1Blahoslavení jsou ti, jejichž cesta je bezúhonná, ti, kteří žijí podle zákona Hospodinova. 2Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví a hledají ho celým srdcem. 3Takoví nepáchají podlosti, chodí po jeho cestách. 4Tys dal svá přikázání, aby se pečlivě zachovávala. 5Kéž by byly mé cesty upevněny pro zachovávání tvých ustanovení! 6Tehdy nebudu zahanben, když si budu hledět všech tvých příkazů. 7V upřímnosti srdce ti budu vzdávat chválu, když se učím tvým spravedlivým nařízením. 8Budu zachovávat tvá ustanovení — jen mě neopouštěj! 9Jak si chlapec udrží svou stezku čistou? Tím, že bude zachovávat tvé slovo. 10Hledám tě celým svým srdcem, nenech mě zbloudit od svých příkazů. 11Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil. 12Hospodine, jsi požehnaný! Vyuč mě svým ustanovením. 13Svými rty vyprávím o všech nařízeních tvých úst. 14Z cesty tvých svědectví se veselím jako z celého svého majetku. 15Přemýšlím o tvých přikázáních a hledím na tvé stezky. 16Tvá ustanovení jsou mi potěšením; nezapomínám na tvé slovo. 17Prokazuj svému otroku dobro — budu žít a zachovávat tvé slovo. 18Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona. 19Jsem na zemi jen cizincem, neskrývej přede mnou své příkazy. 20Mou duši stravuje touha po tvých nařízeních za každého času. 21Oboříš se na domýšlivce, na proklaté, kteří pobloudili od tvých příkazů. 22Odval ode mě potupu a pohrdání, neboť střežím tvá svědectví. 23I když zasednou knížata a budou mluvit proti mně, tvůj otrok bude přemýšlet o tvých ustanoveních. 24I tvá svědectví jsou mým potěšením, jsou to mí rádci. 25Do prachu je přitištěna má duše; obživ mě podle svého slova. 26Vyprávěl jsem o svých cestách a tys mi odpověděl. Vyuč mě svým ustanovením. 27Dej mi porozumět cestě svých přikázání; přemýšlím o tvých divech. 28Má duše se rozplývá žalem; pozdvihni mě podle svého slova. 29Odvrať ode mě cestu klamu; milostivě mě obdaruj svým zákonem. 30Vyvolil jsem si cestu pravdy, stavím si před sebe tvá nařízení. 31Přilnul jsem ke tvým svědectvím, Hospodine, kéž nejsem zahanben. 32Poběžím cestou tvých příkazů, neboť jsi rozšířil mé srdce. 33Vyuč mě, Hospodine, cestě svých ustanovení a já je budu důsledně střežit. 34Dej mi porozumět, budu střežit tvůj zákon a jej zachovávat celým srdcem. 35Veď mě stezkou svých příkazů, neboť jsem si ji oblíbil. 36Nakloň mé srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti. 37Odvracej mé oči, abych nehleděl na klam; na své cestě mě obživ. 38Naplň svému otroku své slovo, jež vede k bázni před tebou. 39Odvrať ode mě potupu, které se lekám, vždyť tvá nařízení jsou dobrá. 40Hle, toužím po tvých přikázáních; obživ mě ve své spravedlnosti. 41Kéž ke mně přijde tvé milosrdenství, Hospodine, tvá spása, podle tvého slova, 42a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí — vždyť spoléhám na tvé slovo! 43Nikdy zcela neodejmi mým ústům pravdivé slovo, protože skládám naději ve tvá nařízení. 44Tvůj zákon budu zachovávat ustavičně, navěky a navždy. 45Budu chodit volně, protože jsem vyhledával tvá přikázání. 46O tvých svědectvích budu mluvit před králi a nebudu zahanben. 47Tvé příkazy jsou mi potěšením, zamiloval jsem si je. 48Zvedám dlaně ke tvým příkazům, jež jsem si zamiloval, přemýšlím o tvých ustanoveních. 49Pamatuj na slovo ke svému otroku, jímž jsi ve mně vzbudil naději. 50Útěchou v mém soužení mi je, že mi tvé slovo navrací život. 51Domýšlivci se mi hrozně posmívají; od tvého zákona se neodvrátím. 52Připomínám si tvá odvěká nařízení, Hospodine, a nacházím útěchu. 53Přepadá mě vztek kvůli ničemům, kteří opouštějí tvůj zákon. 54Tvá ustanovení byla mými písněmi v domě, kde jsem hostem. 55V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, a zachovávám tvůj zákon. 56Tak tomu se mnou bylo, protože jsem střežil tvá přikázání. 57Řekl jsem: Můj podíl je Hospodin, a tak budu zachovávat tvá slova. 58Celým srdcem hledám tvou přízeň, smiluj se nade mnou podle svého slova. 59Přemýšlím o svých cestách a obracím své nohy ke tvým svědectvím. 60Spěchám a neotálím zachovávat tvé příkazy. 61Omotávají mě provazy ničemů, na tvůj zákon však nezapomínám. 62Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal díky za tvá spravedlivá nařízení. 63Jsem společníkem všech, kteří se tě bojí, těch, kdo zachovávají tvá přikázání. 64Hospodine, země je plná tvého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením! 65Hospodine, podle svého slova jsi prokázal svému otroku dobro. 66Nauč mě rozvážnosti a poznání, vždyť já tvým příkazům věřím. 67Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo. 68Jsi dobrý a prokazuješ dobro; vyuč mě svým ustanovením. 69Domýšlivci mě obestřeli klamem, já však celým srdcem střežím tvá přikázání. 70Bezcitné jak tuk je jejich srdce, já se však těším ze tvého zákona. 71Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením. 72Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře. 73Tvé ruce mě učinily a upevnily. Dej mi porozumět, ať se naučím tvým příkazům. 74Ti, kdo se tě bojí, mě uvidí a budou se radovat, protože očekávám na tvé slovo. 75Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou. 76Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, jak jsi svému otroku zaslíbil. 77Kéž na mě přijde tvé slitování, abych mohl žít, neboť tvůj zákon je mým potěšením. 78Kéž jsou domýšlivci zahanbeni, neboť mi zrádně křivdí; já ale přemýšlím o tvých přikázáních. 79Kéž se ke mně vrátí ti, kdo se tě bojí, ti, kdo znají tvá svědectví. 80Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých ustanovení, abych nebyl zahanben. 81Má duše chřadne touhou po tvé spáse; očekávám na tvé slovo. 82Zrak mi slábne, jak vyhlížím, kdy promluvíš. Říkám si: Kdy už mě potěšíš? 83Byl jsem sice jako měch v dýmu, na tvá ustanovení jsem ale nezapomněl. 84Kolik dnů ještě má tvůj otrok? Kdy už vykonáš soud nad mými pronásledovateli? 85Domýšlivci mi vykopali jámy, což není podle tvého zákona. 86Všechny tvé příkazy jsou pravda. Zrádně mě pronásledují, pomoz mi! 87Málem už se mnou v zemi skoncovali, ale já jsem tvá přikázání neopustil. 88Podle svého milosrdenství mě zachovej při životě; budu střežit svědectví tvých úst. 89Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích. 90Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda. Upevnil jsi zemi a ona stojí. 91Dodnes stojí podle tvých nařízení, neboť to vše jsou tvoji otroci. 92Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, byl bych už ve svém soužení zahynul. 93Na tvá přikázání nikdy nezapomenu, neboť mi dávají život. 94Jsem tvůj — pomoz mi, vždyť vyhledávám tvá přikázání. 95Ničemové na mě čekají, aby mě zničili. Rozvažuji o tvých svědectvích. 96Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná. 97Jak jsem si zamiloval tvůj zákon! Celý den o něm rozjímám. 98Tvé příkazy mě činí moudřejším nad mé nepřátele — navěky jsou mé. 99Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť rozjímám o tvých svědectvích. 100Pochopil jsem víc než starci, protože střežím tvá přikázání. 101Před každou zlou stezkou jsem zdržel své nohy, abych zachoval tvé slovo. 102Neodchýlil jsem se od tvých nařízení, neboť tys mě vyučil. 103Jak příjemné jsou mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med. 104Díky tvým přikázáním jsem mnohému porozuměl, proto nenávidím každou stezku klamu. 105Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce. 106Přísahal jsem — a také to splním — že budu dbát na tvá spravedlivá nařízení. 107Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova. 108Kéž laskavě přijmeš dobrovolné oběti mých úst, Hospodine, nauč mě svým nařízením! 109Stále vystavuji svůj život nebezpečí, na tvůj zákon nezapomínám. 110Ničemové mi nastražili past; od tvých přikázání jsem však nezbloudil. 111Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci. 112Uložil jsem si v srdci, že budu navěky a důsledně plnit tvá ustanovení. 113Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji tvůj zákon. 114Jsi má skrýš a můj štít; očekávám na tvé slovo. 115Odstupte ode mě, zlovolníci! Budu dodržovat příkazy svého Boha. 116Podpírej mě, jak jsi řekl, abych mohl žít; nezahanbuj mě v mé naději! 117Posilni mě, abych byl zachráněn; stále budu hledět na tvá ustanovení. 118Zavrhuješ všechny, kdo zbloudili od tvých ustanovení, neboť jejich záludnost je zrádná. 119Všechny ničemy v zemi odstraňuješ jako strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. 120Mé tělo se chvěje strachem z tebe, bojím se tvých nařízení. 121Konám právo a spravedlnost; neponechej mě mým utlačovatelům. 122Zaruč se za svého otroka k dobrému, ať mě domýšlivci neutlačují. 123Zrak mi slábne, jak vyhlížím tvou spásu a tvůj spravedlivý výrok. 124Jednej se svým otrokem podle svého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením. 125Jsem tvůj otrok — dej mi porozumět, abych poznal tvá svědectví. 126Je čas, aby Hospodin jednal, porušují tvůj zákon. 127Proto miluji tvé příkazy více než zlato, víc než zlato ryzí. 128Proto považuji všechna přikázání za zcela správná, nenávidím každou stezku klamu. 129Tvá svědectví jsou podivuhodná, proto je má duše střeží. 130Otevření tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým. 131Otvírám ústa a jsem plný dychtivosti, jak toužím po tvých příkazech. 132Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, jak je tvým zvykem vůči, těm, kdo milují tvé jméno. 133Mé kroky upevni svými výroky, aby mě neovládla žádná nepravost. 134Vykup mě z útlaku lidí a budu zachovávat tvá přikázání. 135Svou tvář rozjasni nad svým otrokem, vyuč mě svým ustanovením. 136Proudy slz se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají tvůj zákon. 137Spravedlivý jsi, Hospodine, a tvá nařízení jsou přímá. 138Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlivá a zcela pravdivá. 139Má horlivost mě strávila, neboť mí protivníci zapomněli na tvá slova. 140Tvá řeč je důkladně protříbená; tvůj otrok ji miluje. 141Jsem nepatrný a pohrdaný, ale na tvá přikázání jsem nezapomněl. 142Tvá spravedlnost je spravedlivá navěky; tvůj zákon je pravda. 143Dolehla na mě tíseň a úzkost; tvé příkazy jsou mi potěšením. 144Spravedlnost tvých svědectví je věčná. Dej mi porozumět, abych mohl žít. 145Volám celým srdcem, odpověz mi, Hospodine! Tvá ustanovení dodržuji. 146Volám k tobě: Zachraň mě! Budu zachovávat tvá svědectví. 147Vstávám před rozedněním a volám o pomoc — očekávám na tvé slovo. 148Mé oči se probouzí dřív než noční hlídky, abych přemýšlel nad tvými výroky. 149Vyslyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ! 150Blíží se ti, kdo se ženou za hanebností a vzdalují se od tvého zákona. 151Ty jsi blízko, Hospodine; všechny tvé příkazy jsou pravda. 152Již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navěky. 153Pohleď na mé soužení a vytrhni mě, vždyť na tvůj zákon nezapomínám. 154Veď mou při a vykup mě, obživ mě podle svého slova. 155Ničemům je spása vzdálena, protože se nedotazují na tvá ustanovení. 156Tvé slitování je veliké, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ. 157Mnoho je mých pronásledovatelů a protivníků, neodvracím se však od tvých svědectví. 158Vidím věrolomníky a pociťuji odpor, vždyť nezachovávají tvé slovo. 159Pohleď, Hospodine, zamiloval jsem si tvá přikázání. Podle svého milosrdenství mě obživ! 160Princip tvého slova je pravda a každé tvé spravedlivé nařízení je navěky. 161Knížata mě bezdůvodně pronásledují; mé srdce se třese před tvým slovem. 162Jásám nad tvým slovem jako ten, kdo nalezl velikou kořist. 163Nenávidím klam, oškliví se mi; miluji tvůj zákon. 164Sedmkrát za den tě chválím za tvá spravedlivá nařízení. 165Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou. 166Vyhlížím tvou spásu, Hospodine, a plním tvé příkazy. 167Má duše zachovává tvá svědectví; velmi je miluji. 168Zachovávám tvá přikázání a tvá svědectví, neboť všechny mé cesty jsou před tebou. 169Kéž můj nářek předstoupí před tebe, Hospodine, podle svého slova mi dej porozumět. 170Kéž má úpěnlivá prosba přijde před tebe, podle svého slova mě vysvoboď! 171Mé rty překypují chválou, neboť mě učíš svým ustanovením. 172Ať můj jazyk promlouvá tvé slovo, protože všechny tvé příkazy jsou spravedlivé. 173Kéž je mi tvá ruka ku pomoci, vždyť jsem si zvolil tvá přikázání. 174Toužím po tvé spáse, Hospodine, tvůj zákon je mi potěšením. 175Kéž má duše žije a chválí tě, kéž mi tvá nařízení pomáhají. 176Bloudím jako ztracená ovce — hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl!
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 ALEPH. (
Ps 119:1-
Ps 119:8).
This celebrated Psalm has several peculiarities. It is divided into twenty-two parts or stanzas, denoted by the twenty-two letters of the Hebrew alphabet. Each stanza contains eight verses, and the first letter of each verse is that which gives name to the stanza. Its contents are mainly praises of God's Word, exhortations to its perusal, and reverence for it, prayers for its proper influence, and complaints of the wicked for despising it. There are but two verses (
Ps 119:122,
Ps 119:132) which do not contain some term or description of God's Word. These terms are of various derivations, but here used, for the most part, synonymously, though the use of a variety of terms seems designed, in order to express better the several aspects in which our relations to the revealed word of God are presented. The Psalm does not appear to have any relation to any special occasion or interest of the Jewish Church or nation, but was evidently "intended as a manual of pious thoughts, especially for instructing the young, and its peculiar artificial structure was probably adopted to aid the memory in retaining the language." (Psa. 119:1-176)
undefiled--literally, "complete," perfect, or sincere (compare
Ps 37:37).
in--or, "of"
the way--course of life.
walk--act
in the law--according to it (compare
Luke 1:6).
law--from a word meaning "to teach," is a term of rather general purport, denoting the instruction of God's Word.
2 testimonies--The word of God is so called, because in it He testifies for truth and against sin.
seek him--that is, a knowledge of Him, with desire for conformity to His will.
3 his ways--the course He reveals as right.
4 precepts--are those directions which relate to special conduct, from a word meaning "to inspect."
statutes--or ordinances, positive laws of permanent nature. Both words originally denote rather positive than moral laws, such as derive force from the divine appointment, whether their nature or the reasons for them are apprehended by us or not.
commandments--or institutions. The term is comprehensive, but rather denotes fundamental directions for conduct, both enjoining and forbidding.
have respect unto--or regard carefully as to their whole purport.
7 judgments--rules of conduct formed by God's judicial decisions; hence the wide sense of the word in the Psalms, so that it includes decisions of approval as well as condemnation.
8 Recognizes the need of divine grace.
9 BETH. (
Ps 119:9-
Ps 119:16).
The whole verse may be read as a question; for,
by taking heed--is better, "for" taking heed, that is, so as to do it. The answer is implied, and inferable from
Ps 119:5,
Ps 119:10,
Ps 119:18, &c., that is, by God's grace.
10 We must carefully treasure up the word of God, declare it to others, meditate on it, and heartily delight in it; and then by His grace we shall act according to it.
17 GIMEL. (
Ps 119:17-
Ps 119:24).
Life is desirable in order to serve God; that we may do so aright, we should seek to have our eyes opened to behold His truth, and earnestly desire fully to understand it.
21 God will rebuke those who despise His word and deliver His servants from their reproach, giving them boldness in and by His truth, even before the greatest men.
25 DALETH. (
Ps 119:25-
Ps 119:32).
Submitting ourselves in depression to God, He will revive us by His promises, and lead us to declare His mercy to others.
28 In order to adhere to His word, we must seek deliverance from temptations to sin as well as from despondency.
enlarge--or, "expand"
my heart--with gracious affections.
33 HE. (
Ps 119:33-
Ps 119:40).
To encourage us in prayer for divine aid in adhering to His truth, we are permitted to believe that by His help we shall succeed.
the way of thy statutes--that is, the way or manner of life prescribed by them. The help we hope to obtain by prayer is to be the basis on which our resolutions should rest.
37 Turn away mine eyes--literally, "Make my eyes to pass, not noticing evil."
vanity--literally, "falsehood;" all other objects of trust than God; idols, human power, &c. (
Ps 31:6;
Ps 40:4;
Ps 60:11;
Ps 62:9).
quicken . . . in thy way--make me with living energy to pursue the way marked out by Thee. Revive me from the death of spiritual helplessness (
Ps 119:17,
Ps 119:25,
Ps 119:40,
Ps 119:50;
Ps 116:3).
38 who is devoted to thy fear--or better, "which (that is, Thy word) is for Thy fear," for producing it. "Which is to those who fear Thee." God's word of promise belongs peculiarly to such (compare
Gen 18:19;
1Kgs 2:4;
1Kgs 8:25) [HENGSTENBERG].
39 Our hope of freedom from the reproach of inconsistency is in God's power, quickening us to live according to His Word, which He leads us to love.
for thy judgments are good--The time must therefore be at hand when Thy justice will turn the "reproach" from Thy Church upon the world (
Isa 25:8;
Isa 66:5;
Zeph 2:8-
Zeph 2:10).
41 VAU. (
Ps 119:41-
Ps 119:48).
The sentiment more fully carried out. God's mercies and salvation, as revealed in His Word, provide hope of forgiveness for the past and security in a righteous course for the future.
42 The possession of God's gift of "salvation" (
Ps 119:41) will be the Psalmist's answer to the foe's "reproach," that his hope was a fallacious one.
45 To freedom from reproach, when imbued with God's truth, there is added "great boldness in the faith" [
1Tim 3:13], accompanied with increasing delight in the holy law itself, which becomes an element of happiness.
48 My hands . . . lift up unto . . . commandments--that is, I will prayerfully (
Ps 28:2) direct my heart to keep Thy commandments.
49 ZAIN. (
Ps 119:49-
Ps 119:56).
Resting on the promises consoles under affliction and the tauntings of the insolent.
upon which--rather, "Remember Thy word unto Thy servant, because," &c. So the Hebrew requires [HENGSTENBERG].
50 for--rather, "This is my comfort . . . that," &c. [MAURER].
hath quickened--What the Word has already done is to faith a pledge of what it shall yet do.
52 The pious take comfort, when harassed and distressed by wickedness of men who forsake God's law, in remembering that the great principles of God's truth will still abide; and also God's
judgments of old--that is, His past interpositions in behalf of His people are a pledge that He will again interpose to deliver them; and they become the theme of constant and delightful meditation. The more we keep the more we love the law of God.
53 Horror--rather, "vehement wrath" [HENGSTENBERG].
54 songs--As the exile sings songs of his home (
Ps 137:3), so the child of God, "a stranger on earth," sings the songs of heaven, his true home (
Ps 39:12). In ancient times, laws were put in verse, to imprint them the more on the memory of the people. So God's laws are the believer's songs.
house of my pilgrimage--present life (
Gen 17:8;
Gen 47:9;
Heb 11:13).
56 Rather, "This is peculiarly mine (literally, to me), that I keep Thy precepts" [HENGSTENBERG and MAURER].
57 CHETH. (
Ps 119:57-
Ps 119:64).
Sincere desires for God's favor, penitence, and activity in a new obedience, truly evince the sincerity of those who profess to find God a portion (
Num 18:20;
Ps 16:5;
Lam 3:24).
58 favour--Hebrew, "face" (
Ps 45:12).
59 So the prodigal son, when reduced to straits of misery (
Luke 15:17-
Luke 15:18).
61 This the more, if opposition of enemies, or love of ease is overcome in thus honoring God's law.
have robbed me--better, surrounded me, either as forcible constraints like fetters, or as the cords of their nets. HENGSTENBERG translates, "snares."
62 At midnight--HENGSTENBERG supposes a reference to the time when the Lord went forth to slay the Egyptian first-born (
Exod 11:4;
Exod 12:29; compare
Job 34:20). But it rather refers to the Psalmist's own praises and prayers in the night time. Compare Paul and Silas (
Acts 16:25; compare
Ps 63:6).
63 The communion of the saints. Delight in their company is an evidence of belonging to them (
Ps 16:3;
Amos 3:3;
Mal 3:16).
64 While opposed by the wicked, and opposing them, the pious delight in those who fear God, but, after all, rely for favor and guidance not on merit, but mercy.
65 TETH. (
Ps 119:65-
Ps 119:72).
The reliance on promises (
Ps 119:49) is strengthened by experience of past dealings according with promises, and a prayer for guidance, encouraged by sanctified affliction.
66 Teach me good judgment and knowledge--namely, in Thy word (so as to fathom its deep spirituality); for the corresponding expression (
Ps 119:12,
Ps 119:64,
Ps 119:68), is, "Teach me Thy statutes."
67 Referred by HENGSTENBERG to the chastening effect produced on the Jews' minds by the captivity (
Jer 31:18-
Jer 31:19). The truth is a general one (
Job 5:6;
John 15:2;
Heb 12:11).
68 Compare as to the Lord Jesus (
Acts 10:38).
69 The crafty malice of the wicked, in slandering him, so far from turning him away, but binds him closer to God's Word, which they are too stupid in sin to appreciate. HENGSTENBERG refers the "lie" to such slanders against the Jews during the captivity, as that in
Ezra 4:1-
Ezra 4:6, of sedition.
70 fat as grease--spiritually insensible (
Ps 17:10;
Ps 73:7;
Isa 6:10).
71 So also affliction of any kind acts as a wholesome discipline in leading the pious more highly to value the truth and promises of God.
73 JOD. (
Ps 119:73-
Ps 119:80).
As God made, so He can best control, us. So as to Israel, he owed to God his whole internal and external existence (
Deut 32:6).
74 So when He has led us to rely on His truth, He will "make us to the praise of His grace" by others. "Those who fear Thee will be glad at my prosperity, as they consider my cause their cause" (
Ps 34:2;
Ps 142:7).
75 in faithfulness--that is, without in the least violating Thy faithfulness; because my sins deserved and needed fatherly chastisement. Enduring chastisement with a filial temper (
Heb 12:6-
Heb 12:11), God's promises of mercy (
Rom 8:28) will be fulfilled, and He will give comfort in sorrow (
Lam 3:22;
2Cor 1:3-4).
77 Let thy tender mercies come unto me--As I am not able to come unto them. But the wicked will be confounded.
78 but I . . . meditate in thy precepts--and so shall not be "ashamed," that is, put to shame (
Ps 119:80).
79 Those who may have thought his afflictions an evidence of God's rejection will then be led to return to Him; as the friends of Job did on his restoration, having been previously led through his afflictions to doubt the reality of his religion.
80 Let my . . . be sound--that is, perfect, sincere.
ashamed--disappointed in my hope of salvation.
81 CAPH. (
Ps 119:81-
Ps 119:88).
In sorrow the pious heart yearns for the comforts of God's promises (
Ps 73:26;
Ps 84:2).
82 Mine eyes fail for thy word--that is, with yearning desire for Thy word. When the eyes fail, yet faith must not.
83 bottle in the smoke--as a skin bottle dried and shriveled up in smoke, so is he withered by sorrow. Wine bottles of skin used to be hung up in smoke to dry them, before the wine was put in them [MAURER].
84 The shortness of my life requires that the relief afforded to me from mine enemies should be speedy.
85 pits--plots for my destruction.
which--rather, "who," that is, "the proud"; "pits" is not the antecedent.
87 consumed me upon earth--HENGSTENBERG translates, "in the land"; understanding "me" of the nation Israel, of which but a small remnant was left. But English Version is simpler; either, "They have consumed me so as to leave almost nothing of me on earth"; or, "They have almost destroyed and prostrated me on the earth" [MAURER].
I forsook not--Whatever else I am forsaken of, I forsake not Thy precepts, and so am not mistaken of Thee (
Ps 39:5,
Ps 39:13;
2Cor 4:8-9), and the injuries and insults of the wicked increase the need for it. But, however they act regardless of God's law, the pious, adhering to its teaching, receive quickening grace, and are sustained steadfast.
89 LAMED. (
Ps 119:89-
Ps 119:96).
In all changes God's Word remains firm (
1Pet 1:25). Like the heavens, it continually attests God's unfailing power and unchanging care (
Ps 89:2).
is settled in--that is, stands as firmly as the heaven in which it dwells, and whence it emanated.
90 thou hast established the earth, and it abideth-- (
Ps 33:9).
91 They--the heaven (
Ps 119:89) and the earth (
Ps 119:90). HENGSTENBERG translates, "They stand for thy judgment," that is, ready, as obedient servants, to execute them. The usage of this Psalm favors this view. But see
Jer 33:25.
92 Hence the pious are encouraged and inclined to seek a knowledge of it, and persevere amidst the efforts of those planning and waiting to destroy them.
my delights--plural, not merely delight, but equal to all other delights.
93 The bounds of created perfection may be defined, but those of God's law in its nature, application, and influence, are infinite. There is no human thing so perfect but that something is wanting to it; its limits are narrow, whereas God's law is of infinite breadth, reaching to all cases, perfectly meeting what each requires, and to all times (
Ps 19:3,
Ps 19:6-
Ps 19:11;
Eccl 3:11). It cannot be cramped within any definitions of man's dogmatical systems. Man never outgrows the Word. It does not shock the ignorant man with declared anticipations of discoveries which he had not yet made; while in it the man of science finds his newest discoveries by tacit anticipations provided for.
97 MEM. (
Ps 119:97-
Ps 119:104).
This characteristic love for God's law (compare
Ps 1:2) ensures increase.
98 of knowledge, both of the matter of all useful, moral truth, and an experience of its application.
wiser than mine enemies--with all their carnal cunning (
Deut 4:6,
Deut 4:8).
they are ever with me--The Hebrew is, rather singular, "it is ever with me"; the commandments forming ONE complete whole, Thy law.
99 understanding--is practical skill (
Ps 2:10;
Ps 32:8).
100 more than the ancients--Antiquity is no help against stupidity, where it does not accord with God's word [LUTHER] (
Job 32:7-
Job 32:9). The Bible is the key of all knowledge, the history of the world, past, present, and to come (
Ps 111:10). He who does the will of God shall know of the doctrine (
John 7:17).
101 Avoidance of sinful courses is both the effect and means of increasing in divine knowledge (compare
Ps 19:10).
105 NUN. (
Ps 119:105-
Ps 119:112).
Not only does the Word of God inform us of His will, but, as a light on a path in darkness, it shows us how to follow the right and avoid the wrong way. The lamp of the Word is not the sun. He would blind our eyes in our present fallen state; but we may bless God for the light shining as in a dark place, to guide us until the Sun of Righteousness shall come, and we shall be made capable of seeing Him (
2Pet 1:19;
Rev 22:4). The lamp is fed with the oil of the Spirit. The allusion is to the lamps and torches carried at night before an Eastern caravan.
106 Such was the national covenant at Sinai and in the fields of Moab.
108 freewill offerings--the spontaneous expressions of his gratitude, as contrasted with the appointed "offerings" of the temple (
Hos 14:2;
Heb 13:15). He determines to pursue this way, relying on God's quickening power (
Ps 119:50) in affliction, and a gracious acceptance of his "spiritual sacrifices of prayer and praise" (
Ps 50:5,
Ps 50:14,
Ps 50:23).
109 In the midst of deadly perils (the phrase is drawn from the fact that what we carry in our hands may easily slip from them,
Judg 12:3;
1Sam 28:21;
Job 13:14; compare
1Sam 19:5), and exposed to crafty enemies, his safety and guidance is in the truth and promises of God.
111 These he joyfully takes as his perpetual heritage, to perform the duties and receive the comforts they teach, evermore.
113 SAMECH. (
Ps 119:113-
Ps 119:120).
vain thoughts--better, "unstable persons," literally, "divided men," those of a divided, doubting mind (
Jas 1:8); "a double-minded man" [HENGSTENBERG], skeptics, or, skeptical notions as opposed to the certainty of God's word.
114 hiding-place--(Compare
Ps 27:5).
shield-- (
Ps 3:3;
Ps 7:10).
hope in thy word--confidently rest on its teachings and promises.
115 Hence he fears not wicked men, nor dreads disappointment, sustained by God in making His law the rule of life.
Depart from me--Ye can do nothing with me; for, &c. (
Ps 6:8).
118 But the disobedient and rebellious will be visited by God's wrath, which impresses the pious with wholesome fear and awe.
their deceit is falsehood--that is, all their cunning deceit, wherewith they seek to entrap the godly, is in vain.
120 The "judgments" are those on the wicked (
Ps 119:119). Joyful hope goes hand in hand with fear (
Hab 3:16-
Hab 3:18).
121 AIN. (
Ps 119:121-
Ps 119:128).
On the grounds of his integrity, desire for God's word, and covenant relation to Him, the servant of God may plead for His protecting care against the wicked, gracious guidance to the knowledge of truth, and His effective vindication of the righteous and their cause, which is also His own.
122 Be surety--Stand for me against my oppressors (
Gen 43:9;
Isa 38:14).
127 Therefore--that is, In view of these benefits, or, Because of the glory of Thy law, so much praised in the previous parts of the Psalm.
I love . . . [and] Therefore (repeated)--All its precepts, on all subjects, are estimable for their purity, and lead one imbued with their spirit to hate all evil (
Ps 19:10). The Word of God admits of no eclecticism; its least title is perfect (
Ps 12:6;
Matt 5:17-
Matt 5:19).
129 PE. (
Ps 119:129-
Ps 119:136).
wonderful--literally, "wonders," that is, of moral excellence.
130 The entrance--literally, "opening"; God's words, as an open door, let in light, or knowledge. Rather, as HENGSTENBERG explains it, "The opening up," or, "explanation of thy word." To the natural man the doors of God's Word are shut.
Luke 24:27,
Luke 24:31;
Acts 17:3;
Eph 1:18, confirm this view, "opening (that is, explaining) and alleging," &c.
unto the simple--those needing or desiring it (compare
Ps 19:7).
131 An ardent desire (compare
Ps 56:1-
Ps 56:2) for spiritual enlightening, establishment in a right course, deliverance from the wicked, and evidence of God's favor is expressed
I opened my mouth, and panted--as a traveller in a hot desert pants for the cooling breeze (
Ps 63:1;
Ps 84:2).
132 Look . . . upon me--opposed to hiding or averting the face (compare
Ps 25:15;
Ps 86:6;
Ps 102:17).
as thou usest to do--or, "as it is right in regard to those who love Thy name." Such have a right to the manifestations of God's grace, resting on the nature of God as faithful to His promise to such, not on their own merits.
133 Order my steps--Make firm, so that there be no halting (
Ps 40:2).
any iniquity--
Ps 119:34 favors HENGSTENBERG, "any iniquitous man," any "oppressor." But the parallel first clause in this (
Ps 119:33) favors English Version (
Ps 19:13). His hope of deliverance from external oppression of man (
Ps 119:34) is founded on his deliverance from the internal "dominion of iniquity," in answer to his prayer (
Ps 119:33).
136 Zealous himself to keep God's law, he is deeply afflicted when others violate it (compare
Ps 119:53). Literally, "Mine eyes come down (dissolved) like water brooks" (
Lam 3:48;
Jer 9:1).
because, &c.--(Compare
Ezek 9:4;
Jer 13:17).
137 TZADDI. (
Ps 119:137-
Ps 119:144).
God's justice and faithfulness in His government aggravate the neglect of the wicked, and more excite the lively zeal of His people.
139 (
Ps 69:9).
140 very pure--literally, "refined," shown pure by trial.
141 The pious, however despised of men, are distinguished in God's sight by a regard for His law.
142 The principles of God's government are permanent and reliable, and in the deepest distress His people find them a theme of delightful meditation and a source of reviving power (
Ps 119:17,
Ps 119:116).
law is the truth--It therefore cannot deceive as to its promises.
everlasting-- (
Ps 111:3), though to outward appearance seeming dead.
145 KOPH. (
Ps 119:145-
Ps 119:152).
An intelligent devotion is led by divine promises and is directed to an increase of gracious affections, arising from a contemplation of revealed truth.
147 prevented--literally, "came before," anticipated not only the dawn, but even the usual periods of the night; when the night watches, which might be expected to find me asleep, come, they find me awake (
Ps 63:6;
Ps 77:4;
Lam 2:19). Such is the earnestness of the desire and love for God's truth.
149 quicken me--revive my heart according to those principles of justice, founded on Thine own nature, and revealed in Thy law, which specially set forth Thy mercy to the humble as well as justice to the wicked (compare
Ps 119:30).
150 Though the wicked are near to injure, because far from God's law, He is near to help, and faithful to His word, which abides for ever.
153 RESH. (
Ps 119:153-
Ps 119:160).
Though the remembering of God's law is not meritorious, yet it evinces a filial temper and provides the pious with promises to plead, while the wicked in neglecting His law, reject God and despise His promises (compare
Ps 9:13;
Ps 43:1;
Ps 69:18).
154 Plead, &c.--HENGSTENBERG translates, "Fight my fight." (See
Ps 35:1;
Ps 43:1;
Mic 7:9).
156 (See on
Ps 119:149).
157 (Compare
Ps 119:86-
Ps 119:87,
Ps 119:95).
158 (Compare
Ps 119:136).
transgressors--or, literally, "traitors," who are faithless to a righteous sovereign and side with His enemies (compare
Ps 25:3,
Ps 25:8).
159 (Compare
Ps 119:121-
Ps 119:126,
Ps 119:153-
Ps 119:155).
quicken me, O Lord, according to thy lovingkindness-- (
Ps 119:88). This prayer occurs here for the ninth time, showing a deep sense of frailty.
160 God has been ever faithful, and the principles of His government will ever continue worthy of confidence.
from the beginning--that is, "every word from Genesis (called so by the Jews from its first words, 'In the beginning') to the end of the Scriptures is true." HENGSTENBERG translates more literally, "The sum of thy words is truth." The sense is substantially the same. The whole body of revelation is truth. "Thy Word is nothing but truth" [LUTHER].
161 SCHIN. (
Ps 119:161-
Ps 119:168).
(Compare
Ps 119:46,
Ps 119:86).
awe--reverential, not slavish fear, which could not coexist with love (
Ps 119:163;
1John 4:8). Instead of fearing his persecutors, he fears God's Word alone (
Luke 12:4-
Luke 12:5). The Jews inscribe in the first page of the great Bible (
Gen 28:17), "How dreadful is this place! This is none other but the house of God, and this is the gate of heaven!"
162 (Compare
Matt 13:44-
Matt 13:45). Though persecuted by the mighty, the pious are not turned from revering God's authority to seek their favor, but rejoice in the possession of this "pearl of great price," as great victors in spoils. Hating falsehood and loving truth, often, every day, praising God for it, they find peace and freedom from temptation.
163 lying--that is, as in
Ps 119:29, unfaithfulness to the covenant of God with His people; apostasy.
165 nothing shall offend them--or, "cause them to offend" (compare Margin).
166 As they keep God's law from motives of love for it, and are free from slavish fear, the are ready to subject their lives to His inspection.
168 all my ways are before thee--I wish to order my ways as before Thee, rather than in reference to man (
Gen 19:1;
Ps 73:23). All men's ways are under God's eye (
Pro 5:21); the godly alone realize the fact, and live accordingly.
169 TAU. (
Ps 119:169-
Ps 119:176).
The prayer for understanding of the truth precedes that for deliverance. The fulfilment of the first is the basis of the fulfilment of the second (
Ps 90:11-
Ps 90:17). On the terms "cry" and "supplication" (compare
Ps 6:9;
Ps 17:1).
171 shall utter--or, "pour out praise" (compare
Ps 19:2); shall cause Thy praises to stream forth as from a bubbling, overflowing fountain.
172 My tongue shall speak of thy word--literally, "answer Thy Word," that is, with praise, respond to Thy word. Every expression in which we praise God and His Word is a response, or acknowledgment, corresponding to the perfections of Him whom we praise.
173 (Compare
Ps 119:77,
Ps 119:81,
Ps 119:92).
I have chosen--in preference to all other objects of delight.
175 Save me that I may praise Thee.
thy judgments--as in
Ps 119:149,
Ps 119:156.
176 Though a wanderer from God, the truly pious ever desires to be drawn back to Him; and, though for a time negligent of duty, he never forgets the commandments by which it is taught.
lost--therefore utterly helpless as to recovering itself (
Jer 50:6;
Luke 15:4). Not only the sinner before conversion, but the believer after conversion, is unable to recover himself; but the latter, after temporary wandering, knows to whom to look for restoration.
Ps 119:175-
Ps 119:176 seem to sum up the petitions, confessions, and professions of the Psalm. The writer desires God's favor, that he may praise Him for His truth, confesses that he has erred, but, in the midst of all his wanderings and adversities, professes an abiding attachment to the revealed Word of God, the theme of such repeated eulogies, and the recognized source of such great and unnumbered blessings. Thus the Psalm, though more than usually didactic, is made the medium of both parts of devotion--prayer and praise.
