1Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. 2Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. 3Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. 4Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 5Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 6Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 7Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 8Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 9Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 10Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 11V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 12Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 13Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 14Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 15O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 16V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 17Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 18Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 19Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 20Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 21Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 22Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 23Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 24Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 25Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 26Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 27Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 28Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 29Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 30Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 31Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 32Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 33He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 34Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 35Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 36Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 37Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 38Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 39Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 40Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 41Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 42Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 43A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 44I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 45A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 46Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 47Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 48Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 49Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 50Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 51Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 52Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 53Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 54Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 55Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 56Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 57Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 58Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 59Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 60Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 61Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 62O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 63Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 64Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 65Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 66Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 67Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 68Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 69Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 70Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 71K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 72Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 73Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 74Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 75Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 76Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 77Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 78Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 79Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 80Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 81Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 82Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 83Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 84Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 85Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 86Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 87Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 88Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 89Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 90Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 91Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 92Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 93Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 94Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 95Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 96Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 97Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 98Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 99Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 100I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 101Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 102Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 103Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 104Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 105Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 106Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 107Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 108Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 109Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 110Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 111Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 112Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 113Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 114Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 115Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 116Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 117Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 118Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 120Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 121Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 122Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. 123Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. 124Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. 125Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. 126Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. 127Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. 128A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. 129Pane Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. 130Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. 131Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. 132Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. 133Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. 134Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. 135Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. 136Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého. 137Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. 138Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. 139Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. 140Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj. 141Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. 142Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. 143Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. 144Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. 145Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. 146K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. 147Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám. 148Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. 149Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne. 150Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. 151Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. 152Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. 153Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám. 154Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. 155Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. 156Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. 157Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji. 158Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. 159Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. 160Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé. 161Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. 162Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. 163Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. 164Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. 165Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. 166Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám. 167Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. 168Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou. 169Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti. 170Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne. 171I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. 172Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. 173Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. 174Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má. 175Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc. 176Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 ALEPH. (
Ps 119:1-
Ps 119:8).
This celebrated Psalm has several peculiarities. It is divided into twenty-two parts or stanzas, denoted by the twenty-two letters of the Hebrew alphabet. Each stanza contains eight verses, and the first letter of each verse is that which gives name to the stanza. Its contents are mainly praises of God's Word, exhortations to its perusal, and reverence for it, prayers for its proper influence, and complaints of the wicked for despising it. There are but two verses (
Ps 119:122,
Ps 119:132) which do not contain some term or description of God's Word. These terms are of various derivations, but here used, for the most part, synonymously, though the use of a variety of terms seems designed, in order to express better the several aspects in which our relations to the revealed word of God are presented. The Psalm does not appear to have any relation to any special occasion or interest of the Jewish Church or nation, but was evidently "intended as a manual of pious thoughts, especially for instructing the young, and its peculiar artificial structure was probably adopted to aid the memory in retaining the language." (Psa. 119:1-176)
undefiled--literally, "complete," perfect, or sincere (compare
Ps 37:37).
in--or, "of"
the way--course of life.
walk--act
in the law--according to it (compare
Luke 1:6).
law--from a word meaning "to teach," is a term of rather general purport, denoting the instruction of God's Word.
2 testimonies--The word of God is so called, because in it He testifies for truth and against sin.
seek him--that is, a knowledge of Him, with desire for conformity to His will.
3 his ways--the course He reveals as right.
4 precepts--are those directions which relate to special conduct, from a word meaning "to inspect."
statutes--or ordinances, positive laws of permanent nature. Both words originally denote rather positive than moral laws, such as derive force from the divine appointment, whether their nature or the reasons for them are apprehended by us or not.
commandments--or institutions. The term is comprehensive, but rather denotes fundamental directions for conduct, both enjoining and forbidding.
have respect unto--or regard carefully as to their whole purport.
7 judgments--rules of conduct formed by God's judicial decisions; hence the wide sense of the word in the Psalms, so that it includes decisions of approval as well as condemnation.
8 Recognizes the need of divine grace.
9 BETH. (
Ps 119:9-
Ps 119:16).
The whole verse may be read as a question; for,
by taking heed--is better, "for" taking heed, that is, so as to do it. The answer is implied, and inferable from
Ps 119:5,
Ps 119:10,
Ps 119:18, &c., that is, by God's grace.
10 We must carefully treasure up the word of God, declare it to others, meditate on it, and heartily delight in it; and then by His grace we shall act according to it.
17 GIMEL. (
Ps 119:17-
Ps 119:24).
Life is desirable in order to serve God; that we may do so aright, we should seek to have our eyes opened to behold His truth, and earnestly desire fully to understand it.
21 God will rebuke those who despise His word and deliver His servants from their reproach, giving them boldness in and by His truth, even before the greatest men.
25 DALETH. (
Ps 119:25-
Ps 119:32).
Submitting ourselves in depression to God, He will revive us by His promises, and lead us to declare His mercy to others.
28 In order to adhere to His word, we must seek deliverance from temptations to sin as well as from despondency.
enlarge--or, "expand"
my heart--with gracious affections.
33 HE. (
Ps 119:33-
Ps 119:40).
To encourage us in prayer for divine aid in adhering to His truth, we are permitted to believe that by His help we shall succeed.
the way of thy statutes--that is, the way or manner of life prescribed by them. The help we hope to obtain by prayer is to be the basis on which our resolutions should rest.
37 Turn away mine eyes--literally, "Make my eyes to pass, not noticing evil."
vanity--literally, "falsehood;" all other objects of trust than God; idols, human power, &c. (
Ps 31:6;
Ps 40:4;
Ps 60:11;
Ps 62:9).
quicken . . . in thy way--make me with living energy to pursue the way marked out by Thee. Revive me from the death of spiritual helplessness (
Ps 119:17,
Ps 119:25,
Ps 119:40,
Ps 119:50;
Ps 116:3).
38 who is devoted to thy fear--or better, "which (that is, Thy word) is for Thy fear," for producing it. "Which is to those who fear Thee." God's word of promise belongs peculiarly to such (compare
Gen 18:19;
1Kgs 2:4;
1Kgs 8:25) [HENGSTENBERG].
39 Our hope of freedom from the reproach of inconsistency is in God's power, quickening us to live according to His Word, which He leads us to love.
for thy judgments are good--The time must therefore be at hand when Thy justice will turn the "reproach" from Thy Church upon the world (
Isa 25:8;
Isa 66:5;
Zeph 2:8-
Zeph 2:10).
41 VAU. (
Ps 119:41-
Ps 119:48).
The sentiment more fully carried out. God's mercies and salvation, as revealed in His Word, provide hope of forgiveness for the past and security in a righteous course for the future.
42 The possession of God's gift of "salvation" (
Ps 119:41) will be the Psalmist's answer to the foe's "reproach," that his hope was a fallacious one.
45 To freedom from reproach, when imbued with God's truth, there is added "great boldness in the faith" [
1Tim 3:13], accompanied with increasing delight in the holy law itself, which becomes an element of happiness.
48 My hands . . . lift up unto . . . commandments--that is, I will prayerfully (
Ps 28:2) direct my heart to keep Thy commandments.
49 ZAIN. (
Ps 119:49-
Ps 119:56).
Resting on the promises consoles under affliction and the tauntings of the insolent.
upon which--rather, "Remember Thy word unto Thy servant, because," &c. So the Hebrew requires [HENGSTENBERG].
50 for--rather, "This is my comfort . . . that," &c. [MAURER].
hath quickened--What the Word has already done is to faith a pledge of what it shall yet do.
52 The pious take comfort, when harassed and distressed by wickedness of men who forsake God's law, in remembering that the great principles of God's truth will still abide; and also God's
judgments of old--that is, His past interpositions in behalf of His people are a pledge that He will again interpose to deliver them; and they become the theme of constant and delightful meditation. The more we keep the more we love the law of God.
53 Horror--rather, "vehement wrath" [HENGSTENBERG].
54 songs--As the exile sings songs of his home (
Ps 137:3), so the child of God, "a stranger on earth," sings the songs of heaven, his true home (
Ps 39:12). In ancient times, laws were put in verse, to imprint them the more on the memory of the people. So God's laws are the believer's songs.
house of my pilgrimage--present life (
Gen 17:8;
Gen 47:9;
Heb 11:13).
56 Rather, "This is peculiarly mine (literally, to me), that I keep Thy precepts" [HENGSTENBERG and MAURER].
57 CHETH. (
Ps 119:57-
Ps 119:64).
Sincere desires for God's favor, penitence, and activity in a new obedience, truly evince the sincerity of those who profess to find God a portion (
Num 18:20;
Ps 16:5;
Lam 3:24).
58 favour--Hebrew, "face" (
Ps 45:12).
59 So the prodigal son, when reduced to straits of misery (
Luke 15:17-
Luke 15:18).
61 This the more, if opposition of enemies, or love of ease is overcome in thus honoring God's law.
have robbed me--better, surrounded me, either as forcible constraints like fetters, or as the cords of their nets. HENGSTENBERG translates, "snares."
62 At midnight--HENGSTENBERG supposes a reference to the time when the Lord went forth to slay the Egyptian first-born (
Exod 11:4;
Exod 12:29; compare
Job 34:20). But it rather refers to the Psalmist's own praises and prayers in the night time. Compare Paul and Silas (
Acts 16:25; compare
Ps 63:6).
63 The communion of the saints. Delight in their company is an evidence of belonging to them (
Ps 16:3;
Amos 3:3;
Mal 3:16).
64 While opposed by the wicked, and opposing them, the pious delight in those who fear God, but, after all, rely for favor and guidance not on merit, but mercy.
65 TETH. (
Ps 119:65-
Ps 119:72).
The reliance on promises (
Ps 119:49) is strengthened by experience of past dealings according with promises, and a prayer for guidance, encouraged by sanctified affliction.
66 Teach me good judgment and knowledge--namely, in Thy word (so as to fathom its deep spirituality); for the corresponding expression (
Ps 119:12,
Ps 119:64,
Ps 119:68), is, "Teach me Thy statutes."
67 Referred by HENGSTENBERG to the chastening effect produced on the Jews' minds by the captivity (
Jer 31:18-
Jer 31:19). The truth is a general one (
Job 5:6;
John 15:2;
Heb 12:11).
68 Compare as to the Lord Jesus (
Acts 10:38).
69 The crafty malice of the wicked, in slandering him, so far from turning him away, but binds him closer to God's Word, which they are too stupid in sin to appreciate. HENGSTENBERG refers the "lie" to such slanders against the Jews during the captivity, as that in
Ezra 4:1-
Ezra 4:6, of sedition.
70 fat as grease--spiritually insensible (
Ps 17:10;
Ps 73:7;
Isa 6:10).
71 So also affliction of any kind acts as a wholesome discipline in leading the pious more highly to value the truth and promises of God.
73 JOD. (
Ps 119:73-
Ps 119:80).
As God made, so He can best control, us. So as to Israel, he owed to God his whole internal and external existence (
Deut 32:6).
74 So when He has led us to rely on His truth, He will "make us to the praise of His grace" by others. "Those who fear Thee will be glad at my prosperity, as they consider my cause their cause" (
Ps 34:2;
Ps 142:7).
75 in faithfulness--that is, without in the least violating Thy faithfulness; because my sins deserved and needed fatherly chastisement. Enduring chastisement with a filial temper (
Heb 12:6-
Heb 12:11), God's promises of mercy (
Rom 8:28) will be fulfilled, and He will give comfort in sorrow (
Lam 3:22;
2Cor 1:3-4).
77 Let thy tender mercies come unto me--As I am not able to come unto them. But the wicked will be confounded.
78 but I . . . meditate in thy precepts--and so shall not be "ashamed," that is, put to shame (
Ps 119:80).
79 Those who may have thought his afflictions an evidence of God's rejection will then be led to return to Him; as the friends of Job did on his restoration, having been previously led through his afflictions to doubt the reality of his religion.
80 Let my . . . be sound--that is, perfect, sincere.
ashamed--disappointed in my hope of salvation.
81 CAPH. (
Ps 119:81-
Ps 119:88).
In sorrow the pious heart yearns for the comforts of God's promises (
Ps 73:26;
Ps 84:2).
82 Mine eyes fail for thy word--that is, with yearning desire for Thy word. When the eyes fail, yet faith must not.
83 bottle in the smoke--as a skin bottle dried and shriveled up in smoke, so is he withered by sorrow. Wine bottles of skin used to be hung up in smoke to dry them, before the wine was put in them [MAURER].
84 The shortness of my life requires that the relief afforded to me from mine enemies should be speedy.
85 pits--plots for my destruction.
which--rather, "who," that is, "the proud"; "pits" is not the antecedent.
87 consumed me upon earth--HENGSTENBERG translates, "in the land"; understanding "me" of the nation Israel, of which but a small remnant was left. But English Version is simpler; either, "They have consumed me so as to leave almost nothing of me on earth"; or, "They have almost destroyed and prostrated me on the earth" [MAURER].
I forsook not--Whatever else I am forsaken of, I forsake not Thy precepts, and so am not mistaken of Thee (
Ps 39:5,
Ps 39:13;
2Cor 4:8-9), and the injuries and insults of the wicked increase the need for it. But, however they act regardless of God's law, the pious, adhering to its teaching, receive quickening grace, and are sustained steadfast.
89 LAMED. (
Ps 119:89-
Ps 119:96).
In all changes God's Word remains firm (
1Pet 1:25). Like the heavens, it continually attests God's unfailing power and unchanging care (
Ps 89:2).
is settled in--that is, stands as firmly as the heaven in which it dwells, and whence it emanated.
90 thou hast established the earth, and it abideth-- (
Ps 33:9).
91 They--the heaven (
Ps 119:89) and the earth (
Ps 119:90). HENGSTENBERG translates, "They stand for thy judgment," that is, ready, as obedient servants, to execute them. The usage of this Psalm favors this view. But see
Jer 33:25.
92 Hence the pious are encouraged and inclined to seek a knowledge of it, and persevere amidst the efforts of those planning and waiting to destroy them.
my delights--plural, not merely delight, but equal to all other delights.
93 The bounds of created perfection may be defined, but those of God's law in its nature, application, and influence, are infinite. There is no human thing so perfect but that something is wanting to it; its limits are narrow, whereas God's law is of infinite breadth, reaching to all cases, perfectly meeting what each requires, and to all times (
Ps 19:3,
Ps 19:6-
Ps 19:11;
Eccl 3:11). It cannot be cramped within any definitions of man's dogmatical systems. Man never outgrows the Word. It does not shock the ignorant man with declared anticipations of discoveries which he had not yet made; while in it the man of science finds his newest discoveries by tacit anticipations provided for.
97 MEM. (
Ps 119:97-
Ps 119:104).
This characteristic love for God's law (compare
Ps 1:2) ensures increase.
98 of knowledge, both of the matter of all useful, moral truth, and an experience of its application.
wiser than mine enemies--with all their carnal cunning (
Deut 4:6,
Deut 4:8).
they are ever with me--The Hebrew is, rather singular, "it is ever with me"; the commandments forming ONE complete whole, Thy law.
99 understanding--is practical skill (
Ps 2:10;
Ps 32:8).
100 more than the ancients--Antiquity is no help against stupidity, where it does not accord with God's word [LUTHER] (
Job 32:7-
Job 32:9). The Bible is the key of all knowledge, the history of the world, past, present, and to come (
Ps 111:10). He who does the will of God shall know of the doctrine (
John 7:17).
101 Avoidance of sinful courses is both the effect and means of increasing in divine knowledge (compare
Ps 19:10).
105 NUN. (
Ps 119:105-
Ps 119:112).
Not only does the Word of God inform us of His will, but, as a light on a path in darkness, it shows us how to follow the right and avoid the wrong way. The lamp of the Word is not the sun. He would blind our eyes in our present fallen state; but we may bless God for the light shining as in a dark place, to guide us until the Sun of Righteousness shall come, and we shall be made capable of seeing Him (
2Pet 1:19;
Rev 22:4). The lamp is fed with the oil of the Spirit. The allusion is to the lamps and torches carried at night before an Eastern caravan.
106 Such was the national covenant at Sinai and in the fields of Moab.
108 freewill offerings--the spontaneous expressions of his gratitude, as contrasted with the appointed "offerings" of the temple (
Hos 14:2;
Heb 13:15). He determines to pursue this way, relying on God's quickening power (
Ps 119:50) in affliction, and a gracious acceptance of his "spiritual sacrifices of prayer and praise" (
Ps 50:5,
Ps 50:14,
Ps 50:23).
109 In the midst of deadly perils (the phrase is drawn from the fact that what we carry in our hands may easily slip from them,
Judg 12:3;
1Sam 28:21;
Job 13:14; compare
1Sam 19:5), and exposed to crafty enemies, his safety and guidance is in the truth and promises of God.
111 These he joyfully takes as his perpetual heritage, to perform the duties and receive the comforts they teach, evermore.
113 SAMECH. (
Ps 119:113-
Ps 119:120).
vain thoughts--better, "unstable persons," literally, "divided men," those of a divided, doubting mind (
Jas 1:8); "a double-minded man" [HENGSTENBERG], skeptics, or, skeptical notions as opposed to the certainty of God's word.
114 hiding-place--(Compare
Ps 27:5).
shield-- (
Ps 3:3;
Ps 7:10).
hope in thy word--confidently rest on its teachings and promises.
115 Hence he fears not wicked men, nor dreads disappointment, sustained by God in making His law the rule of life.
Depart from me--Ye can do nothing with me; for, &c. (
Ps 6:8).
118 But the disobedient and rebellious will be visited by God's wrath, which impresses the pious with wholesome fear and awe.
their deceit is falsehood--that is, all their cunning deceit, wherewith they seek to entrap the godly, is in vain.
120 The "judgments" are those on the wicked (
Ps 119:119). Joyful hope goes hand in hand with fear (
Hab 3:16-
Hab 3:18).
121 AIN. (
Ps 119:121-
Ps 119:128).
On the grounds of his integrity, desire for God's word, and covenant relation to Him, the servant of God may plead for His protecting care against the wicked, gracious guidance to the knowledge of truth, and His effective vindication of the righteous and their cause, which is also His own.
122 Be surety--Stand for me against my oppressors (
Gen 43:9;
Isa 38:14).
127 Therefore--that is, In view of these benefits, or, Because of the glory of Thy law, so much praised in the previous parts of the Psalm.
I love . . . [and] Therefore (repeated)--All its precepts, on all subjects, are estimable for their purity, and lead one imbued with their spirit to hate all evil (
Ps 19:10). The Word of God admits of no eclecticism; its least title is perfect (
Ps 12:6;
Matt 5:17-
Matt 5:19).
129 PE. (
Ps 119:129-
Ps 119:136).
wonderful--literally, "wonders," that is, of moral excellence.
130 The entrance--literally, "opening"; God's words, as an open door, let in light, or knowledge. Rather, as HENGSTENBERG explains it, "The opening up," or, "explanation of thy word." To the natural man the doors of God's Word are shut.
Luke 24:27,
Luke 24:31;
Acts 17:3;
Eph 1:18, confirm this view, "opening (that is, explaining) and alleging," &c.
unto the simple--those needing or desiring it (compare
Ps 19:7).
131 An ardent desire (compare
Ps 56:1-
Ps 56:2) for spiritual enlightening, establishment in a right course, deliverance from the wicked, and evidence of God's favor is expressed
I opened my mouth, and panted--as a traveller in a hot desert pants for the cooling breeze (
Ps 63:1;
Ps 84:2).
132 Look . . . upon me--opposed to hiding or averting the face (compare
Ps 25:15;
Ps 86:6;
Ps 102:17).
as thou usest to do--or, "as it is right in regard to those who love Thy name." Such have a right to the manifestations of God's grace, resting on the nature of God as faithful to His promise to such, not on their own merits.
133 Order my steps--Make firm, so that there be no halting (
Ps 40:2).
any iniquity--
Ps 119:34 favors HENGSTENBERG, "any iniquitous man," any "oppressor." But the parallel first clause in this (
Ps 119:33) favors English Version (
Ps 19:13). His hope of deliverance from external oppression of man (
Ps 119:34) is founded on his deliverance from the internal "dominion of iniquity," in answer to his prayer (
Ps 119:33).
136 Zealous himself to keep God's law, he is deeply afflicted when others violate it (compare
Ps 119:53). Literally, "Mine eyes come down (dissolved) like water brooks" (
Lam 3:48;
Jer 9:1).
because, &c.--(Compare
Ezek 9:4;
Jer 13:17).
137 TZADDI. (
Ps 119:137-
Ps 119:144).
God's justice and faithfulness in His government aggravate the neglect of the wicked, and more excite the lively zeal of His people.
139 (
Ps 69:9).
140 very pure--literally, "refined," shown pure by trial.
141 The pious, however despised of men, are distinguished in God's sight by a regard for His law.
142 The principles of God's government are permanent and reliable, and in the deepest distress His people find them a theme of delightful meditation and a source of reviving power (
Ps 119:17,
Ps 119:116).
law is the truth--It therefore cannot deceive as to its promises.
everlasting-- (
Ps 111:3), though to outward appearance seeming dead.
145 KOPH. (
Ps 119:145-
Ps 119:152).
An intelligent devotion is led by divine promises and is directed to an increase of gracious affections, arising from a contemplation of revealed truth.
147 prevented--literally, "came before," anticipated not only the dawn, but even the usual periods of the night; when the night watches, which might be expected to find me asleep, come, they find me awake (
Ps 63:6;
Ps 77:4;
Lam 2:19). Such is the earnestness of the desire and love for God's truth.
149 quicken me--revive my heart according to those principles of justice, founded on Thine own nature, and revealed in Thy law, which specially set forth Thy mercy to the humble as well as justice to the wicked (compare
Ps 119:30).
150 Though the wicked are near to injure, because far from God's law, He is near to help, and faithful to His word, which abides for ever.
153 RESH. (
Ps 119:153-
Ps 119:160).
Though the remembering of God's law is not meritorious, yet it evinces a filial temper and provides the pious with promises to plead, while the wicked in neglecting His law, reject God and despise His promises (compare
Ps 9:13;
Ps 43:1;
Ps 69:18).
154 Plead, &c.--HENGSTENBERG translates, "Fight my fight." (See
Ps 35:1;
Ps 43:1;
Mic 7:9).
156 (See on
Ps 119:149).
157 (Compare
Ps 119:86-
Ps 119:87,
Ps 119:95).
158 (Compare
Ps 119:136).
transgressors--or, literally, "traitors," who are faithless to a righteous sovereign and side with His enemies (compare
Ps 25:3,
Ps 25:8).
159 (Compare
Ps 119:121-
Ps 119:126,
Ps 119:153-
Ps 119:155).
quicken me, O Lord, according to thy lovingkindness-- (
Ps 119:88). This prayer occurs here for the ninth time, showing a deep sense of frailty.
160 God has been ever faithful, and the principles of His government will ever continue worthy of confidence.
from the beginning--that is, "every word from Genesis (called so by the Jews from its first words, 'In the beginning') to the end of the Scriptures is true." HENGSTENBERG translates more literally, "The sum of thy words is truth." The sense is substantially the same. The whole body of revelation is truth. "Thy Word is nothing but truth" [LUTHER].
161 SCHIN. (
Ps 119:161-
Ps 119:168).
(Compare
Ps 119:46,
Ps 119:86).
awe--reverential, not slavish fear, which could not coexist with love (
Ps 119:163;
1John 4:8). Instead of fearing his persecutors, he fears God's Word alone (
Luke 12:4-
Luke 12:5). The Jews inscribe in the first page of the great Bible (
Gen 28:17), "How dreadful is this place! This is none other but the house of God, and this is the gate of heaven!"
162 (Compare
Matt 13:44-
Matt 13:45). Though persecuted by the mighty, the pious are not turned from revering God's authority to seek their favor, but rejoice in the possession of this "pearl of great price," as great victors in spoils. Hating falsehood and loving truth, often, every day, praising God for it, they find peace and freedom from temptation.
163 lying--that is, as in
Ps 119:29, unfaithfulness to the covenant of God with His people; apostasy.
165 nothing shall offend them--or, "cause them to offend" (compare Margin).
166 As they keep God's law from motives of love for it, and are free from slavish fear, the are ready to subject their lives to His inspection.
168 all my ways are before thee--I wish to order my ways as before Thee, rather than in reference to man (
Gen 19:1;
Ps 73:23). All men's ways are under God's eye (
Pro 5:21); the godly alone realize the fact, and live accordingly.
169 TAU. (
Ps 119:169-
Ps 119:176).
The prayer for understanding of the truth precedes that for deliverance. The fulfilment of the first is the basis of the fulfilment of the second (
Ps 90:11-
Ps 90:17). On the terms "cry" and "supplication" (compare
Ps 6:9;
Ps 17:1).
171 shall utter--or, "pour out praise" (compare
Ps 19:2); shall cause Thy praises to stream forth as from a bubbling, overflowing fountain.
172 My tongue shall speak of thy word--literally, "answer Thy Word," that is, with praise, respond to Thy word. Every expression in which we praise God and His Word is a response, or acknowledgment, corresponding to the perfections of Him whom we praise.
173 (Compare
Ps 119:77,
Ps 119:81,
Ps 119:92).
I have chosen--in preference to all other objects of delight.
175 Save me that I may praise Thee.
thy judgments--as in
Ps 119:149,
Ps 119:156.
176 Though a wanderer from God, the truly pious ever desires to be drawn back to Him; and, though for a time negligent of duty, he never forgets the commandments by which it is taught.
lost--therefore utterly helpless as to recovering itself (
Jer 50:6;
Luke 15:4). Not only the sinner before conversion, but the believer after conversion, is unable to recover himself; but the latter, after temporary wandering, knows to whom to look for restoration.
Ps 119:175-
Ps 119:176 seem to sum up the petitions, confessions, and professions of the Psalm. The writer desires God's favor, that he may praise Him for His truth, confesses that he has erred, but, in the midst of all his wanderings and adversities, professes an abiding attachment to the revealed Word of God, the theme of such repeated eulogies, and the recognized source of such great and unnumbered blessings. Thus the Psalm, though more than usually didactic, is made the medium of both parts of devotion--prayer and praise.
