Bible 21 (CZ - 2015) with deuterocanonical books

1Když se Ježíš dozvěděl, že farizeové slyšeli: „Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan“ 2(ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci), 3opustil Judsko a vrátil se do Galileje. 4Musel však projít Samařím.  5Dorazil k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pozemku, který kdysi dal Jákob svému synu Josefovi.  6Dosud tam byla Jákobova studna a Ježíš, unaven cestou, se u ní posadil. Bylo okolo poledne.   7Když jedna žena ze Samaří přišla načerpat vodu, Ježíš ji požádal: „Dej mi napít.“  8(Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.)   9Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.)   10Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“   11„Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu?  12Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“   13„Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš.  14„Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“   15„Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem chodit čerpat.“   16„Jdi, zavolej svého muže a přijď sem,“ řekl jí Ježíš.   17„Nemám muže,“ odpověděla žena. „To jsi řekla pravdu, že nemáš muže,“ řekl jí Ježíš.  18„Měla jsi totiž pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“   19„Pane, vidím, že jsi prorok,“ odpověděla žena.  20„Naši otcové uctívali Boha na této hoře, vy ale říkáte, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.“   21„Ženo,“ řekl jí Ježíš, „věř mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě.  22Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů.  23Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali.  24Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“   25Žena odpověděla: „Vím, že přijde Mesiáš“ (který je nazýván Kristus). „Až přijde, vysvětlí nám všechno.“   26„To jsem já,“ řekl jí Ježíš; „ten, kdo s tebou mluví!“   27Vtom přišli jeho učedníci. Překvapilo je, že mluví se ženou, ale žádný neřekl: „Co jí chceš?“ anebo: „Proč s ní mluvíš?“   28Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:  29„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Mesiáš?“  30Vyšli tedy z města a šli k němu.   31Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se!“   32On jim však řekl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“   33Učedníci se jeden druhého ptali: „Přinesl mu snad někdo jídlo?“   34„Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo.  35Neříkáte snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce? Hle, říkám vám: Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke žni!  36Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec.  37V tom je pravdivé to rčení, že ‚jeden rozsívá a jiný žne‘.  38Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste sami nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce.“   39Díky slovům té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala,“ v něj mnozí Samaritáni z toho města uvěřili.  40Když k němu ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny  41a díky jeho slovu jich uvěřilo ještě mnohem více.   42Té ženě pak řekli: „Už nevěříme jen díky tvým slovům; sami jsme ho slyšeli a víme, že to je opravdu Spasitel světa.“  43Po dvou dnech pak odtud odešel do Galileje. 44Sám Ježíš měl totiž dosvědčit, že prorok není ve své vlasti v úctě. 45Když přišel do Galileje, Galilejci ho vítali, neboť byli o svátcích v Jeruzalémě a viděli všechno, co tam dělal. 46Znovu se vrátil do Kány Galilejské, kde proměnil vodu ve víno. Byl tam právě jeden královský úředník, jehož syn byl v Kafarnaum nemocný. 47Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby šel jeho syna uzdravit, protože už umíral. 48„Dokud neuvidíte divy a zázraky, neuvěříte,“ řekl mu Ježíš. 49„Pane, pojď, než mé dítě umře!“ naléhal královský úředník. 50Ježíš mu řekl: „Jdi, tvůj syn žije.“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. 51Na cestě se s ním setkali jeho služebníci a oznamovali mu: „Tvůj syn žije!“ 52Vyptal se jich tedy, odkdy se mu udělalo lépe. Odpověděli: „Horečka ho opustila včera hodinu po poledni.“ 53Otec poznal, že to bylo ve chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn žije.“ Tehdy uvěřil on i celý jeho dům. 54Tak Ježíš po svém návratu z Judska vykonal v Galileji už druhý zázrak.


Matthew Henry - Concise Commentary
 1   Jesus applied himself more to preaching, which was the more excellent, 1Cor 1:17, than to baptism. He would put honour upon his disciples, by employing them to baptize. He teaches us that the benefit of sacraments depends not on the hand that administers them.

 4   There was great hatred between the Samaritans and the Jews. Christ's road from Judea to Galilee lay through Samaria. We should not go into places of temptation but when we needs must; and then must not dwell in them, but hasten through them. We have here our Lord Jesus under the common fatigue of travellers. Thus we see that he was truly a man. Toil came in with sin; therefore Christ, having made himself a curse for us, submitted to it. Also, he was a poor man, and went all his journeys on foot. Being wearied, he sat thus on the well; he had no couch to rest upon. He sat thus, as people wearied with travelling sit. Surely, we ought readily to submit to be like the Son of God in such things as these. Christ asked a woman for water. She was surprised because he did not show the anger of his own nation against the Samaritans. Moderate men of all sides are men wondered at. Christ took the occasion to teach her Divine things: he converted this woman, by showing her ignorance and sinfulness, and her need of a Saviour. By this living water is meant the Spirit. Under this comparison the blessing of the Messiah had been promised in the Old Testament. The graces of the Spirit, and his comforts, satisfy the thirsting soul, that knows its own nature and necessity. What Jesus spake figuratively, she took literally. Christ shows that the water of Jacob's well yielded a very short satisfaction. Of whatever waters of comfort we drink, we shall thirst again. But whoever partakes of the Spirit of grace, and the comforts of the gospel, shall never want that which will abundantly satisfy his soul. Carnal hearts look no higher than carnal ends. Give it me, saith she, not that I may have everlasting life, which Christ proposed, but that I come not hither to draw. The carnal mind is very ingenious in shifting off convictions, and keeping them from fastening. But how closely our Lord Jesus brings home the conviction to her conscience! He severely reproved her present state of life. The woman acknowledged Christ to be a prophet. The power of his word in searching the heart, and convincing the conscience of secret things, is a proof of Divine authority. It should cool our contests, to think that the things we are striving about are passing away. The object of worship will continue still the same, God, as a Father; but an end shall be put to all differences about the place of worship. Reason teaches us to consult decency and convenience in the places of our worship; but religion gives no preference to one place above another, in respect of holiness and approval with God. The Jews were certainly in the right. Those who by the Scriptures have obtained some knowledge of God, know whom they worship. The word of salvation was of the Jews. It came to other nations through them. Christ justly preferred the Jewish worship before the Samaritan, yet here he speaks of the former as soon to be done away. God was about to be revealed as the Father of all believers in every nation. The spirit or the soul of man, as influenced by the Holy Spirit, must worship God, and have communion with him. Spiritual affections, as shown in fervent prayers, supplications, and thanksgivings, form the worship of an upright heart, in which God delights and is glorified. The woman was disposed to leave the matter undecided, till the coming of the Messiah. But Christ told her, I that speak to thee, am He. She was an alien and a hostile Samaritan, merely speaking to her was thought to disgrace our Lord Jesus. Yet to this woman did our Lord reveal himself more fully than as yet he had done to any of his disciples. No past sins can bar our acceptance with him, if we humble ourselves before him, believing in him as the Christ, the Saviour of the world.

 27   The disciples wondered that Christ talked thus with a Samaritan. Yet they knew it was for some good reason, and for some good end. Thus when particular difficulties occur in the word and providence of God, it is good to satisfy ourselves that all is well that Jesus Christ says and does. Two things affected the woman. The extent of his knowledge. Christ knows all the thoughts, words, and actions, of all the children of men. And the power of his word. He told her secret sins with power. She fastened upon that part of Christ's discourse, many would think she would have been most shy of repeating; but the knowledge of Christ, into which we are led by conviction of sin, is most likely to be sound and saving. They came to him: those who would know Christ, must meet him where he records his name. Our Master has left us an example, that we may learn to do the will of God as he did; with diligence, as those that make a business of it; with delight and pleasure in it. Christ compares his work to harvest-work. The harvest is appointed and looked for before it comes; so was the gospel. Harvest-time is busy time; all must be then at work. Harvest-time is a short time, and harvest-work must be done then, or not at all; so the time of the gospel is a season, which if once past, cannot be recalled. God sometimes uses very weak and unlikely instruments for beginning and carrying on a good work. Our Saviour, by teaching one poor woman, spread knowledge to a whole town. Blessed are those who are not offended at Christ. Those taught of God, are truly desirous to learn more. It adds much to the praise of our love to Christ and his word, if it conquers prejudices. Their faith grew. In the matter of it: they believed him to be the Saviour, not only of the Jews but of the world. In the certainty of it: we know that this is indeed the Christ. And in the ground of it, for we have heard him ourselves.

 43   The father was a nobleman, yet the son was sick. Honours and titles are no security from sickness and death. The greatest men must go themselves to God, must become beggars. The nobleman did not stop from his request till he prevailed. But at first he discovered the weakness of his faith in the power of Christ. It is hard to persuade ourselves that distance of time and place, are no hinderance to the knowledge, mercy, and power of our Lord Jesus. Christ gave an answer of peace. Christ's saying that the soul lives, makes it alive. The father went his way, which showed the sincerity of his faith. Being satisfied, he did not hurry home that night, but returned as one easy in his own mind. His servants met him with the news of the child's recovery. Good news will meet those that hope in God's word. Diligent comparing the works of Jesus with his word, will confirm our faith. And the bringing the cure to the family brought salvation to it. Thus an experience of the power of one word of Christ, may settle the authority of Christ in the soul. The whole family believed likewise. The miracle made Jesus dear to them. The knowledge of Christ still spreads through families, and men find health and salvation to their souls.