Catholic liturgical translation

1Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. 2Jeho učedníci se ho zeptali: »Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?« 3Ježíš odpověděl: »Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. 4Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. 5Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.« 6Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči 7a řekl mu: »Jdi se umýt v rybníku Siloe« - to slovo znamená »Poslaný«. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. 8Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: »Není to ten, který tu sedával a žebral?« 9Jedni tvrdili: »Je to on.« Jiní říkali: »Není, ale je mu podobný.« On řekl: »Jsem to já.« 10Ptali se ho tedy: »Jak to, že teď vidíš?«  11On odpověděl: »Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: 'Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím.« 12Ptali se ho: »Kde je ten člověk?« Odpověděl: »To nevím.« 13Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. 14Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. 15Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: »Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.« 16Někteří farizeové říkali: »Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.« Jiní ale namítali: »Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení!« A nemohli se dohodnout. 17Znovu se tedy zeptali toho slepého: »Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?« On odpověděl: »Je to prorok.« 18Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce 19a zeptali se jich: »Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?« 20Jeho rodiče odpověděli: »Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. 21Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe!« 22To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. 23Proto jeho rodiče řekli: »Je dospělý, zeptejte se jeho.« 24Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: »Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.« 25On odpověděl: »Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.« 26Zeptali se ho tedy: »Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?« 27Odpověděl jim: »Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?« 28Osopili se na něj: »Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. 29My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.« 30Ten člověk jim odpověděl: »To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči. 31Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. 32Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. 33Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.« 34Řekli mu: »V hříších ses celý narodil - a ty nás chceš poučovat?« A vyhnali ho. 35Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: »Věříš v Syna člověka?« 36Odpověděl: »A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?« 37Ježíš mu řekl: »Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.« 38On na to řekl: »Věřím, Pane!« a padl před ním na kolena. 39Ježíš prohlásil: »Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.« 40Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: »Jsme snad i my slepí?« 41Ježíš jim odpověděl: »Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme.' Proto váš hřích trvá.


Matthew Henry - Concise Commentary
 1   Christ cured many who were blind by disease or accident; here he cured one born blind. Thus he showed his power to help in the most desperate cases, and the work of his grace upon the souls of sinners, which gives sight to those blind by nature. This poor man could not see Christ, but Christ saw him. And if we know or apprehend anything of Christ, it is because we were first known of him. Christ says of uncommon calamities, that they are not always to be looked on as special punishments of sin; sometimes they are for the glory of God, and to manifest his works. Our life is our day, in which it concerns us to do the work of the day. We must be busy, and not waste day-time; it will be time to rest when our day is done, for it is but a day. The approach of death should quicken us to improve all our opportunities of doing and getting good. What good we have an opportunity to do, we should do quickly. And he that will never do a good work till there is nothing to be objected against, will leave many a good work for ever undone, Qoh 11:4. Christ magnified his power, in making a blind man to see, doing that which one would think more likely to make a seeing man blind. Human reason cannot judge of the Lord's methods; he uses means and instruments that men despise. Those that would be healed by Christ must be ruled by him. He came back from the pool wondering and wondered at; he came seeing. This represents the benefits in attending on ordinances of Christ's appointment; souls go weak, and come away strengthened; go doubting, and come away satisfied; go mourning, and come away rejoicing; go blind, and come away seeing.

 8   Those whose eyes are opened, and whose hearts are cleansed by grace, being known to be the same person, but widely different in character, live as monuments to the Redeemer's glory, and recommend his grace to all who desire the same precious salvation. It is good to observe the way and method of God's works, and they will appear the more wonderful. Apply this spiritually. In the work of grace wrought upon the soul we see the change, but we see not the hand that makes it: the way of the Spirit is like that of the wind, which thou hearest the sound of, but canst not tell whence it comes, nor whither it goes.

 13   Christ not only worked miracles on the sabbath, but in such a manner as would give offence to the Jews, for he would not seem to yield to the scribes and Pharisees. Their zeal for mere rites consumed the substantial matters of religion; therefore Christ would not give place to them. Also, works of necessity and mercy are allowed, and the sabbath rest is to be kept, in order to the sabbath work. How many blind eyes have been opened by the preaching of the gospel on the Lord's day! how many impotent souls cured on that day! Much unrighteous and uncharitable judging comes from men's adding their own fancies to God's appointments. How perfect in wisdom and holiness was our Redeemer, when his enemies could find nothing against him, but the oft-refuted charge of breaking the sabbath! May we be enabled, by well-doing, to silence the ignorance of foolish men.

 18   The Pharisees vainly hoped to disprove this notable miracle. They expected a Messiah, but could not bear to think that this Jesus should be he, because his precepts were all contrary to their traditions, and because they expected a Messiah in outward pomp and splendour. The fear of man brings a snare, Prov 29:25, and often makes people deny and disown Christ and his truths and ways, and act against their consciences. The unlearned and poor, who are simple-hearted, readily draw proper inferences from the evidences of the light of the gospel; but those whose desires are another way, though ever learning, never come to the knowledge of the truth.

 24   As Christ's mercies are most valued by those who have felt the want of them, that have been blind, and now see; so the most powerful and lasting affections to Christ, arise from actual knowledge of him. In the work of grace in the soul, though we cannot tell when, and how, and by what steps the blessed change was wrought, yet we may take the comfort, if we can say, through grace, Whereas I was blind, now I see. I did live a worldly, sensual life, but, thanks be to God, it is now otherwise with me, Ephes 5:8. The unbelief of those who enjoy the means of knowledge and conviction, is indeed marvellous. All who have felt the power and grace of the Lord Jesus, wonder at the wilfulness of others who reject him. He argues strongly against them, not only that Jesus was not a sinner, but that he was of God. We may each of us know by this, whether we are of God or not. What do we? What do we for God? What do we for our souls? What do we more than others?

 35   Christ owns those who own him and his truth and ways. There is particular notice taken of such a suffer in the cause of Christ, and for the testimony of a good conscience. Our Lord Jesus graciously reveals himself to the man. Now he was made sensible what an unspeakable mercy it was, to be cured of his blindness, that he might see the Son of God. None but God is to be worshipped; so that in worshipping Jesus, he owned him to be God. All who believe in him, will worship him.

 39   Christ came into the world to give sight to those who were spiritually blind. Also, that those who see might be made blind; that those who have a high conceit of their own wisdom, might be sealed up in ignorance. The preaching of the cross was thought to be folly by such as by carnal wisdom knew not God. Nothing fortifies men's corrupt hearts against the convictions of the word, more than the high opinion which others have of them; as if all that gained applause with men, must obtain acceptance with God. Christ silenced them. But the sin of the self-conceited and self-confident remains; they reject the gospel of grace, therefore the guilt of their sin remains unpardoned, and the power of their sin remains unbroken.