1Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte 2a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal – jinak byste uvěřili zbytečně). 3Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, 4byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem. 5Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti, 6poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteří už zesnuli, ale většina z nich ještě žije), 7poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům 8a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti. 9Jsem totiž ze všech apoštolů ten nejposlednější; nezasloužím si ani být apoštolem nazýván – vždyť jsem kdysi pronásledoval Boží církev! 10Boží milostí jsem ale to, co jsem, a jeho milost ke mně nevyšla naprázdno. Pracoval jsem více než oni všichni, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou. 11Toto kážeme – jak já, tak oni – a tomuto jste uvěřili. 12Když se tedy káže o Kristu, že byl vzkříšen z mrtvých, jak mohou někteří z vás popírat zmrtvýchvstání? 13Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! 14A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu! 15Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni. 16Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! 17A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších. 18Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli. 19Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí. 20Kristus ale byl vzkříšen jakožto první ze všech zesnulých. 21Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání. 22Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí. 23Každý však ve svém pořadí: Kristus jako první, při jeho příchodu pak ti, kdo jsou Kristovi. 24Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc, předá království Bohu a Otci. 25Musí totiž kralovat, než mu Bůh položí všechny nepřátele k nohám. 26Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, je smrt. 27Vždyť „všechno položil k jeho nohám“. (Když ovšem říká, že je mu všechno poddáno, je zřejmé, že je to všechno kromě Toho, který mu to poddal.) 28Až mu tedy bude všechno poddáno, pak se i sám Syn poddá Tomu, který mu všechno poddal, aby Bůh byl všechno ve všem. 29A vůbec, co si počnou ti, kdo se nechávají křtít za mrtvé? Proč se za ně křtí, jestliže mrtví nebudou vzkříšeni? 30Proč my sami každým okamžikem podstupujeme nebezpečí? 31Při chloubě, kterou mám ve vás v Kristu Ježíši, našem Pánu, prohlašuji, že denně čelím smrti. 32K čemu mi to z lidského pohledu je, že jsem bojoval s těmi šelmami v Efesu? Jestliže mrtví nebudou vzkříšeni, pak: „Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!“ 33Nepleťte se: „Špatné vztahy kazí mravy.“ 34Opravdu se vzpamatujte a zanechte hříchu. Někteří totiž Boha vůbec neznají – říkám to k vaší hanbě! 35Někdo ale řekne: „Jak budou mrtví vzkříšeni? A v jakém přijdou těle?“ 36Blázne! To, co seješ, neožije, dokud to nezemře. 37A co seješ? Ne to tělo, které vyroste, ale holé zrno – třeba zrno pšenice nebo nějaké jiné. 38Bůh mu pak dává tělo, jak sám chce, každému z těch semen jeho vlastní tělo. 39Není tělo jako tělo. Jiné je tělo lidské, jiné tělo zvířecí, jiné tělo ptačí a jiné zase rybí. 40Jsou také těla nebeská a těla pozemská; ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. 41Jiná je sláva slunce, jiná sláva měsíce a jiná sláva hvězd, i samotné hvězdy se jedna od druhé ve slávě liší. 42Tak je to také se zmrtvýchvstáním. Pohřbívá se smrtelné tělo, křísí se nesmrtelné. 43Pohřbívá se odpudivé, křísí se slavné; pohřbívá se bezvládné, křísí se mocné. 44Pohřbívá se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní. Je-li přirozené tělo, je i tělo duchovní. 45Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. 46Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní. 47První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe. 48Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští. 49Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, tak poneseme i obraz toho nebeského. 50Říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království a smrtelnost nemůže mít podíl na nesmrtelnosti. 51Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni – 52naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni. 53Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. 54A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno: „Smrt je pohlcena, přišlo vítězství!“ 55„Kde je teď, smrti, to tvé vítězství? Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?“ 56Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon. 57Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu! 58Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, rozrůstejte se v Pánově díle a vězte, že vaše práce pro Pána není zbytečná.
Matthew Henry - Concise Commentary 1 The word resurrection, usually points out our existence beyond the grave. Of the apostle's doctrine not a trace can be found in all the teaching of philosophers. The doctrine of Christ's death and resurrection, is the foundation of Christianity. Remove this, and all our hopes for eternity sink at once. And it is by holding this truth firm, that Christians stand in the day of trial, and are kept faithful to God. We believe in vain, unless we keep in the faith of the gospel. This truth is confirmed by Old Testament prophecies; and many saw Christ after he was risen. This apostle was highly favoured, but he always had a low opinion of himself, and expressed it. When sinners are, by Divine grace, turned into saints, God causes the remembrance of former sins to make them humble, diligent, and faithful. He ascribes to Divine grace all that was valuable in him. True believers, though not ignorant of what the Lord has done for, in, and by them, yet when they look at their whole conduct and their obligations, they are led to feel that none are so worthless as they are. All true Christians believe that Jesus Christ, and him crucified, and then risen from the dead, is the sun and substance of Christianity. All the apostles agreed in this testimony; by this faith they lived, and in this faith they died.
12 Having shown that Christ was risen, the apostle answers those who said there would be no resurrection. There had been no justification, or salvation, if Christ had not risen. And must not faith in Christ be vain, and of no use, if he is still among the dead? The proof of the resurrection of the body is the resurrection of our Lord. Even those who died in the faith, had perished in their sins, if Christ had not risen. All who believe in Christ, have hope in him, as a Redeemer; hope for redemption and salvation by him; but if there is no resurrection, or future recompence, their hope in him can only be as to this life. And they must be in a worse condition than the rest of mankind, especially at the time, and under the circumstances, in which the apostles wrote; for then Christians were hated and persecuted by all men. But it is not so; they, of all men, enjoy solid comforts amidst all their difficulties and trials, even in the times of the sharpest persecution.
20 All that are by faith united to Christ, are by his resurrection assured of their own. As through the sin of the first Adam, all men became mortal, because all had from him the same sinful nature, so, through the resurrection of Christ, shall all who are made to partake of the Spirit, and the spiritual nature, revive, and live for ever. There will be an order in the resurrection. Christ himself has been the first-fruits; at his coming, his redeemed people will be raised before others; at the last the wicked will rise also. Then will be the end of this present state of things. Would we triumph in that solemn and important season, we must now submit to his rule, accept his salvation, and live to his glory. Then shall we rejoice in the completion of his undertaking, that God may receive the whole glory of our salvation, that we may for ever serve him, and enjoy his favour. What shall those do, who are baptized for the dead, if the dead rise not at all? Perhaps baptism is used here in a figure, for afflictions, sufferings, and martyrdom, as
Matt 20:22,
Matt 20:23. What is, or will become of those who have suffered many and great injuries, and have even lost their lives, for this doctrine of the resurrection, if the dead rise not at all? Whatever the meaning may be, doubtless the apostle's argument was understood by the Corinthians. And it is as plain to us that Christianity would be a foolish profession, if it proposed advantage to themselves by their faithfulness to God; and to have our fruit to holiness, that our end may be everlasting life. But we must not live like beasts, as we do not die like them. It must be ignorance of God that leads any to disbelieve the resurrection and future life. Those who own a God and a providence, and observe how unequal things are in the present life, how frequently the best men fare worst, cannot doubt as to an after-state, where every thing will be set to rights. Let us not be joined with ungodly men; but warn all around us, especially children and young persons, to shun them as a pestilence. Let us awake to righteousness, and not sin.
35 1. How are the dead raised up? that is, by what means? How can they be raised? 2. As to the bodies which shall rise. Will it be with the like shape, and form, and stature, and members, and qualities? The former objection is that of those who opposed the doctrine, the latter of curious doubters. To the first the answer is, This was to be brought about by Divine power; that power which all may see does somewhat like it, year after year, in the death and revival of the corn. It is foolish to question the Almighty power of God to raise the dead, when we see it every day quickening and reviving things that are dead. To the second inquiry; The grain undergoes a great change; and so will the dead, when they rise and live again. The seed dies, though a part of it springs into new life, though how it is we cannot fully understand. The works of creation and providence daily teach us to be humble, as well as to admire the Creator's wisdom and goodness. There is a great variety among other bodies, as there is among plants. There is a variety of glory among heavenly bodies. The bodies of the dead, when they rise, will be fitted for the heavenly bodies. The bodies of the dead, when they rise, will be fitted for the heavenly state; and there will be a variety of glories among them. Burying the dead, is like committing seed to the earth, that it may spring out of it again. Nothing is more loathsome than a dead body. But believers shall at the resurrection have bodies, made fit to be for ever united with spirits made perfect. To God all things are possible. He is the Author and Source of spiritual life and holiness, unto all his people, by the supply of his Holy Spirit to the soul; and he will also quicken and change the body by his Spirit. The dead in Christ shall not only rise, but shall rise thus gloriously changed. The bodies of the saints, when they rise again, will be changed. They will be then glorious and spiritual bodies, fitted to the heavenly world and state, where they are ever afterwards to dwell. The human body in its present form, and with its wants and weaknesses, cannot enter or enjoy the kingdom of God. Then let us not sow to the flesh, of which we can only reap corruption. And the body follows the state of the soul. He, therefore, who neglects the life of the soul, casts away his present good; he who refuses to live to God, squanders all he has.
51 All the saints should not die, but all would be changed. In the gospel, many truths, before hidden in mystery, are made known. Death never shall appear in the regions to which our Lord will bear his risen saints. Therefore let us seek the full assurance of faith and hope, that in the midst of pain, and in the prospect of death, we may think calmly on the horrors of the tomb; assured that our bodies will there sleep, and in the mean time our souls will be present with the Redeemer. Sin gives death all its hurtful power. The sting of death is sin; but Christ, by dying, has taken out this sting; he has made atonement for sin, he has obtained remission of it. The strength of sin is the law. None can answer its demands, endure its curse, or do away his own transgressions. Hence terror and anguish. And hence death is terrible to the unbelieving and the impenitent. Death may seize a believer, but it cannot hold him in its power. How many springs of joy to the saints, and of thanksgiving to God, are opened by the death and resurrection, the sufferings and conquests of the Redeemer! In
1Cor 15:58, we have an exhortation, that believers should be stedfast, firm in the faith of that gospel which the apostle preached, and they received. Also, to be unmovable in their hope and expectation of this great privilege, of being raised incorruptible and immortal. And to abound in the work of the Lord, always doing the Lord's service, and obeying the Lord's commands. May Christ give us faith, and increase our faith, that we may not only be safe, but joyful and triumphant.
