Výběr jazyka rozhraní: 
Výběr jazyka rozhraní:
Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Český studijní překlad chce přinést současnému českému čtenáři kvalitní a přesný překlad Bible. Jde o překlad studijní, v co největší míře konkordantní a důsledný. Je určen především pro každodenní studium a výklad Písma Písmem. Jeho nedílnou součástí je proto bohatý odkazový a poznámkový aparát. Naší cílovou skupinou jsou hlavně lidé, kteří chtějí jít hlouběji „do Písma“, ale nemají znalost originálních biblických jazyků. Rádi bychom, aby tento nový překlad navázal na národní písmáckou tradici, na kvality a duchovní význam Bible Kralické. Cílem překladatelského týmu je umožnit českému čtenáři, neznalému původních biblických jazyků, bibli nejen číst, ale skutečně hloubkově studovat.
Čím se ČSP snaží dosáhnout svých cílů? Na rozdíl od většiny jiných překladů se u mnoha veršů snaží nabídnout nejen tu překladovou variantu, která je překladatelům nejbližší, ale v poznámce pod čarou i další možnosti. Pokud je to možné, snaží se být tzv. konkordantní – tedy stejné slovo v originálním jazyce překládat stejným českým slovem. Používá speciálně vyvinutý bohatý poznámkový aparát, který zahrnuje mimořádný záběr desítek tisíc jazykových, historických a výkladových poznámek a odkazů. Poznámky se zabývají textem a faktografií a vyhýbají se teologickým interpretacím. Tím je ČSP dobrým kandidátem pro široké využití všemi křesťany bez ohledu na církevní příslušnost. Obsahuje také dohromady 70 stran dalších příloh a map. Specialitou ČSP je také to, že při jeho vzniku byl využíván unikátní překladatelský software BTr, vyvinutý na míru vedoucím týmu A. Zelinou. ČSP nechce rezignovat ani na krásu. Je přeložen soudobou a srozumitelnou češtinou a jeho netradiční vazbu navrhl přední český výtvarník Aleš Lamr.
Přesné překlady Bible, které umožňují všeobecný přehled, ale i hlubší studium biblických událostí, existuje prakticky ve všech zemích západní kulturní tradice. Jmenujme nejznámější New American Standard Bible (1965-1677), New Revised Standard Version (1989) v angličtině, Revidierte Elberfelder (1993), Schlachter version (1951) v němčině. U nás podobné dílo nemohlo kvůli desetiletím totalitní nesvobody vzniknout. Zaplnění této mezery v duchovním i kulturním dědictví českého národa je úkolem současné generace, která k tomu má znovu všechny podmínky. Český studijní překlad Bible by měl svému čtenáři umožňovat, aby se ve své mateřštině co nejvíce přiblížil původnímu znění, způsobu myšlení a poselství Písma.
Obwohl es noch einen bedeutenden Teil des Landes in Besitz zu nehmen gab, verteilt Josua das Ganze unter die Stämme Israels, nach dem Befehle Jehovas, der erklärt, daß Er Selbst seine Bewohner vor ihnen austreiben wird. Das Volk reagierte aber schwach auf diese Verheißung. Die Städte der Philister wurden wohl eingenommen, aber ihre Bewohner wurden nicht vertilgt; sie wurden verschont und erlangten bald ihre Kraft wieder. Hier können wir bemerken, daß überall, wo Treue ist, auch Ruhe ist. Die Wirkung des Werkes Josuas war, daß „das Land vom Kriege Ruhe hatte“, so war es auch mit Kaleb (Kap. 14, 15). Als die Städte der Leviten ihnen zugeteilt wurden, finden wir dasselbe wieder (Kap. 21, 43. 44). Im einzelnen ist es nicht so. Das ganze Ausmaß des Landes wird Israel gegeben, und jeder Stamm hat seinen Anteil; somit wurde ihnen das Teil, das jedem Stamme zufiel, mit vollem Recht von Jehova Selbst gegeben. Ihre Grenzen wurden vermerkt, denn der Geist Gottes beachtet bei der Austeilung des geistlichen Erbteils alles und gibt einem jeden dem Sinne Gottes gemäß. In den Anordnungen Gottes gibt es nichts Unbestimmtes. Wir finden aber, daß nicht ein Stamm alle Feinde Gottes aus seinem Erbteil trieb, nicht einer verwirklichte den Besitz von allem, was Gott ihm gegeben hatte.
Juda und Joseph hatten ihre Lose in Besitz genommen. Wir wissen, daß sie immer die Hauptstämme inmitten Israels waren und erfüllten auf diese Weise die Vorsätze Gottes wegen des Königtums für Juda, und des Erstgeburtsrechts, das durch Gnade dem Joseph zufiel (Kap. 15-17; siehe 1. Chr 5, 2). Das Zelt Gottes wurde auch in Frieden aufgeschlagen (Kap. 18); sobald die Stämme aber ruhen, kommen sie nur recht langsam dazu, ihr Teil in Besitz zu nehmen - allzu oft ist das so in der Geschichte des Volkes Gottes. Nachdem sie Frieden gefunden haben, vernachlässigen sie die Verheißungen Gottes. Wie wir aber gesehen haben, unterließ es der Geist Gottes nicht, das Volk in allen Einzelheiten auf das hinzuweisen, was ihnen gehörte.
Die Zufluchtsstädte werden bestimmt (Kap. 20), d. h. da das Land Jehova gehört, werden Vorkehrungen getroffen, daß es nicht verunreinigt werden soll, wie auch dafür, daß jedermann in sein Erbteil zurückkehren kann, nachdem er zeitweilig geflohen war, weil er jemanden aus Versehen erschlagen hatte. Wir haben dessen Bedeutung schon gesehen. Nur können wir hier bemerken, daß wir nicht nur das sofortige geistige Anrecht auf alles vor Jericho gesehen haben - die Rechte Jehovas, wie sie im Falle des Königs von Ai und des Berges Ebal bewahrt wurden, was die Begründung des gegenwärtigen Besitzes betrifft -, sondern es waren auch Vorkehrungen für eine Wiederherstellung zum Genuss des Erbteils im einzelnen getroffen, da wo es zeitweilig verloren wurde, was sich im Vorbilde auf das Volk in den letzten Tagen bezieht.
Das Ansiedeln der zweieinhalb Stämme auf der anderen Seite des Jordans rief Schwierigkeiten und Verdächtigungen hervor. Nichtsdestoweniger waren diese Stämme in ihren Herzen treu. Ihre Stellung hatte ihnen geschadet, da ihre Selbstsucht die Kraft ihres Glaubens etwas beeinträchtigt hatte; doch wurde bei ihnen Treue zu Jehova gefunden.
Zum Schluss stellt Josua das Volk, indem er sie warnt, unter einen Fluch oder unter einen Segen, je nach ihrem Gehorsam oder Ungehorsam; dann wiederholt er ihre Geschichte und sagt ihnen, daß ihre Väter Götzendiener gewesen waren, und daß die Völker um sie herum es noch immer waren.
Das Volk aber hatte noch nicht das Bewusstsein der Macht Gottes, der sie gesegnet hatte, verloren, und sie erklären, daß sie Jehova allein dienen werden. Auf diese Weise sind sie unter Verantwortung gestellt, und sie nehmen es auf sich zu gehorchen als die Bedingung, unter der sie das Land besitzen und die Frucht der Verheißung Gottes genießen. Es ist wahr, daß sie dort in friedlichem Besitz des Ganzen gelassen werden, aber unter der Bedingung des Gehorsams, und das, nachdem sie schon denen erlaubt hatten, im Lande zu bleiben, die vollständig vernichtet werden sollten, und wo sie von Anfang an noch gar nicht verwirklicht hatten, was Gott ihnen gegeben hatte. Welch ein Bild von der Versammlung schon seit den Tagen der Apostel!
Es bleibt noch eines zu bemerken. Wenn Christus in Herrlichkeit wiederkommt, werden wir alle Dinge erben, während Satan gebunden sein wird. Die Versammlung sollte jetzt durch den Heiligen Geist die Kraft dieser Herrlichkeit erkennen. Es gibt aber Dinge, die zu Recht himmlisch genannt werden, die unser sind, und zwar als unser Wohnort, unser Stand, unsere Berufung; es gibt andere Dinge, die uns unterworfen sind, und die ein Bereich für die Ausübung der Kraft sind, die wir besitzen. So waren die Grenzen des Wohnbereichs Israels weniger ausgedehnt als die Grenzen des Gebiets, auf das sie ein Anrecht hatten. Der Jordan war die Grenze ihres Wohnsitzes, der Euphrat die ihres Besitztums. Die himmlischen Dinge sind unser; aber die Entfaltung der Macht Christi über die Schöpfung und die Befreiung dieser Schöpfung sind uns gewährt worden. Sie wird befreit werden, wenn Christus Selbst diese Macht ausüben wird.
Somit waren die Wunderwerke des zukünftigen Zeitalters [1] die Befreiungen vom Joch des Feindes. Diese bezogen sich genaugenommen nicht auf uns, nichtsdestoweniger waren sie unser.
--------------------------------------
Fußnoten:
[1] Zweifellos wurden sie so genannt, weil sie Beispiele jener Macht waren, die, wenn Christus erscheint, den Feind vollständig unterjochen wird.
