1Ježíš pak odšel na horu Olivetskou. 2Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. I posadiv se, učil je. 3I přivedli k němu zákonníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou, a postavivše ji v prostředku, 4Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila. 5A v zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš? 6A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi. 7A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem. 8A opět schýliv se, psal na zemi. 9A oni uslyševše to, a v svědomích svých obvinění byvše, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a ta žena u prostřed stojeci. 10A pozdvih se Ježíš, a žádného neviděv, než tu ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil? 11Kteráž řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více. 12Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života. 13I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé. 14Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel, a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, aneb kam jdu. 15Vy podlé těla soudíte, já nesoudím žádného. 16A bychť pak i já soudil, soud můj jest pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec. 17A v zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest. 18Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec. 19Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste. 20Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho. 21I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu svém zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti. 22I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti? 23I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto. 24Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších svých. 25I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což z počátku pravím vám. 26Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě. 27Ale neporozuměli, že by o Otci pravil jim. 28Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, tak mluvím. 29A ten, kterýž mne poslal, se mnou jest. Neopustilť mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky. 30Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho. 31Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete. 32A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí. 33I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: že svobodní budete? 34Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha. 35A služebník nezůstává v domě na věky; Syn zůstává na věky. 36Protož jestližeť vás Syn vysvobodí, právě svobodní budete. 37Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabiti; nebo řeč má nemá místa u vás. 38Já, což jsem viděl u Otce svého, mluvím; i vy tedy, co jste viděli u otce svého, činíte. 39Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy. 40Ale nyní hledáte mne zabiti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť Abraham nečinil. 41Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, Boha. 42Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal. 43Proč mluvení mého nechápáte? Proto že slyšeti nemůžete řeči mé. 44Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti. On byl vražedlník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži. 45Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi. 46Kdo z vás uviní mne z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte? 47Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste. 48Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš? 49Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili. 50Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí. 51Amen, amen pravím, vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky. 52Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky. 53Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli. Kým ty se činíš? 54Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť Otec můj, kterýž mne chválí, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest. 55Ale nepoznali jste ho, já pak jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám. 56Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se. 57Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl? 58Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem. 59I zchápali kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak odšel.
Matthew Henry - Concise Commentary 1 Christ neither found fault with the law, nor excused the prisoner's guilt; nor did he countenance the pretended zeal of the Pharisees. Those are self-condemned who judge others, and yet do the same thing. All who are any way called to blame the faults of others, are especially concerned to look to themselves, and keep themselves pure. In this matter Christ attended to the great work about which he came into the world, that was, to bring sinners to repentance; not to destroy, but to save. He aimed to bring, not only the accused to repentance, by showing her his mercy, but the prosecutors also, by showing them their sins; they thought to insnare him, he sought to convince and convert them. He declined to meddle with the magistrate's office. Many crimes merit far more severe punishment than they meet with; but we should not leave our own work, to take that upon ourselves to which we are not called. When Christ sent her away, it was with this caution, Go, and sin no more. Those who help to save the life of a criminal, should help to save the soul with the same caution. Those are truly happy, whom Christ does not condemn. Christ's favour to us in the forgiveness of past sins should prevail with us, Go then, and sin no more.
12 Christ is the Light of the world. God is light, and Christ is the image of the invisible God. One sun enlightens the whole world; so does one Christ, and there needs no more. What a dark dungeon would the world be without the sun! So would it be without Jesus, by whom light came into the world. Those who follow Christ shall not walk in darkness. They shall not be left without the truths which are necessary to keep them from destroying error, and the directions in the way of duty, necessary to keep them from condemning sin.
17 If we knew Christ better, we should know the Father better. Those become vain in their imaginations concerning God, who will not learn of Christ. Those who know not his glory and grace, know not the Father that sent him. The time of our departure out of the world, depends upon God. Our enemies cannot hasten it any sooner, nor can our friends delay it any longer, than the time appointed of the Father. Every true believer can look up and say with pleasure, My times are in thy hand, and better there than in my own. To all God's purposes there is a time.
21 Those that live in unbelief, are for ever undone, if they die in unbelief. The Jews belonged to this present evil world, but Jesus was of a heavenly and Divine nature, so that his doctrine, kingdom, and blessings, would not suit their taste. But the curse of the law is done away to all that submit to the grace of the gospel. Nothing but the doctrine of Christ's grace will be an argument powerful enough, and none but the Spirit of Christ's grace will be an agent powerful enough, to turn us from sin to God; and that Spirit is given, and that doctrine is given, to work upon those only who believe in Christ. Some say, Who is this Jesus? They allow him to have been a Prophet, an excellent Teacher, and even more than a creature; but cannot acknowledge him as over all, God blessed for evermore. Will not this suffice? Jesus here answers the question. Is this to honour him as the Father? Does this admit his being the Light of the world, and the Life of men, one with the Father? All shall know by their conversion, or in their condemnation, that he always spake and did what pleased the Father, even when he claimed the highest honours to himself.
30 Such power attended our Lord's words, that many were convinced, and professed to believe in him. He encouraged them to attend his teaching, rely on his promises, and obey his commands, notwithstanding all temptations to evil. Thus doing, they would be his disciples truly; and by the teaching of his word and Spirit, they would learn where their hope and strength lay. Christ spoke of spiritual liberty; but carnal hearts feel no other grievances than those that molest the body, and distress their worldly affairs. Talk to them of their liberty and property, tell them of waste committed upon their lands, or damage done to their houses, and they understand you very well; but speak of the bondage of sin, captivity to Satan, and liberty by Christ; tell of wrong done to their precious souls, and the hazard of their eternal welfare, then you bring strange things to their ears. Jesus plainly reminded them, that the man who practised any sin, was, in fact, a slave to that sin, which was the case with most of them. Christ in the gospel offers us freedom, he has power to do this, and those whom Christ makes free are really so. But often we see persons disputing about liberty of every kind, while they are slaves to some sinful lust.
37 Our Lord opposed the proud and vain confidence of these Jews, showing that their descent from Abraham could not profit those of a contrary spirit to him. Where the word of God has no place, no good is to be expected; room is left there for all wickedness. A sick person who turns from his physician, and will take neither remedies nor food, is past hope of recovery. The truth both heals and nourishes the hearts of those who receive it. The truth taught by philosophers has not this power and effect, but only the truth of God. Those who claim the privileges of Abraham, must do Abraham's works; must be strangers and sojourners in this world; keep up the worship of God in their families, and always walk before God.
41 Satan prompts men to excesses by which they murder themselves and others, while what he puts into the mind tends to ruin men's souls. He is the great promoter of falsehood of every kind. He is a liar, all his temptations are carried on by his calling evil good, and good evil, and promising freedom in sin. He is the author of all lies; whom liars resemble and obey, with whom all liars shall have their portion for ever. The special lusts of the devil are spiritual wickedness, the lusts of the mind, and corrupt reasonings, pride and envy, wrath and malice, enmity to good, and enticing others to evil. By the truth, here understand the revealed will of God as to the salvation of men by Jesus Christ, the truth Christ was now preaching, and which the Jews opposed.
48 Observe Christ's disregard of the applause of men. those who are dead to the praises of men can bear their contempt. God will seek the honour of all who do not seek their own. In these verses we have the doctrine of the everlasting happiness of believers. We have the character of a believer; he is one that keeps the sayings of the Lord Jesus. And the privilege of a believer; he shall by no means see death for ever. Though now they cannot avoid seeing death, and tasting it also, yet they shall shortly be where it will be no more forever,
Exod 14:13.
54 Christ and all that are his, depend upon God for honour. Men may be able to dispute about God, yet may not know him. Such as know not God, and obey not the gospel of Christ, are put together,
2Thes 1:8. All who rightly know anything of Christ, earnestly desire to know more of him. Those who discern the dawn of the light of the Sun of Righteousness, wish to see his rising. Before Abraham was, I AM. This speaks Abraham a creature, and our Lord the Creator; well, therefore, might he make himself greater than Abraham. I AM, is the name of God,
Exod 3:14; it speaks his self-existence; he is the First and the Last, ever the same,
Revel 1:8. Thus he was not only before Abraham, but before all worlds,
Prov 8:23;
John 1:1. As Mediator, he was the appointed Messiah, long before Abraham; the Lamb slain from the foundation of the world,
Revel 13:8. The Lord Jesus was made of God Wisdom, Righteousness, Sanctification, and Redemption, to Adam, and Abel, and all that lived and died by faith in him, before Abraham. The Jews were about to stone Jesus for blasphemy, but he withdrew; by his miraculous power he passed through them unhurt. Let us stedfastly profess what we know and believe concerning God; and if heirs of Abraham's faith, we shall rejoice in looking forward to that day when the Saviour shall appear in glory, to the confusion of his enemies, and to complete the salvation of all who believe in him.
