Výběr jazyka rozhraní: 
Výběr jazyka rozhraní:
Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Český studijní překlad chce přinést současnému českému čtenáři kvalitní a přesný překlad Bible. Jde o překlad studijní, v co největší míře konkordantní a důsledný. Je určen především pro každodenní studium a výklad Písma Písmem. Jeho nedílnou součástí je proto bohatý odkazový a poznámkový aparát. Naší cílovou skupinou jsou hlavně lidé, kteří chtějí jít hlouběji „do Písma“, ale nemají znalost originálních biblických jazyků. Rádi bychom, aby tento nový překlad navázal na národní písmáckou tradici, na kvality a duchovní význam Bible Kralické. Cílem překladatelského týmu je umožnit českému čtenáři, neznalému původních biblických jazyků, bibli nejen číst, ale skutečně hloubkově studovat.
Čím se ČSP snaží dosáhnout svých cílů? Na rozdíl od většiny jiných překladů se u mnoha veršů snaží nabídnout nejen tu překladovou variantu, která je překladatelům nejbližší, ale v poznámce pod čarou i další možnosti. Pokud je to možné, snaží se být tzv. konkordantní – tedy stejné slovo v originálním jazyce překládat stejným českým slovem. Používá speciálně vyvinutý bohatý poznámkový aparát, který zahrnuje mimořádný záběr desítek tisíc jazykových, historických a výkladových poznámek a odkazů. Poznámky se zabývají textem a faktografií a vyhýbají se teologickým interpretacím. Tím je ČSP dobrým kandidátem pro široké využití všemi křesťany bez ohledu na církevní příslušnost. Obsahuje také dohromady 70 stran dalších příloh a map. Specialitou ČSP je také to, že při jeho vzniku byl využíván unikátní překladatelský software BTr, vyvinutý na míru vedoucím týmu A. Zelinou. ČSP nechce rezignovat ani na krásu. Je přeložen soudobou a srozumitelnou češtinou a jeho netradiční vazbu navrhl přední český výtvarník Aleš Lamr.
Přesné překlady Bible, které umožňují všeobecný přehled, ale i hlubší studium biblických událostí, existuje prakticky ve všech zemích západní kulturní tradice. Jmenujme nejznámější New American Standard Bible (1965-1677), New Revised Standard Version (1989) v angličtině, Revidierte Elberfelder (1993), Schlachter version (1951) v němčině. U nás podobné dílo nemohlo kvůli desetiletím totalitní nesvobody vzniknout. Zaplnění této mezery v duchovním i kulturním dědictví českého národa je úkolem současné generace, která k tomu má znovu všechny podmínky. Český studijní překlad Bible by měl svému čtenáři umožňovat, aby se ve své mateřštině co nejvíce přiblížil původnímu znění, způsobu myšlení a poselství Písma.
Angesichts dieser Gerichte, durch welche Sein Volk einen ganz neuen Platz erhält (denn es war als Lo-Ammi mit den Nationen gerichtet worden, weswegen auch die Weissagung, obwohl die Gerichte nur teilweise gewesen waren, doch die letzten Tage mit ins Auge fassen kann) - angesichts dieser Gerichte, sage ich, stellt Gott in Kapitel 33, den Folgen der Sünde des ganzen Volkes gegenüber, einen völlig neuen Grundsatz fest, nämlich: jeder einzelne soll aufgrund seines persönlichen Verhaltens von Gott behandelt werden. Auf diese Weise stand dem einzelnen die Tür zur Buße noch völlig offen, und diese Buße sollte durch ein Zeugnis hervorgebracht werden, das sich, unbekümmert um das Gericht Israels als Nation, an die einzelnen wandte. Die Endzeit, auf welche die Gerichtsankündigung ihre Anwendung findet, steht im Gegensatz zu der Wirkung, die diese bei dem einzelnen hervorrufen soll, und eben dadurch wird jener Grundsatz bestätigt. Jetzt sollte sich der Glaube nicht darin zeigen, daß er auf die Israel gemachten Verheißungen rechnete, oder darauf, daß Gott zugunsten Seines Volkes einschreiten würde, als wenn sich dieses im Besitz Seiner Verheißungen befände, denn das Volk war ja gerichtet; und eben das, was in den Zeiten der Verheißungen Glaube gewesen wäre und was in kommenden Zeiten wiederum Glaube sein wird, ist zu der Zeit des Gerichts nur Herzenshärtigkeit (V. 24). Man vergleiche dazu Jesaja 51, 2 , eine Stelle, die oft ganz falsch angewendet wird. Der kleine Überrest der letzten Tage mag sich wohl auf Gott stützen, der einen einzelnen Mann berufen und reichlich vermehrt hatte; wenn aber das Volk zu einer Zeit, da Gott die Masse desselben seiner Missetaten wegen vor Seinem Angesicht hinwegtat, sich mit einem solchen Gedanken trösten wollte, so würde es infolgedessen das Gericht nur um so schärfer fühlen müssen. Dieses Gericht über die Missetaten, deren sie sich als Volk schuldig gemacht hatten (und nicht ein Segen, den sie in ihrer Anmaßung Gott aufzudrängen vermeinten), sollte das Mittel sein, durch welches sie erkennen würden, daß Jehova Gott war.
Am Schlusse des Buches Jeremia fanden wir einen Bericht davon, wie sich die Worte Hesekiels erfüllt haben; indessen lassen alle diese Gerichte Raum für ein Eintreten Gottes zugunsten Seines Volkes, vermittels einer unumschränkten Gnade, die in dem Messias zum vollen Ausdruck gekommen ist. Indessen lag das Böse bei den Hirten (Kap. 34), das heißt bei den Königen und Fürsten Israels, welche keine wahren Hirten waren (es gab überhaupt keine wahren); und die schwache, zerstreute, bedrängte und mißhandelte Herde wurde eine Beute ihrer Feinde. Die Hirten verschlangen sie; sie schützten sie nicht, noch sorgten sie für sie. Jehova aber deckt dieses böse Verhalten jetzt auf, um dann zu erklären, daß Er Selbst Sich Seiner armen Schafe annehmen, zwischen Schaf und Schaf richten, sie aus dem Munde derer, die sie fraßen, erretten [1] und auf den Bergen Israels, auf fetten Triften weiden wolle. Er will ihnen den wahren und einzigen Hirten erwecken, David (das heißt den vielgeliebten [2] Messias). Jehova will ihr Gott sein und Sein Knecht David ihr Fürst. Der Bund des Friedens soll wiederhergestellt werden, und ein vollkommener und gesicherter Segen soll das bleibende Teil des Volkes Gottes, des Hauses Israel, sein. Keine Hungersnot soll mehr in ihrem Lande herrschen, und die Nationen sollen sie nicht mehr fressen. Man beachte hier die Art und Weise, in welcher Jehova Seine Schafe rettet, ohne Sich Selbst ihren Hirten zu nennen; aber dann erweckt Er ihnen eine Pflanzung zum Ruhme, den wahren David, zu ihrem Hirten.
--------------------------------------
Fußnoten:
[1] Nachdem im dreiunddreißigsten Kapitel der wichtige Grundsatz dargelegt worden ist, nach welchem Gott in den letzten Tagen handeln will (nämlich gemäß dem Zustande eines jeden einzelnen vor Ihm), wird in Kapitel 34 das Verhalten der Führer des Volkes aufgedeckt: Jehova richtet die letzteren als solche, die Sein Volk in die Irre geführt und unterdrückt haben, und Er richtet Selbst „zwischen Schaf und Schaf“. Dann folgt in Hes 35 das Gericht über Edom (vgl. Jesaja 34). Hier finden wir nur im allgemeinen die Wirkung desselben, die für ganz Israel („die beiden Länder“) von Bedeutung sein wird. In Hes 36 sehen wir dann die moralische Erneuerung des ganzen Volkes, so daß es dazu kommt, seine bösen Wege zu verurteilen; in Hes 37 die völlige Wiederherstellung des Volkes, indem Gott es als Nation wiederaufleben läßt; und endlich in Hes 38; 39 das Gericht der Feinde oder, besser gesagt, des Feindes (nämlich Gog) des also in Frieden wiederhergestellten Volkes. Alle diese Dinge stehen in Verbindung mit den Beziehungen Jehovas zu Seinem Volke. Es wird zwar Davids gedacht, als des Königs, den Gott dem Volke geben will, doch geschieht des Messias keine Erwähnung, als wäre Er schon mit dem Volke in Berührung getreten; denn dies konnte tatsächlich nur von Juda gesagt werden. Wir haben hier ein allgemeines Bild der Ereignisse der letzten Tage und ihrer Wirkungen vor uns; alles steht in Beziehung zu dem ganzen Volke Israel, ohne daß jedoch eine ins einzelne gehende Schilderung gegeben würde.
[2] „David“ bedeutet „Geliebter“ (Anm. des Übersetzers).
