1Nyní tedy, ó Izraeli, slyš ustanovení a soudy, kteréž já učím vás činiti, abyste živi byli, a vejdouce, dědičně vládli zemí, kterouž Hospodin Bůh otců vašich vám dává. 2Nepřidáte nic k slovu, kteréž já přikazuji vám, aniž co ujmete od něho, abyste tak přikázaní Hospodina Boha svého, kteréž já přikazuji vám, zachovali. 3Oči vaše viděly, co učinil Hospodin pro Belfegor, jak všecky lidi, kteříž odešli po Belfegor, vyhladil Hospodin Bůh tvůj z prostředku tvého. 4Vy pak, přídržející se Hospodina Boha vašeho, živi jste do dnešního dne všickni. 5Viztež, učilť jsem vás ustanovením a soudům, jakž mi přikázal Hospodin Bůh můj, abyste tak činili v zemi, do kteréž vejdete k dědičnému držení jí. 6Ostříhejtež tedy a čiňte je, nebo to jest moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů, kteříž, slyšíce všecka ustanovení tato, řeknou: Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest. 7Nebo který národ tak veliký jest, kterýž by měl bohy sobě tak blízké, jako jest Hospodin Bůh váš ve všem volání našem k němu? 8A který jest národ tak veliký, kterýž by měl ustanovení a soudy spravedlivé, jako jest všecken zákon tento, kterýž já vám dnes předkládám? 9A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým. 10A nezapomínej, že jsi onoho dne stál před Hospodinem Bohem svým na Orébě, když mi byl řekl Hospodin: Shromažď mi lid, ať jim předložím slova má, z nichž by se učili mne báti po všecky dny, dokudž živi budou na zemi, a témuž aby syny své učili. 11Tedy přistoupili jste, a stáli jste pod horou; (hora pak ta hořela ohněm až do samého nebe, a byly na ní tmy, oblak a mrákota.) 12I mluvil k vám Hospodin z prostředku ohně. Hlas slov slyšeli jste, ale obrazu žádného jste neviděli kromě hlasu, 13Jímž vyhlásil vám smlouvu svou, kteréžto přikázal vám ostříhati, totiž desíti slov, a napsal je na dvou dskách kamenných. 14Mně také přikázal Hospodin toho času, abych učil vás ustanovením a soudům, abyste činili je v zemi, do kteréž jdete k dědičnému držení jí. 15Protož pilně pečujte o duše své, (nebo neviděli jste žádného obrazu toho dne, když k vám mluvil Hospodin na Orébě z prostředku ohně), 16Abyste neporušili cesty své, a neučinili sobě rytiny aneb podobenství nějakého obrazu, tvárnosti muže neb ženy, 17Podobenství nějakého hovada, kteréž jest na zemi, aneb podobenství jakéhokoli ptáka křídla majícího, kterýž létá v povětří, 18Podobenství jakéhokoli zeměplazu na zemi, aneb podobenství jakékoli ryby, kteráž jest u vodě pod zemí. 19Ani pozdvihuj očí svých k nebi, abys, vida slunce a měsíc, i hvězdy se vším zástupem nebeským a ponuknut jsa, klaněl bys se jim a sloužil bys jim, ješto ty věci oddal Hospodin Bůh tvůj všechněm lidem pode vším nebem, 20Vás pak vzal Hospodin, a vyvedl vás jako z peci železné z Egypta, abyste byli jeho lid dědičný, jako jste dne tohoto. 21Ale na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, a přisáhl, že nepřejdu Jordánu, ani nevejdu do země té výborné, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví. 22Nebo já umru v zemi této, a nepřejdu Jordánu, vy pak přejdete, a dědičně obdržíte zemi tu výbornou. 23Hleďtež, abyste se nezapomínali na smlouvu Hospodina Boha svého, kterouž učinil s vámi, a nečinili sobě rytiny, aneb obrazu jakékoli věci, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj. 24Nebo Hospodin Bůh tvůj jest oheň sžírající, Bůh silný, horlivý. 25Když zplodíš syny a vnuky, a zstaráte se v zemi té, jestliže porušíte cestu svou, a uděláte rytinu ku podobenství jakékoli věci, aneb učiníte něco zlého před očima Hospodina Boha svého, popouzejíce ho: 26Osvědčuji proti vám dnes před nebem i zemí, že hrozně a rychle vyhlazeni budete z země, do kteréž půjdete přes Jordán, abyste vládli jí. Nedlouho bydliti budete v ní, ale do konce vyhlazeni budete. 27A rozptýlí vás Hospodin mezi národy, a maličký počet vás zůstane mezi pohany, do kterýchž zavede vás Hospodin, 28A sloužiti tam budete bohům, dílu rukou lidských, dřevu a kameni, ješto nevidí ani slyší, ani jedí, ani čijí. 29Jestliže pak i tam hledati budeš Hospodina Boha svého, tedy nalezneš, budeš-li ho hledati z celého srdce svého a z celé duše své. 30Kdyžť úzko bude, a přijdou na tě všecky ty věci, naposledy však, jestliže bys se navrátil k Hospodinu Bohu svému, a poslouchal bys hlasu jeho, 31(Poněvadž Hospodin Bůh tvůj jest Bůh silný, milosrdný,) neopustí tebe, ani tě nezkazí, ani zapomene se na smlouvu otců tvých, kterouž s přísahou utvrdil jim. 32Nebo ptej se nyní na dni staré, kteříž byli před tebou, od toho dne, v kterémž stvořil Bůh člověka na zemi, a od jednoho kraje nebe až do druhého, stala-li se kdy věc podobná této tak veliké, aneb slýcháno-li kdy co takového? 33Zdali kdy slyšel který lid hlas Boha mluvícího z prostředku ohně, jako jsi ty slyšel a živ zůstal? 34Aneb zdali se kdy který Bůh pokusil, aby přijda, vzal sobě národ některý z jiného národu s zkušováním, znameními a s zázraky, skrze boje a ruku silnou, v rameni vztaženém a v hrůzi veliké, jako učinil všecko toto pro vás Hospodin Bůh váš v Egyptě před očima vašima? 35Toběť jest to ukázáno, abys věděl, že Hospodin jest Bůh, a že není jiného kromě něho. 36Dalť s nebe slyšeti hlas svůj, aby vyučil tebe, a na zemi ukázal tobě oheň svůj veliký, a slova jeho slyšel jsi z prostředku ohně. 37Proto že miloval otce tvé, vyvolil símě jejich po nich, a vyvedl tě před sebou mocí svou velikou z Egypta, 38Aby vyžena národy veliké a silnější, než jsi ty, před tváří tvou, uvedl tebe a dal tobě zemi jejich v dědictví, jakož dnes vidíš. 39Věziž tedy dnes a obnov to v srdci svém, že Hospodin jest Bůh na nebi svrchu i na zemi dole, a není žádného jiného. 40Protož ostříhej po všecky dny ustanovení a přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, aby dobře bylo tobě i synům tvým po tobě, a abys prodlil dnů v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě. 41Tehdy oddělil Mojžíš tři města před Jordánem k východu slunce. 42Aby utekl do nich vražedlník, kterýž by zabil bližního svého nechtě, a neměl by ho před tím v nenávisti; když by utekl do jednoho z těch měst, aby živ zůstal: 43Bozor na poušti, na rovinách v kraji Rubenitských, a Rámot v Galád, v pokolení Gád, a Golan v Bázan, v pokolení Manasse. 44Ten jest zákon, kterýž předložil Mojžíš synům Izraelským, 45A tato jsou svědectví a ustanovení i soudové, kteréž předložil Mojžíš synům Izraelským, když vyšli z Egypta, 46Před Jordánem v údolí naproti Betfegor, v zemi Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, jejž porazil Mojžíš a synové Izraelští, když vyšli z Egypta, 47A uvázali se dědičně v zemi jeho, a v zemi Oga, krále Bázan, dvou králů Amorejských, v zemi, kteráž jest před Jordánem k východu slunce, 48Od Aroer, (jenž leží při břehu potoka Arnon), až k hoře Sion, kteráž jest Hermon. 49I ve všecku rovinu před Jordánem k východu až k moři pustému, ležící pod horou Fazga.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 AN EXHORTATION TO OBEDIENCE. (
Deut 4:1-
Deut 4:13)
hearken, O Israel, unto the statutes and unto the judgments, which I teach you--By statutes were meant all ordinances respecting religion and the rites of divine worship; and by judgments, all enactments relative to civil matters. The two embraced the whole law of God.
2 Ye shall not add unto the word which I command you--by the introduction of any heathen superstition or forms of worship different from those which I have appointed (
Deut 12:32;
Num 15:39;
Matt 15:9).
neither shall ye diminish aught from it--by the neglect or omission of any of the observances, however trivial or irksome, which I have prescribed. The character and provisions of the ancient dispensation were adapted with divine wisdom to the instruction of that infant state of the church. But it was only a temporary economy; and although God here authorizes Moses to command that all its institutions should be honored with unfailing observance, this did not prevent Him from commissioning other prophets to alter or abrogate them when the end of that dispensation was attained.
3 Your eyes have seen what the Lord did because of Baal-peor . . . the Lord thy God hath destroyed them from among you--It appears that the pestilence and the sword of justice overtook only the guilty in that affair (
Num 25:1-
Num 25:9) while the rest of the people were spared. The allusion to that recent and appalling judgment was seasonably made as a powerful dissuasive against idolatry, and the fact mentioned was calculated to make a deep impression on people who knew and felt the truth of it.
5 this is your wisdom and your understanding in the sight of the nations, which shall hear all these statutes--Moses predicted that the faithful observance of the laws given them would raise their national character for intelligence and wisdom. In point of fact it did do so; for although the heathen world generally ridiculed the Hebrews for what they considered a foolish and absurd exclusiveness, some of the most eminent philosophers expressed the highest admiration of the fundamental principle in the Jewish religion--the unity of God; and their legislators borrowed some laws from the constitution of the Hebrews.
7 what nation is there so great--Here he represents their privileges and their duty in such significant and comprehensive terms, as were peculiarly calculated to arrest their attention and engage their interest. The former, their national advantages, are described (
Deut 4:7-
Deut 4:8), and they were twofold: 1. God's readiness to hear and aid them at all times; and 2. the excellence of that religion in which they were instructed, set forth in the "statutes and judgments so righteous" which the law of Moses contained. Their duty corresponding to these pre-eminent advantages as a people, was also twofold: 1. their own faithful obedience to that law; and 2. their obligation to imbue the minds of the young and rising generation with similar sentiments of reverence and respect for it.
10 the day that thou stoodest before the Lord . . . in Horeb--The delivery of the law from Sinai was an era never to be forgotten in the history of Israel. Some of those whom Moses was addressing had been present, though very young; while the rest were federally represented by their parents, who in their name and for their interest entered into the national covenant.
12 ye heard the voice of the words, but saw no similitude--Although articulate sounds were heard emanating from the mount, no form or representation of the Divine Being who spoke was seen to indicate His nature or properties according to the notions of the heathen.
15 A PARTICULAR DISSUASIVE AGAINST IDOLATRY. (Deu. 4:14-40)
Take . . . good heed . . . for ye saw no manner of similitude--The extreme proneness of the Israelites to idolatry, from their position in the midst of surrounding nations already abandoned to its seductions, accounts for their attention being repeatedly drawn to the fact that God did not appear on Sinai in any visible form; and an earnest caution, founded on that remarkable circumstance, is given to beware, not only of making representations of false gods, but also any fancied representation of the true God.
16 Lest ye corrupt yourselves, and make you a graven image--The things are here specified of which God prohibited any image or representation to be made for the purposes of worship; and, from the variety of details entered into, an idea may be formed of the extensive prevalence of idolatry in that age. In whatever way idolatry originated, whether from an intention to worship the true God through those things which seemed to afford the strongest evidences of His power, or whether a divine principle was supposed to reside in the things themselves, there was scarcely an element or object of nature but was deified. This was particularly the case with the Canaanites and Egyptians, against whose superstitious practices the caution, no doubt, was chiefly directed. The former worshipped Baal and Astarte, the latter Osiris and Isis, under the figure of a male and a female. It was in Egypt that animal-worship most prevailed, for the natives of that country deified among beasts the ox, the heifer, the sheep, and the goat, the dog, the cat, and the ape; among birds, the ibis, the hawk, and the crane; among reptiles, the crocodile, the frog, and the beetle; among fishes, all the fish of the Nile; some of these, as Osiris and Isis, were worshipped over all Egypt, the others only in particular provinces. In addition they embraced the Zabian superstition, the adoration of the Egyptians, in common with that of many other people, extending to the whole starry host. The very circumstantial details here given of the Canaanitish and Egyptian idolatry were owing to the past and prospective familiarity of the Israelites with it in all these forms.
20 But the Lord hath taken you, and brought you forth out of the iron furnace--that is, furnace for smelting iron. A furnace of this kind is round, sometimes thirty feet deep, and requiring the highest intensity of heat. Such is the tremendous image chosen to represent the bondage and affliction of the Israelites [ROSENMULLER].
to be unto him a people of inheritance--His peculiar possession from age to age; and therefore for you to abandon His worship for that of idols, especially the gross and debasing system of idolatry that prevails among the Egyptians, would be the greatest folly--the blackest ingratitude.
26 I call heaven and earth to witness against you--This solemn form of adjuration has been common in special circumstances among all people. It is used here figuratively, or as in other parts of Scripture where inanimate objects are called up as witnesses (
Deut 32:1;
Isa 1:2).
28 there ye shall serve gods, the work of men's hands--The compulsory measures of their tyrannical conquerors would force them into idolatry, so that their choice would become their punishment.
30 in the latter days, if thou turn to the Lord thy God--either towards the destined close of their captivities, when they evinced a returning spirit of repentance and faith, or in the age of Messiah, which is commonly called "the latter days," and when the scattered tribes of Israel shall be converted to the Gospel of Christ. The occurrence of this auspicious event will be the most illustrious proof of the truth of the promise made in
Deut 4:31.
41 Then Moses severed three cities on this side Jordan--(See on
Josh 20:7).
44 this is the law which Moses set before the children of Israel--This is a preface to the rehearsal of the law, which, with the addition of various explanatory circumstances, the following chapters contain.
46 Beth-peor--that is, "house" or "temple of Peor." It is probable that a temple of this Moabite idol stood in full view of the Hebrew camp, while Moses was urging the exclusive claims of God to their worship, and this allusion would be very significant if it were the temple where so many of the Israelites had grievously offended.
49 The springs of Pisgah--more frequently, Ashdoth-pisgah (
Deut 3:17;
Josh 12:3;
Josh 13:20), the roots or foot of the mountains east of the Jordan.
