1Nyní, Izraeli, slyš nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a po svém příchodu obsadili zemi, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců. 2Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete dodržovat příkazy Hospodina, svého Boha, které vám ukládám. 3Na vlastní oči jste viděli, co Hospodin učinil kvůli Baal-Peorovi, že každého, kdo následoval Baal-Peora, Hospodin, tvůj Bůh, vyhladil z tvého středu. 4Ale vy, kteří jste se přimkli k Hospodinu, svému Bohu, jste dodnes všichni naživu. 5Hleď, naučil jsem vás nařízením a ustanovením, jak mi to přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste podle nich jednali v zemi, kterou přicházíte obsadit. 6Dodržujte je a zachovávejte, neboť tak budete moudří a rozumní před zraky národů. Uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: ‚Hle, moudrý a rozumný je tento velký národ!’ 7Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je nám nablízku Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme? 8A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celý tento zákon, který vám dnes předávám? 9Jen si dej pozor a velmi na sebe dbej, abys nezapomněl na všechny události, které viděly tvé oči. Ať nevymizí z tvého srdce po všechny dny tvého života; nauč jim své syny i vnuky! 10Hospodin mi řekl v den, kdy jsi stál před Hospodinem, svým Bohem, na Chorebu: ‚Shromáždi mi lid a nechám je naslouchat svým slovům, pomocí kterých se naučí bát se mne po všechny dny, kdy budou žít v zemi, a kterým budou učit své syny.’ 11Přiblížili jste se a postavili se pod horou. A z hory šlehal oheň až do samého nebe, byla tma, oblačno a mlhavo. 12Hospodin, váš Bůh, k vám mluvil z ohně zvukem slov. Slyšeli jste jen hlas, podobu jste však neviděli. 13Oznámil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal zachovávat, desatero přikázání, a napsal je na dvě kamenné desky. 14Tehdy mi Hospodin přikázal naučit vás nařízením a ustanovením, abyste podle nich jednali v zemi, kterou přicházíte obsadit. 15Dbejte na sebe pozorně! Vždyť v ten den, kdy k vám Hospodin, váš Bůh, mluvil z ohně na Chorebu, jste neviděli žádnou podobu. 16Nezkazte se a nedělejte si jako modlu podobu čehokoli, znázornění mužství nebo ženství, 17znázornění nějakého zvířete, které je na zemi, znázornění nějakého okřídleného ptáka, který létá po nebi, 18znázornění něčeho, co se plazí po zemi, znázornění nějaké ryby, která je ve vodách pod zemí. 19Jinak bys mohl pozvednout své oči k nebi, spatřit slunce, měsíc a hvězdy, celý nebeský zástup, a nechat se svést, klanět se jim a sloužit těm, které Hospodin, tvůj Bůh, přidělil všem národům pod celým nebem. 20Avšak Hospodin se vás ujal a vyvedl vás z tavící pece, z Egypta, abyste byli jeho vlastním lidem, jak je tomu dnes. 21Na mne se však Hospodin kvůli vám rozhněval a přísahal, že nepřejdu Jordán a nevejdu do té dobré země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do vlastnictví. 22Neboť já zemřu v této zemi, nepřejdu Jordán, vy však přejdete a obsadíte tu dobrou zemi. 23Dejte si pozor, abyste nezapomněli na smlouvu Hospodina, vašeho Boha, literou s vámi uzavřel, a neudělali si modlu, podobu něčeho, co ti Hospodin, tvůj Bůh, zakázal. 24Neboť Hospodin, tvůj Bůh, je ničivý oheň. Bůh žárlivý. 25Zplodíš syny a vnuky a v té zemi se dožijete stáří. Zkazíte-li se však a uděláte si modlu, podobu čehokoli, učiníte-li to, co je zlé podle Hospodina, tvého Boha, a tak ho popudíte, 26beru si dnes za svědka proti vám nebe a zemi, že rychle vyhynete v zemi, do níž přecházíte přes Jordán, abyste ji obsadili. Nebudete v ní žít dlouho, protože jistě budete vyhlazeni. 27Hospodin vás rozptýlí mezi národy a zůstanete nepatrní počtem mezi pohany, kam vás Hospodin odvede. 28Tam budete sloužit bohům zhotoveným lidskýma rukama, bohům ze dřeva a z kamene, kteří nevidí a neslyší, nejedí a necítí. 29Odtamtud budete hledat Hospodina, svého Boha. Nalezneš ho, jestliže ho budeš hledat celým svým srdcem a celou svou bytostí. 30Ve své nouzi, až tě stihnou všechny tyto události, se v posledních dnech navrátíš k Hospodinu, svému Bohu, a budeš naslouchat jeho hlasu. 31Neboť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný. Neopustí tě, nenechá tě zničit a nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim potvrdil přísahou. 32Jen se zeptej dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi. Ptej se od jednoho konce nebe ke druhému: Stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, 33aby nějaký národ slyšel hlas živého Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? 34Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vzít národ zprostředka jiného národa zkouškami, znameními, divy, bojem, mocnou rukou, vztaženou paží, úžasnými děsivými činy, jak to všechno pro vás učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě? 35Bylo ti to dopřáno vidět, abys poznal, že jedině Hospodin je pravý Bůh; mimo něj není jiný. 36Z nebe ti dal slyšet svůj hlas, aby tě poučil; na zemi ti ukázal svůj veliký oheň a slyšel jsi z ohně jeho slova. 37Protože miloval tvé otce, vyvolil si po nich jejich potomstvo a vyvedl tě sám svou velikou silou z Egypta, 38aby vyhnal před tebou národy, které byly větší a mocnější než ty, aby tě přivedl do jejich země a dal ti ji do vlastnictví, jak je tomu dnes. 39Uznej to dnes a uvaž v srdci: Je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi, žádný jiný není. 40Dbej na jeho nařízení a příkazy, které ti dnes ukládám, aby se dobře vedlo tobě i tvým synům po tobě, abys dlouho žil v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává provždy!“ 41Tehdy Mojžíš oddělil tři města na východě v Zajordání, 42aby se tam mohl uchýlit ten, kdo někoho zabil, jestliže ho zabil neúmyslně a neměl ho předtím v nenávisti; uchýlí-li se do jednoho z těchto měst, zůstane naživu: 43Beser ve stepi na náhorní rovině pro Rubenovce, Ramot v Gileadu pro Gadovce a Golan v Bašanu pro Manasesovce. 44Toto je zákon, který Mojžíš předložil Izraelitům. 45Toto jsou svědectví, nařízení a ustanovení, která vyhlásil Mojžíš Izraelitům, když vyšli z Egypta, 46v Zajordání, v údolí naproti Bet-Peoru, v zemi amoritského krále Sichona, který sídlil v Chešbonu a kterého porazil Mojžíš s Izraelity, když vyšli z Egypta. 47Obsadili jeho zemi i zemi bašanského krále Oga, země obou amoritských králů v Zajordání, na východě: 48od Aroeru, který je na břehu potoka Arnon, až k hoře Sión, to je Chermon, 49a celou pustinu na východ od Jordánu až k moři v pustině na úpatí Pisgy.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 AN EXHORTATION TO OBEDIENCE. (
Deut 4:1-
Deut 4:13)
hearken, O Israel, unto the statutes and unto the judgments, which I teach you--By statutes were meant all ordinances respecting religion and the rites of divine worship; and by judgments, all enactments relative to civil matters. The two embraced the whole law of God.
2 Ye shall not add unto the word which I command you--by the introduction of any heathen superstition or forms of worship different from those which I have appointed (
Deut 12:32;
Num 15:39;
Matt 15:9).
neither shall ye diminish aught from it--by the neglect or omission of any of the observances, however trivial or irksome, which I have prescribed. The character and provisions of the ancient dispensation were adapted with divine wisdom to the instruction of that infant state of the church. But it was only a temporary economy; and although God here authorizes Moses to command that all its institutions should be honored with unfailing observance, this did not prevent Him from commissioning other prophets to alter or abrogate them when the end of that dispensation was attained.
3 Your eyes have seen what the Lord did because of Baal-peor . . . the Lord thy God hath destroyed them from among you--It appears that the pestilence and the sword of justice overtook only the guilty in that affair (
Num 25:1-
Num 25:9) while the rest of the people were spared. The allusion to that recent and appalling judgment was seasonably made as a powerful dissuasive against idolatry, and the fact mentioned was calculated to make a deep impression on people who knew and felt the truth of it.
5 this is your wisdom and your understanding in the sight of the nations, which shall hear all these statutes--Moses predicted that the faithful observance of the laws given them would raise their national character for intelligence and wisdom. In point of fact it did do so; for although the heathen world generally ridiculed the Hebrews for what they considered a foolish and absurd exclusiveness, some of the most eminent philosophers expressed the highest admiration of the fundamental principle in the Jewish religion--the unity of God; and their legislators borrowed some laws from the constitution of the Hebrews.
7 what nation is there so great--Here he represents their privileges and their duty in such significant and comprehensive terms, as were peculiarly calculated to arrest their attention and engage their interest. The former, their national advantages, are described (
Deut 4:7-
Deut 4:8), and they were twofold: 1. God's readiness to hear and aid them at all times; and 2. the excellence of that religion in which they were instructed, set forth in the "statutes and judgments so righteous" which the law of Moses contained. Their duty corresponding to these pre-eminent advantages as a people, was also twofold: 1. their own faithful obedience to that law; and 2. their obligation to imbue the minds of the young and rising generation with similar sentiments of reverence and respect for it.
10 the day that thou stoodest before the Lord . . . in Horeb--The delivery of the law from Sinai was an era never to be forgotten in the history of Israel. Some of those whom Moses was addressing had been present, though very young; while the rest were federally represented by their parents, who in their name and for their interest entered into the national covenant.
12 ye heard the voice of the words, but saw no similitude--Although articulate sounds were heard emanating from the mount, no form or representation of the Divine Being who spoke was seen to indicate His nature or properties according to the notions of the heathen.
15 A PARTICULAR DISSUASIVE AGAINST IDOLATRY. (Deu. 4:14-40)
Take . . . good heed . . . for ye saw no manner of similitude--The extreme proneness of the Israelites to idolatry, from their position in the midst of surrounding nations already abandoned to its seductions, accounts for their attention being repeatedly drawn to the fact that God did not appear on Sinai in any visible form; and an earnest caution, founded on that remarkable circumstance, is given to beware, not only of making representations of false gods, but also any fancied representation of the true God.
16 Lest ye corrupt yourselves, and make you a graven image--The things are here specified of which God prohibited any image or representation to be made for the purposes of worship; and, from the variety of details entered into, an idea may be formed of the extensive prevalence of idolatry in that age. In whatever way idolatry originated, whether from an intention to worship the true God through those things which seemed to afford the strongest evidences of His power, or whether a divine principle was supposed to reside in the things themselves, there was scarcely an element or object of nature but was deified. This was particularly the case with the Canaanites and Egyptians, against whose superstitious practices the caution, no doubt, was chiefly directed. The former worshipped Baal and Astarte, the latter Osiris and Isis, under the figure of a male and a female. It was in Egypt that animal-worship most prevailed, for the natives of that country deified among beasts the ox, the heifer, the sheep, and the goat, the dog, the cat, and the ape; among birds, the ibis, the hawk, and the crane; among reptiles, the crocodile, the frog, and the beetle; among fishes, all the fish of the Nile; some of these, as Osiris and Isis, were worshipped over all Egypt, the others only in particular provinces. In addition they embraced the Zabian superstition, the adoration of the Egyptians, in common with that of many other people, extending to the whole starry host. The very circumstantial details here given of the Canaanitish and Egyptian idolatry were owing to the past and prospective familiarity of the Israelites with it in all these forms.
20 But the Lord hath taken you, and brought you forth out of the iron furnace--that is, furnace for smelting iron. A furnace of this kind is round, sometimes thirty feet deep, and requiring the highest intensity of heat. Such is the tremendous image chosen to represent the bondage and affliction of the Israelites [ROSENMULLER].
to be unto him a people of inheritance--His peculiar possession from age to age; and therefore for you to abandon His worship for that of idols, especially the gross and debasing system of idolatry that prevails among the Egyptians, would be the greatest folly--the blackest ingratitude.
26 I call heaven and earth to witness against you--This solemn form of adjuration has been common in special circumstances among all people. It is used here figuratively, or as in other parts of Scripture where inanimate objects are called up as witnesses (
Deut 32:1;
Isa 1:2).
28 there ye shall serve gods, the work of men's hands--The compulsory measures of their tyrannical conquerors would force them into idolatry, so that their choice would become their punishment.
30 in the latter days, if thou turn to the Lord thy God--either towards the destined close of their captivities, when they evinced a returning spirit of repentance and faith, or in the age of Messiah, which is commonly called "the latter days," and when the scattered tribes of Israel shall be converted to the Gospel of Christ. The occurrence of this auspicious event will be the most illustrious proof of the truth of the promise made in
Deut 4:31.
41 Then Moses severed three cities on this side Jordan--(See on
Josh 20:7).
44 this is the law which Moses set before the children of Israel--This is a preface to the rehearsal of the law, which, with the addition of various explanatory circumstances, the following chapters contain.
46 Beth-peor--that is, "house" or "temple of Peor." It is probable that a temple of this Moabite idol stood in full view of the Hebrew camp, while Moses was urging the exclusive claims of God to their worship, and this allusion would be very significant if it were the temple where so many of the Israelites had grievously offended.
49 The springs of Pisgah--more frequently, Ashdoth-pisgah (
Deut 3:17;
Josh 12:3;
Josh 13:20), the roots or foot of the mountains east of the Jordan.
