be surely believed. The doctrine of Christ is what the wisest and best of men have ventured their souls upon with confidence and satisfaction. And the great events whereon our hopes depend, have been recorded by those who were from the beginning eye-witnesses and ministers of the word, and who were perfected in their understanding of them through Divine inspiration.

 5   The father and mother of John the Baptist were sinners as all are, and were justified and saved in the same way as others; but they were eminent for piety and integrity. They had no children, and it could not be expected that Elisabeth should have any in her old age. While Zacharias was burning incense in the temple, the whole multitude of the people were praying without. All the prayers we offer up to God, are acceptable and successful only by Christ's intercession in the temple of God above. We cannot expect an interest therein if we do not pray, and pray with our spirits, and are not earnest in prayer. Nor can we expect that the best of our prayers should gain acceptance, and bring an answer of peace, but through the mediation of Christ, who ever lives, making intercession. The prayers Zacharias often made, received an answer of peace. Prayers of faith are filed in heaven, and are not forgotten. Prayers made when we were young and entering into the world, may be answered when we are old and going out of the world. Mercies are doubly sweet that are given in answer to prayer. Zacharias shall have a son in his old age, who shall be instrumental in the conversion of many souls to God, and preparing them to receive the gospel of Christ. He shall go before Him with courage, zeal, holiness, and a mind dead to earthly interests and pleasures. The disobedient and rebellious would be brought back to the wisdom of their righteous forefathers, or rather, brought to attend to the wisdom of that Just One who was coming among them. Zacharias heard all that the angel said; but his unbelief spake. In striking him dumb, God dealt justly with him, because he had objected against God's word. We may admire the patience of God towards us. God dealt kindly with him, for thus he prevented his speaking any more distrustful, unbelieving words. Thus also God confirmed his faith. If by the rebukes we are under for our sin, we are brought to give the more credit to the word of God, we have no reason to complain. Even real believers are apt to dishonour God by unbelief; and their mouths are stopped in silence and confusion, when otherwise they would have been praising God with joy and gratitude. In God's gracious dealings with us we ought to observe his gracious regards to us. He has looked on us with compassion and favour, and therefore has thus dealt with us.

 26   We have here an account of the mother of our Lord; though we are not to pray to her, yet we ought to praise God for her. Christ must be born miraculously. The angel's address means only, Hail, thou that art the especially chosen and favoured of the Most High, to attain the honour Jewish mothers have so long desired. This wondrous salutation and appearance troubled Mary. The angel then assured her that she had found favour with God, and would become the mother of a son whose name she should call Jesus, the Son of the Highest, one in a nature and perfection with the Lord God. JESUS! the name that refreshes the fainting spirits of humbled sinners; sweet to speak and sweet to hear, Jesus, a Saviour! We know not his riches and our own poverty, therefore we run not to him; we perceive not that we are lost and perishing, therefore a Saviour is a word of little relish. Were we convinced of the huge mass of guilt that lies upon us, and the wrath that hangs over us for it, ready to fall upon us, it would be our continual thought, Is the Saviour mine? And that we might find him so, we should trample on all that hinders our way to him. Mary's reply to the angel was the language of faith and humble admiration, and she asked no sign for the confirming her faith. Without controversy, great was the mystery of godliness, God manifest in the flesh, 1Tim 3:16. Christ's human nature must be produced so, as it was fit that should be which was to be taken into union with the Divine nature. And we must, as Mary here, guide our desires by the word of God. In all conflicts, let us remember that with God nothing is impossible; and as we read and hear his promises, let us turn them into prayers, Behold the willing servant of the Lord; let it be unto me according to thy word.

 39   It is very good for those who have the work of grace begun in their souls, to communicate one to another. On Mary's arrival, Elisabeth was conscious of the approach of her who was to be the mother of the great Redeemer. At the same time she was filled with the Holy Ghost, and under his influence declared that Mary and her expected child were most blessed and happy, as peculiarly honoured of and dear to the Most High God. Mary, animated by Elisabeth's address, and being also under the influence of the Holy Ghost, broke out into joy, admiration, and gratitude. She knew herself to be a sinner who needed a Saviour, and that she could no otherwise rejoice in God than as interested in his salvation through the promised Messiah. Those who see their need of Christ, and are desirous of righteousness and life in him, he fills with good things, with the best things; and they are abundantly satisfied with the blessings he gives. He will satisfy the desires of the poor in spirit who long for spiritual blessings, while the self-sufficient shall be sent empty away.

 57   In these verses we have an account of the birth of John the Baptist, and the great joy among all the relations of the family. He shall be called Johanan, or Gracious, because he shall bring in the gospel of Christ, wherein God's grace shines most bright. Zacharias recovered his speech. Unbelief closed his mouth, and believing opened it again: he believers, therefore he speaks. When God opens our lips, our mouths must show forth his praise; and better be without speech, than not use it in praising God. It is said, The hand of the Lord was working with John. God has ways of working on children in their infancy, which we cannot account for. We should observe the dealings of God, and wait the event.

 67   Zacharias uttered a prophecy concerning the kingdom and salvation of the Messiah. The gospel brings light with it; in it the day dawns. In John the Baptist it began to break, and increased apace to the perfect day. The gospel is discovering; it shows that about which we were utterly in the dark; it is to give light to those that sit in darkness, the light of the knowledge of the glory of God in the face of Jesus Christ. It is reviving; it brings light to those that sit in the shadow of death, as condemned prisoners in the dungeon. It is directing; it is to guide our feet in the way of peace, into that way which will bring us to peace at last, Roma 3:17. John gave proofs of strong faith, vigorous and holy affections, and of being above the fear and love of the world. Thus he ripened for usefulness; but he lived a retired life, till he came forward openly as the forerunner of the Messiah. Let us follow peace with all men, as well as seek peace with God and our own consciences. And if it be the will of God that we live unknown to the world, still let us diligently seek to grow strong in the grace of Jesus Christ.