1Nedělejte si nicotnosti ani tesané modly, nestavte si posvátné sloupy ani si nepokládejte ve své zemi kamenné obrazy, abyste se jim klaněli. Neboť já Hospodin jsem váš Bůh. 2Zachovávejte mé soboty a mějte v úctě mou svatyni. Já jsem Hospodin. 3Jestliže budete žít podle mých ustanovení, zachovávat mé příkazy a plnit je, 4dám vám deště v jejich čas, země vydá svou úrodu a polní stromy vydají své ovoce, 5výmlat u vás dosáhne až k vinobraní a vinobraní dosáhne až k setbě. Budete jíst chléb svůj do sytosti a budete bydlet ve své zemi v bezpečí. 6Dám v zemi pokoj, ulehnete a nikdo vás nevyděsí. Způsobím, že ze země zmizí divá zvěř a meč nebude procházet vaší zemí. 7Budete pronásledovat své nepřátele a padnou před vámi mečem. 8Pět z vás bude pronásledovat sto a sto z vás bude pronásledovat deset tisíc. Vaši nepřátelé padnou před vámi mečem. 9Obrátím se k vám, rozplodím vás a rozmnožím a ustanovím s vámi svou smlouvu. 10Budete jíst staré, dlouho uložené zrno a staré budete vyklízet před novým. 11Učiním si mezi vámi příbytek a má duše si vás nezoškliví. 12Budu se mezi vámi procházet, budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. 13Já Hospodin jsem váš Bůh, který jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste již nebyli jejich otroky. Zlomil jsem kolíky vašeho jha a dal jsem vám chodit zpříma. 14Jestliže mě však nebudete poslouchat a nebudete plnit všechny tyto příkazy, 15jestliže zavrhnete má ustanovení a vaše duše si zoškliví má nařízení, takže nebudete plnit všechny mé příkazy a porušíte mou smlouvu, 16tak já naložím s vámi takto: Ustanovím nad vámi děs, úbytě a horečku, která hubí oči a stravuje život. Zasejete své semeno zbytečně — pohltí to vaši nepřátelé. 17Obrátím svou tvář proti vám, budete poraženi od svých nepřátel; ti, kdo vás nenávidí, budou nad vámi panovat a budete utíkat, i když vás nikdo nebude honit. 18Jestliže mě ani potom nebudete poslouchat, budu vás dále káznit sedminásobně za vaše hříchy. 19Zlomím vaši silnou pýchu a učiním vaše nebe jako ze železa a vaši zemi jako z bronzu, 20takže vaše síla vyjde naprázdno. Vaše země nevydá svou úrodu a stromy země nevydají své ovoce. 21Jestliže se budete vůči mně stavět nepřátelsky a nebudete mě chtít poslouchat, přidám vám sedminásobně ran podle vašich hříchů. 22Pošlu na vás polní zvěř a ta vás učiní bezdětnými, vyhladí váš dobytek a bude vás umenšovat, takže vaše cesty budou zpustošeny. 23Jestliže se ani tím nedáte ode mě pokárat a budete se vůči mně stavět nepřátelsky, 24také já se budu vůči vám stavět nepřátelsky, ano, zasáhnu vás sedminásobně za vaše hříchy. 25Přivedu na vás meč pomsty, který pomstí smlouvu. Shromáždíte-li se do svých měst, pošlu do vašeho středu mor a budete vydáni do ruky nepřítele. 26Když vám zlomím hůl chleba, deset žen vám bude péct chléb v jedné peci a přinesou vám zpět chléb na váhu, takže budete jíst, ale nenasytíte se. 27Jestliže mě ani potom nebudete poslouchat a budete se vůči mně stavět nepřátelsky, 28budu se i já vůči vám stavět nepřátelsky a s hněvem, ano, budu vás kárat sedminásobně za vaše hříchy. 29Budete jíst maso svých synů a budete jíst maso svých dcer. 30Zničím vaše návrší, vyhladím vaše kadidlové oltáře, na mrtvoly vašich bůžků položím vaše mrtvoly a má duše si vás zoškliví. 31Vaše města proměním v trosky, zpustoším vaše svatyně a nebudu moci cítit vaši příjemnou vůni. 32Zpustoším zemi, takže se jí budou hrozit vaši nepřátelé, kteří v ní budou bydlet. 33Rozptýlím vás mezi národy, vytasím za vámi meč, vaše země se stane pustinou a vaše města se stanou troskami. 34Tehdy si země vynahradí svůj odpočinek po celou dobu svého zpustošení, kdy vy budete v zemi svých nepřátel. Tehdy země odpočine a vynahradí si svůj odpočinek 35po celou dobu svého zpustošení bude odpočívat tak, jak neodpočívala o vašich sobotách, když jste v ní sídlili. 36Co se týče těch, kdo z vás zůstanou, přivedu v zemích jejich nepřátel malomyslnost do jejich srdcí, takže je zažene zvuk odvátého listí; budou utíkat jako se utíká před mečem, padnou, i když je nikdo nebude honit. 37Budou klopýtat jeden přes druhého, jako se klopýtá před mečem, i když je nikdo nebude honit. Nebudete mít sílu obstát před svými nepřáteli. 38Zahynete mezi národy, země vašich nepřátel vás pohltí. 39A ti, kdo z vás zůstanou, budou chřadnout pro své provinění v zemích svých nepřátel a také pro provinění svých otců budou chřadnout spolu s nimi. 40Jestliže však vyznají vinu svou a vinu svých otců, svou věrolomnost, kterou se zpronevěřili vůči mně, takže se vůči mně stavěli nepřátelsky, 41(také já jsem se stavěl vůči nim nepřátelsky a přivedl jsem je do země jejich nepřátel), tehdy se jejich neobřezané srdce pokoří a tehdy vynahradí své provinění, 42a já budu pamatovat na svou smlouvu s Jákobem. I na svou smlouvu s Izákem i na svou smlouvu s Abrahamem budu pamatovat a na zemi budu pamatovat. 43Země bude jimi opuštěna, vynahradí si svůj odpočinek, když bude zpustošena, bez nich, a oni si vynahradí své provinění právě proto, že zavrhli má nařízení a jejich duše si zošklivila má ustanovení. 44Ale i přesto, že budou v zemi svých nepřátel, nezavrhnu je a nezošklivím si je zcela, takže bych porušil svou smlouvu s nimi, neboť já Hospodin jsem jejich Bůh. 45Budu kvůli nim pamatovat na smlouvu s jejich předky, které jsem vyvedl z egyptské země před zraky národů, abych byl jejich Bohem. Já jsem Hospodin. 46Toto jsou ustanovení, nařízení a zákony, které ustanovil Hospodin mezi sebou a syny Izraele na hoře Sínaj prostřednictvím Mojžíše.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 OF IDOLATRY. (
Lev 26:1-
Lev 26:2)
Ye shall make you no idols--Idolatry had been previously forbidden (
Exod 20:4-
Exod 20:5), but the law was repeated here with reference to some particular forms of it that were very prevalent among the neighboring nations.
a standing image--that is, "upright pillar."
image of stone--that is, an obelisk, inscribed with hieroglyphical and superstitious characters; the former denoting the common and smaller pillars of the Syrians or Canaanites; the latter, pointing to the large and elaborate obelisks which the Egyptians worshipped as guardian divinities, or used as stones of adoration to stimulate religious worship. The Israelites were enjoined to beware of them.
2 Ye shall keep my sabbaths, and reverence my sanctuary--Very frequently, in this Book of the Law, the Sabbath and the sanctuary are mentioned as antidotes to idolatry.
3 A BLESSING TO THE OBEDIENT. (
Lev 26:3-
Lev 26:13)
If ye walk in my statutes--In that covenant into which God graciously entered with the people of Israel, He promised to bestow upon them a variety of blessings, so long as they continued obedient to Him as their Almighty Ruler; and in their subsequent history that people found every promise amply fulfilled, in the enjoyment of plenty, peace, a populous country, and victory over all enemies.
4 I will give you rain in due season, and the land shall yield her increase--Rain seldom fell in Judea except at two seasons--the former rain at the end of autumn, the seedtime; and the latter rain in spring, before the beginning of harvest (
Jer 5:24).
5 your threshing shall reach unto the vintage, and the vintage shall reach unto the sowing time, &c.--The barley harvest in Judea was about the middle of April; the wheat harvest about six weeks after, or in the beginning of June. After the harvest came the vintage, and fruit gathering towards the latter end of July. Moses led the Hebrews to believe that, provided they were faithful to God, there would be no idle time between the harvest and vintage, so great would be the increase. (See
Amos 9:13). This promise would be very animating to a people who had come from a country where, for three months, they were pent up without being able to walk abroad because the fields were under water.
10 ye shall eat old store--Their stock of old corn would be still unexhausted and large when the next harvest brought a new supply.
13 I have broken the bands of your yoke, and made you go upright--a metaphorical expression to denote their emancipation from Egyptian slavery.
14 A CURSE TO THE DISOBEDIENT. (Lev. 26:14-39)
But if ye will not hearken unto me, &c.--In proportion to the great and manifold privileges bestowed upon the Israelites would be the extent of their national criminality and the severity of their national punishments if they disobeyed.
16 I will even appoint over you terror--the falling sickness [PATRICK].
consumption, and the burning ague--Some consider these as symptoms of the same disease--consumption followed by the shivering, burning, and sweating fits that are the usual concomitants of that malady. According to the Septuagint, "ague" is "the jaundice," which disorders the eyes and produces great depression of spirits. Others, however, consider the word as referring to a scorching wind; no certain explanation can be given.
18 if ye will not yet for all this hearken unto me, then I will punish you seven times more--that is, with far more severe and protracted calamities.
19 I will make your heaven as iron, and your earth as brass--No figures could have been employed to convey a better idea of severe and long-continued famine.
22 I will also send wild beasts among you--This was one of the four judgments threatened (
Ezek 14:21; see also
2Kgs 2:4).
your highways shall be desolate--Trade and commerce will be destroyed--freedom and safety will be gone--neither stranger nor native will be found on the roads (
Isa 33:8). This is an exact picture of the present state of the Holy Land, which has long lain in a state of desolation, brought on by the sins of the ancient Jews.
26 ten women shall bake your bread in one oven, &c.--The bread used in families is usually baked by women, and at home. But sometimes also, in times of scarcity, it is baked in public ovens for want of fuel; and the scarcity predicted here would be so great, that one oven would be sufficient to bake as much as ten women used in ordinary occasions to provide for family use; and even this scanty portion of bread would be distributed by weight (
Ezek 4:16).
29 ye shall eat the flesh of your sons--The revolting picture was actually exhibited at the siege of Samaria, at the siege of Jerusalem by Nebuchadnezzar (
Lam 4:10), and at the destruction of that city by the Romans. (See on
Deut 28:53).
30 I will destroy your high places--Consecrated enclosures on the tops of mountains, or on little hillocks, raised for practising the rites of idolatry.
cut down your images--According to some, those images were made in the form of chariots (
2Kgs 23:11); according to others, they were of a conical form, like small pyramids. Reared in honor of the sun, they were usually placed on a very high situation, to enable the worshippers to have a better view of the rising sun. They were forbidden to the Israelites, and when set up, ordered to be destroyed.
cast your carcases upon the carcases of your idols, &c.--Like the statues of idols, which, when broken, lie neglected and contemned, the Jews during the sieges and subsequent captivity often wanted the rites of sepulture.
31 I will make your cities waste--This destruction of its numerous and flourishing cities, which was brought upon Judea through the sins of Israel, took place by the forced removal of the people during, and long after, the captivity. But it is realized to a far greater extent now.
bring your sanctuaries unto desolation, and I will not smell the savour of your sweet odours--the tabernacle and temple, as is evident from the tenor of the subsequent clause, in which God announces that He will not accept or regard their sacrifices.
33 I will scatter you among the heathen, &c.--as was done when the elite of the nation were removed into Assyria and placed in various parts of the kingdom.
34 Then shall the land enjoy her sabbaths, as long as it lieth desolate, &c.--A long arrear of sabbatic years had accumulated through the avarice and apostasy of the Israelites, who had deprived their land of its appointed season of rest. The number of those sabbatic years seems to have been seventy, as determined by the duration of the captivity. This early prediction is very remarkable, considering that the usual policy of the Assyrian conquerors was to send colonies to cultivate and inhabit their newly acquired provinces.
38 the land of your enemies shall eat you up, &c.--On the removal of the ten tribes into captivity, they never returned, and all traces of them were lost.
40 If they shall confess their iniquity, &c.--This passage holds out the gracious promise of divine forgiveness and favor on their repentance, and their happy restoration to their land, in memory of the covenant made with their fathers (Rom. 2:1-29).
46 These are the statutes and judgments and laws--It has been thought by some that the last chapter was originally placed after the twenty-fifth [ADAM CLARKE], while others consider that the next chapter was added as an appendix, in consequence of many people being influenced by the promises and threats of the preceding one, to resolve that they would dedicate themselves and their possessions to the service of God [CALMET].
