1Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 2Synu člověčí, dvě ženy, dcery jedné mateře byly. 3Ty smilnily v Egyptě, v mladosti své smilnily. Tam jsou mačkány prsy jejich, tam opiplány prsy panenství jejich. 4Jména pak jejich: větší Ahola, sestry pak její Aholiba. Tyť jsou byly mé, a rozplodily syny a dcery. Jména, pravím, jejich jsou: Samaří Ahola, Jeruzaléma pak Aholiba. 5Ale Ahola maje mne, smilnila a frejů hleděla s milovníky svými, s Assyrskými blízkými, 6Oděnými postavcem modrým, s vývodami a knížaty, i všemi napořád mládenci krásnými, a s jezdci jezdícími na koních. 7Vydala se, pravím, v smilství svá s nimi, se všemi nejpřednějšími syny Assyrskými, a se všemi, jimž frejovala, a poškvrnila se všemi ukydanými bohy jejich. 8A tak smilství svých Egyptských nenechala; nebo ji zléhali v mladosti její, a oni mačkali prsy panenství jejího, a vylili smilství svá na ni. 9Protož dal jsem ji v ruku frejířů jejích, v ruku Assyrských, jimž frejovala. 10Oniť jsou odkryli nahotu její, syny i dcery její pobrali, ji pak samu mečem zamordovali. Takž vzata jest na slovo od jiných žen, když soudy vykonali při ní. 11To viděla sestra její Aholiba, však mnohem více než onano frejovala, a smilství její větší byla než smilství sestry její. 12S Assyrskými frejů hleděla, s vývodami a knížaty blízkými, oděnými nádherně, s jezdci jezdícími na koních, a všemi mládenci krásnými. 13I viděl jsem, že se poškvrnila, a že cesta jednostejná jest obou dvou. 14Ale tato ještě to přičinila k smilstvím svým, že viduc muže vyryté na stěně, obrazy Kaldejských vymalované barvou, 15Přepásané pasem po bedrách jejich, a klobouky barevné na hlavách jejich, a že jsou všickni na pohledění jako hejtmané, podobní synům Babylonským v Kaldejské zemi, jejichž ona vlast jest, 16I zahořela k nim z pohledění očima svýma, a vyslala posly k nim do země Kaldejské. 17Tedy vešli k ní Babylonští na lůže nepoctivé, a poškvrnili ji smilstvím svým. A když se poškvrnila s nimi, odloučila se duše její od nich. 18A odkryla smilství svá, odkryla též nahotu svou, i odloučila se duše má od ní, tak jako se odloučila duše má od sestry její. 19Nebo rozmnožila smilství svá, rozpomínajíc se na dny mladosti své, v nichž smilnila v zemi Egyptské, 20A frejovala s kuběnáři jejich, jejichž tělo jest jako tělo oslů, a tok jejich jako tok koňský. 21A tak jsi zase navrátila se k nešlechetnosti mladosti své, když mačkali Egyptští prsy tvé z příčiny prsů mladosti tvé. 22Protož ó Aholiba, takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vzbudím frejíře tvé proti tobě, ty, od nichž se odloučila duše tvá, a přivedu je na tě odevšad, 23Babylonské a všecky Kaldejské, Pekodské, a Šohejské, i Kohejské, všecky syny Assyrské s nimi, mládence krásné, vývody a knížata všecka, hejtmany a slovoutné, všecky jezdící na koních. 24A přitáhnou na tě na vozích železných a přikrytých, i kárách, a to s zběří národů, s pavézami a štíty i lebkami, položí se proti tobě vůkol, i předložím jim právo, aby tě soudili soudy svými. 25Vyleji zajisté horlení své na tebe, tak že naloží s tebou prchlivě, nos tvůj i uši tvé odejmou, a ostatek tebe mečem padne. Ti syny tvé i dcery tvé poberou, a ostatek tebe spáleno bude ohněm. 26A vyvlekou tě z roucha tvého, a rozberou šperky okrasy tvé. 27A tak přítrž učiním při tobě nešlechetnosti tvé, i smilství tvému z země Egyptské vzatému, a nepozdvihneš očí svých k nim, a na Egypt nezpomeneš více. 28Nebo takto praví Panovník Hospodin: Aj, já dám tebe v ruku těch, kterýchž nenávidíš, v ruku těch, od nichž se odloučila duše tvá, 29I budou nakládati s tebou podlé nenávisti, a poberou všecko úsilé tvé, a nechají tě nahé a obnažené. A tak bude zřejmá nahota smilství tvého a nešlechetnosti tvé, smilství, pravím, tvého. 30Což vše učiní tobě proto, že jsi smilnila, následujíc pohanů, proto že jsi poškvrnila se ukydanými bohy jejich. 31Cestou sestry své chodila jsi, protož dám kalich její v ruku tvou. 32Takto praví Panovník Hospodin: Kalich sestry své píti budeš hluboký a široký; budeť sporý, tak že smích a žert budou míti z tebe. 33Opilstvím a zámutkem naplněna budeš, kalichem pustiny a zpuštění, kalichem sestry své Samaří. 34I vypiješ jej a vyvážíš, a než jej polámeš, snáze prsy své roztrháš; neboť jsem já mluvil, praví Panovník Hospodin. 35Protož takto praví Panovník Hospodin: Z té příčiny, že jsi zapomenula na mne, a zavrhlas mne za hřbet svůj, i ty také vezmi za svou nešlechetnost, a za smilství svá. 36I řekl Hospodin ke mně: Synu člověčí, budeš-liž zastávati Ahole neb Aholiby? Nýbrž oznam jim ohavnosti jejich, 37Že cizoložily, a krev jest na rukou jejich, a s ukydanými bohy svými cizoložily. Také i syny své, kteréž mně zplodily, vodily jim, aby sežráni byli. 38Ještě i toto činily mi, že zanečišťovaly svatyni mou v tentýž den, a sobot mých poškvrňovaly. 39Nebo obětovavše syny své ukydaným bohům svým, vcházely do svatyně mé v tentýž den, aby ji poškvrnily. Aj hle, takť jsou činívaly u prostřed mého domu. 40Nadto, že vysílaly k mužům, jenž by přišli zdaleka, kteříž, jakž posel vyslán k nim, aj, hned přicházívali. Jimž jsi se umývala, a tvář svou líčila, a okrašlovalas se okrasou. 41A usazovalas se na loži slavném, před nímž stůl připravený byl, na něž jsi i kadidlo mé i masti mé vynakládala. 42Když pak hlas toho množství poutichl, tedy i k mužům z obecného lidu vysílaly, jenž bývali přivozováni ožralí z pouště. I dávali náramky na ruce jejich, i koruny ozdobné na hlavy jejich. 43A ačkoli jsem se domlouval na cizoložství té lotryně, a že oni jednak s jednou, jednak s druhou smilství provodí, 44A že každý z nich vchází k ní, tak jako někdo vchází k ženě nevěstce: však vždy vcházeli k Ahole a Aholibě, ženám přenešlechetným. 45Protož muži spravedliví, tiť je souditi budou soudem cizoložných a soudem těch, jenž vylévaly krev, proto že cizoložily, a krev jest na rukou jejich. 46Nebo takto praví Panovník Hospodin: Přivedu na ně vojsko, a dám je v posmýkání i v loupež. 47I uhází je to shromáždění kamením, a poseká je meči svými; syny jejich i dcery jejich pomordují, a domy jejich ohněm popálí. 48A tak přítrž učiním nešlechetnosti v zemi této, i budou se tím káti všecky ženy, a nedopustí se nešlechetnosti podobné vaší. 49Nebo vzložena bude na vás nešlechetnost vaše, a ponesete hříchy ukydaných bohů svých. I zvíte, že já jsem Panovník Hospodin.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 2 ISRAEL'S AND JUDAH'S SIN AND PUNISHMENT ARE PARABOLICALLY PORTRAYED UNDER THE NAMES AHOLAH AND AHOLIBAH. (Eze. 23:1-49)
two . . . of one mother--Israel and Judah, one nation by birth from the same ancestress, Sarah.
3 Even so early in their history as their Egyptian sojourn, they committed idolatries (see on
Ezek 20:6-
Ezek 20:8;
Josh 24:14).
in their youth--an aggravation of their sin. It was at the very time of their receiving extraordinary favors from God (
Ezek 16:6,
Ezek 16:22).
they bruised--namely, the Egyptians.
4 Aholah--that is, "Her tent" (put for worship, as the first worship of God in Israel was in a tent or tabernacle), as contrasted with Aholibah, that is, "My tent in her." The Beth-el worship of Samaria was of her own devising, not of God's appointment; the temple-worship of Jerusalem was expressly appointed by Jehovah, who "dwelt" there, "setting up His tabernacle among the people as His" (
Exod 25:8;
Lev 26:11-
Lev 26:12;
Josh 22:19;
Ps 76:2).
the elder--Samaria is called "the elder" because she preceded Judah in her apostasy and its punishment.
they were mine--Previous to apostasy under Jeroboam, Samaria (Israel, or the ten tribes), equally with Judah, worshipped the true God. God therefore never renounced the right over Israel, but sent prophets, as Elijah and Elisha, to declare His will to them.
5 when . . . mine--literally, "under Me," that is, subject to Me as her lawful husband.
neighbours--On the northeast the kingdom of Israel bordered on that of Assyria; for the latter had occupied much of Syria. Their neighborhood in locality was emblematical of their being near in corruption of morals and worship. The alliances of Israel with Assyria, which are the chief subject of reprobation here, tended to this (
2Kgs 15:19;
2Kgs 16:7,
2Kgs 16:9;
2Kgs 17:3;
Hos 8:9).
6 blue--rather, "purple" [FAIRBAIRN]. As a lustful woman's passions are fired by showy dress and youthful appearance in men, so Israel was seduced by the pomp and power of Assyria (compare
Isa 10:8).
horsemen--cavaliers.
7 all their idols--There was nothing that she refused to her lovers.
8 whoredoms brought from Egypt--the calves set up in Dan and Beth-el by Jeroboam, answering to the Egyptian bull-formed idol Apis. Her alliances with Egypt politically are also meant (
Isa 30:2-
Isa 30:3;
Isa 31:1). The ten tribes probably resumed the Egyptian rites, in order to enlist the Egyptians against Judah (
2Chr 12:2-4).
9 God, in righteous retribution, turned their objects of trust into the instruments of their punishment: Pul, Tiglath-pileser, Esar-haddon, and Shalmaneser (
2Kgs 15:19,
2Kgs 15:29;
2Kgs 17:3,
2Kgs 17:6,
2Kgs 17:24;
Ezra 4:2,
Ezra 4:10). "It was their sin to have sought after such lovers, and it was to be their punishment that these lovers should become their destroyers" [FAIRBAIRN].
10 became famous--literally, "she became a name," that is, as notorious by her punishment as she had been by her sins, so as to be quoted as a warning to others.
women--that is, neighboring peoples.
11 Judah, the southern kingdom, though having the "warning" (see on
Ezek 23:10) of the northern kingdom before her eyes, instead of profiting by it, went to even greater lengths in corruption than Israel. Her greater spiritual privileges made her guilt the greater (
Ezek 16:47,
Ezek 16:51;
Jer 3:11).
12 (
Ezek 23:6,
Ezek 23:23).
most gorgeously--literally, "to perfection." GROTIUS translates, "wearing a crown," or "chaplet," such as lovers wore in visiting their mistresses.
13 one way--both alike forsaking God for heathen confidences.
14 vermilion--the peculiar color of the Chaldeans, as purple was of the Assyrians. In striking agreement with this verse is the fact that the Assyrian sculptures lately discovered have painted and colored bas-reliefs in red, blue, and black. The Jews (for instance Jehoiakim,
Jer 22:14) copied these (compare
Ezek 8:10).
15 exceeding in dyed attire--rather, "in ample dyed turbans"; literally, "redundant with dyed turbans." The Assyrians delighted in ample, flowing, and richly colored tunics, scarfs, girdles, and head-dresses or turbans, varying in ornaments according to the rank.
Chaldea, . . . land of their nativity--between the Black and Caspian Seas (see on
Isa 23:13).
princes--literally, a first-rate military class that fought by threes in the chariots, one guiding the horses, the other two fighting.
16 sent messengers . . . into Chaldea-- (
Ezek 16:29). It was she that solicited the Chaldeans, not they her. Probably the occasion was when Judah sought to strengthen herself by a Chaldean alliance against a menaced attack by Egypt (compare
2Kgs 23:29-35;
2Kgs 24:1-7). God made the object of their sinful desire the instrument of their punishment. Jehoiakim, probably by a stipulation of tribute, enlisted Nebuchadnezzar against Pharaoh, whose tributary he previously had been; failing to keep his stipulation, he brought on himself Nebuchadnezzar's vengeance.
17 alienated from them--namely, from the Chaldeans: turning again to the Egyptians (
Ezek 23:19), trying by their help to throw off her solemn engagements to Babylon (compare
Jer 37:5,
Jer 37:7;
2Kgs 24:7).
18 my mind was alienated from her--literally, "was broken off from her." Just retribution for "her mind being alienated (broken off) from the Chaldeans" (
Ezek 23:17), to whom she had sworn fealty (
Ezek 17:12-
Ezek 17:19). "Discovered" implies the open shamelessness of her apostasy.
19 Israel first "called" her lusts, practised when in Egypt, "to her (fond) remembrance," and then actually returned to them. Mark the danger of suffering the memory to dwell on the pleasure felt in past sins.
20 their paramours--that is, her paramours among them (the Egyptians); she doted upon their persons as her paramours (
Ezek 23:5,
Ezek 23:12,
Ezek 23:16).
flesh--the membrum virile (very large in the ass). Compare
Lev 15:2, Margin;
Ezek 16:26.
issue of horses--the seminal issue. The horse was made by the Egyptians the hieroglyphic for a lustful person.
21 calledst to remembrance--"didst repeat" [MAURER].
in bruising--in suffering . . . to be bruised.
22 lovers . . . alienated-- (
Ezek 23:17). Illicit love, soon or late, ends in open hatred (
2Sam 13:15). The Babylonians, the objects formerly of their God-forgetting love, but now, with characteristic fickleness, objects of their hatred, shall be made by God the instruments of their punishment.
23 Pekod, &c.-- (
Jer 50:21). Not a geographical name, but descriptive of Babylon. "Visitation," peculiarly the land of "judgment"; in a double sense: actively, the inflicter of judgment on Judah; passively, as about to be afterwards herself the object of judgment.
Shoa . . . Koa--"rich . . . noble"; descriptive of Babylon in her prosperity, having all the world's wealth and dignity at her disposal. MAURER suggests that, as descriptive appellatives are subjoined to the proper name, "all the Assyrians" in the second hemistich of the verse (as the verse ought to be divided at "Koa"), so Pekod, Shoa, and Koa must be appellatives descriptive of "The Babylonians and . . . Chaldeans" in the first hemistich; "Pekod" meaning "prefects"; Shoa . . . Koa, "rich . . . princely."
desirable young men--strong irony. Alluding to
Ezek 23:12, these "desirable young men" whom thou didst so "dote upon" for their manly vigor of appearance, shall by that very vigor be the better able to chastise thee.
24 with chariots--or, "with armaments"; so the Septuagint; "axes" [MAURER]; or, joining it with "wagons," translate, "with scythe-armed wagons," or "chariots" [GROTIUS].
weels--The unusual height of these increased their formidable appearance (
Ezek 1:16-
Ezek 1:20).
their judgments--which awarded barbarously severe punishments (
Jer 52:9;
Jer 29:22).
25 take away thy nose . . . ears--Adulteresses were punished so among the Egyptians and Chaldeans. Oriental beauties wore ornaments in the ear and nose. How just the retribution, that the features most bejewelled should be mutilated! So, allegorically as to Judah, the spiritual adulteress.
26 strip . . . of . . . clothes--whereby she attracted her paramours (
Ezek 16:39).
27 Thus . . . make . . . lewdness to cease--The captivity has made the Jews ever since abhor idolatry, not only on their return from Babylon, but for the last nineteen centuries of their dispersion, as foretold (
Hos 3:4).
28 (
Ezek 23:17-
Ezek 23:18;
Ezek 16:37).
29 take away . . . thy labour--that is, the fruits of thy labor.
leave thee naked--as captive females are treated.
31 her cup--of punishment (
Ps 11:6;
Ps 75:8;
Jer 25:15, &c.). Thy guilt and that of Israel being alike, your punishment shall be alike.
34 break . . . sherds--So greedily shalt thou suck out every drop like one drinking to madness (the effect invariably ascribed to drinking God's cup of wrath,
Jer 51:7;
Hab 2:16) that thou shalt crunch the very shreds of it; that is, there shall be no evil left which thou shalt not taste.
pluck off thine own breasts--enraged against them as the ministers to thine adultery.
35 forgotten me-- (
Jer 2:32;
Jer 13:25).
cast me behind thy back-- (
1Kgs 14:9;
Neh 9:26).
bear . . . thy lewdness--that is, its penal consequences (
Pro 1:31).
36 A summing up of the sins of the two sisters, especially those of Judah.
wilt thou judge--Wilt thou (not) judge (see on
Ezek 20:4)?
38 the same day--On the very day that they had burned their children to Molech in the valley of Gehenna, they shamelessly and hypocritically presented themselves as worshippers in Jehovah's temple (
Jer 7:9-
Jer 7:10).
40 messenger was sent--namely, by Judah (
Ezek 23:16;
Isa 57:9).
paintedst . . . eyes-- (
2Kgs 9:30, Margin;
Jer 4:30). Black paint was spread on the eyelids of beauties to make the white of the eye more attractive by the contrast, so Judah left no seductive art untried.
41 bed--divan. While men reclined at table, women sat, as it seemed indelicate for them to lie down (
Amos 6:4) [GROTIUS].
table--that is, the idolatrous altar.
mine incense--which I had given thee, and which thou oughtest to have offered to Me (
Ezek 16:18-
Ezek 16:19;
Hos 2:8; compare
Pro 7:17).
42 Sabeans--Not content with the princely, handsome Assyrians, the sisters brought to themselves the rude robber hordes of Sabeans (
Job 1:15). The Keri, or Margin, reads "drunkards."
upon their hands--upon the hands of the sisters, that is, they allured Samaria and Judah to worship their gods.
43 Will they, &c.--Is it possible that paramours will desire any longer to commit whoredoms with so worn-out an old adulteress?
45 the righteous men--the Chaldeans; the executioners of God's righteous vengeance (
Ezek 16:38), not that they were "righteous" in themselves (
Hab 1:3,
Hab 1:12-
Hab 1:13).
46 a company--properly, "a council of judges" passing sentence on a criminal [GROTIUS]. The "removal" and "spoiling" by the Chaldean army is the execution of the judicial sentence of God.
47 stones--the legal penalty of the adulteress (
Ezek 16:40-
Ezek 16:41;
John 8:5). Answering to the stones hurled by the Babylonians from engines in besieging Jerusalem.
houses . . . fire--fulfilled (
2Chr 36:17,
2Chr 36:19).
48 (
Ezek 23:27).
that all . . . may be taught not to do, &c.-- (
Deut 13:11).
49 bear the sins of your idols--that is, the punishment of your idolatry.
know that I am the Lord God--that is, know it to your cost . . . by bitter suffering.
