1Blahoslavení jsou ti, jejichž cesta je bezúhonná, ti, kteří žijí podle zákona Hospodinova. 2Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví a hledají ho celým srdcem. 3Takoví nepáchají podlosti, chodí po jeho cestách. 4Tys dal svá přikázání, aby se pečlivě zachovávala. 5Kéž by byly mé cesty upevněny pro zachovávání tvých ustanovení! 6Tehdy nebudu zahanben, když si budu hledět všech tvých příkazů. 7V upřímnosti srdce ti budu vzdávat chválu, když se učím tvým spravedlivým nařízením. 8Budu zachovávat tvá ustanovení — jen mě neopouštěj! 9Jak si chlapec udrží svou stezku čistou? Tím, že bude zachovávat tvé slovo. 10Hledám tě celým svým srdcem, nenech mě zbloudit od svých příkazů. 11Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil. 12Hospodine, jsi požehnaný! Vyuč mě svým ustanovením. 13Svými rty vyprávím o všech nařízeních tvých úst. 14Z cesty tvých svědectví se veselím jako z celého svého majetku. 15Přemýšlím o tvých přikázáních a hledím na tvé stezky. 16Tvá ustanovení jsou mi potěšením; nezapomínám na tvé slovo. 17Prokazuj svému otroku dobro — budu žít a zachovávat tvé slovo. 18Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona. 19Jsem na zemi jen cizincem, neskrývej přede mnou své příkazy. 20Mou duši stravuje touha po tvých nařízeních za každého času. 21Oboříš se na domýšlivce, na proklaté, kteří pobloudili od tvých příkazů. 22Odval ode mě potupu a pohrdání, neboť střežím tvá svědectví. 23I když zasednou knížata a budou mluvit proti mně, tvůj otrok bude přemýšlet o tvých ustanoveních. 24I tvá svědectví jsou mým potěšením, jsou to mí rádci. 25Do prachu je přitištěna má duše; obživ mě podle svého slova. 26Vyprávěl jsem o svých cestách a tys mi odpověděl. Vyuč mě svým ustanovením. 27Dej mi porozumět cestě svých přikázání; přemýšlím o tvých divech. 28Má duše se rozplývá žalem; pozdvihni mě podle svého slova. 29Odvrať ode mě cestu klamu; milostivě mě obdaruj svým zákonem. 30Vyvolil jsem si cestu pravdy, stavím si před sebe tvá nařízení. 31Přilnul jsem ke tvým svědectvím, Hospodine, kéž nejsem zahanben. 32Poběžím cestou tvých příkazů, neboť jsi rozšířil mé srdce. 33Vyuč mě, Hospodine, cestě svých ustanovení a já je budu důsledně střežit. 34Dej mi porozumět, budu střežit tvůj zákon a jej zachovávat celým srdcem. 35Veď mě stezkou svých příkazů, neboť jsem si ji oblíbil. 36Nakloň mé srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti. 37Odvracej mé oči, abych nehleděl na klam; na své cestě mě obživ. 38Naplň svému otroku své slovo, jež vede k bázni před tebou. 39Odvrať ode mě potupu, které se lekám, vždyť tvá nařízení jsou dobrá. 40Hle, toužím po tvých přikázáních; obživ mě ve své spravedlnosti. 41Kéž ke mně přijde tvé milosrdenství, Hospodine, tvá spása, podle tvého slova, 42a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí — vždyť spoléhám na tvé slovo! 43Nikdy zcela neodejmi mým ústům pravdivé slovo, protože skládám naději ve tvá nařízení. 44Tvůj zákon budu zachovávat ustavičně, navěky a navždy. 45Budu chodit volně, protože jsem vyhledával tvá přikázání. 46O tvých svědectvích budu mluvit před králi a nebudu zahanben. 47Tvé příkazy jsou mi potěšením, zamiloval jsem si je. 48Zvedám dlaně ke tvým příkazům, jež jsem si zamiloval, přemýšlím o tvých ustanoveních. 49Pamatuj na slovo ke svému otroku, jímž jsi ve mně vzbudil naději. 50Útěchou v mém soužení mi je, že mi tvé slovo navrací život. 51Domýšlivci se mi hrozně posmívají; od tvého zákona se neodvrátím. 52Připomínám si tvá odvěká nařízení, Hospodine, a nacházím útěchu. 53Přepadá mě vztek kvůli ničemům, kteří opouštějí tvůj zákon. 54Tvá ustanovení byla mými písněmi v domě, kde jsem hostem. 55V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, a zachovávám tvůj zákon. 56Tak tomu se mnou bylo, protože jsem střežil tvá přikázání. 57Řekl jsem: Můj podíl je Hospodin, a tak budu zachovávat tvá slova. 58Celým srdcem hledám tvou přízeň, smiluj se nade mnou podle svého slova. 59Přemýšlím o svých cestách a obracím své nohy ke tvým svědectvím. 60Spěchám a neotálím zachovávat tvé příkazy. 61Omotávají mě provazy ničemů, na tvůj zákon však nezapomínám. 62Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal díky za tvá spravedlivá nařízení. 63Jsem společníkem všech, kteří se tě bojí, těch, kdo zachovávají tvá přikázání. 64Hospodine, země je plná tvého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením! 65Hospodine, podle svého slova jsi prokázal svému otroku dobro. 66Nauč mě rozvážnosti a poznání, vždyť já tvým příkazům věřím. 67Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo. 68Jsi dobrý a prokazuješ dobro; vyuč mě svým ustanovením. 69Domýšlivci mě obestřeli klamem, já však celým srdcem střežím tvá přikázání. 70Bezcitné jak tuk je jejich srdce, já se však těším ze tvého zákona. 71Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením. 72Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře. 73Tvé ruce mě učinily a upevnily. Dej mi porozumět, ať se naučím tvým příkazům. 74Ti, kdo se tě bojí, mě uvidí a budou se radovat, protože očekávám na tvé slovo. 75Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou. 76Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, jak jsi svému otroku zaslíbil. 77Kéž na mě přijde tvé slitování, abych mohl žít, neboť tvůj zákon je mým potěšením. 78Kéž jsou domýšlivci zahanbeni, neboť mi zrádně křivdí; já ale přemýšlím o tvých přikázáních. 79Kéž se ke mně vrátí ti, kdo se tě bojí, ti, kdo znají tvá svědectví. 80Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých ustanovení, abych nebyl zahanben. 81Má duše chřadne touhou po tvé spáse; očekávám na tvé slovo. 82Zrak mi slábne, jak vyhlížím, kdy promluvíš. Říkám si: Kdy už mě potěšíš? 83Byl jsem sice jako měch v dýmu, na tvá ustanovení jsem ale nezapomněl. 84Kolik dnů ještě má tvůj otrok? Kdy už vykonáš soud nad mými pronásledovateli? 85Domýšlivci mi vykopali jámy, což není podle tvého zákona. 86Všechny tvé příkazy jsou pravda. Zrádně mě pronásledují, pomoz mi! 87Málem už se mnou v zemi skoncovali, ale já jsem tvá přikázání neopustil. 88Podle svého milosrdenství mě zachovej při životě; budu střežit svědectví tvých úst. 89Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích. 90Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda. Upevnil jsi zemi a ona stojí. 91Dodnes stojí podle tvých nařízení, neboť to vše jsou tvoji otroci. 92Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, byl bych už ve svém soužení zahynul. 93Na tvá přikázání nikdy nezapomenu, neboť mi dávají život. 94Jsem tvůj — pomoz mi, vždyť vyhledávám tvá přikázání. 95Ničemové na mě čekají, aby mě zničili. Rozvažuji o tvých svědectvích. 96Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná. 97Jak jsem si zamiloval tvůj zákon! Celý den o něm rozjímám. 98Tvé příkazy mě činí moudřejším nad mé nepřátele — navěky jsou mé. 99Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť rozjímám o tvých svědectvích. 100Pochopil jsem víc než starci, protože střežím tvá přikázání. 101Před každou zlou stezkou jsem zdržel své nohy, abych zachoval tvé slovo. 102Neodchýlil jsem se od tvých nařízení, neboť tys mě vyučil. 103Jak příjemné jsou mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med. 104Díky tvým přikázáním jsem mnohému porozuměl, proto nenávidím každou stezku klamu. 105Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce. 106Přísahal jsem — a také to splním — že budu dbát na tvá spravedlivá nařízení. 107Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova. 108Kéž laskavě přijmeš dobrovolné oběti mých úst, Hospodine, nauč mě svým nařízením! 109Stále vystavuji svůj život nebezpečí, na tvůj zákon nezapomínám. 110Ničemové mi nastražili past; od tvých přikázání jsem však nezbloudil. 111Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci. 112Uložil jsem si v srdci, že budu navěky a důsledně plnit tvá ustanovení. 113Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji tvůj zákon. 114Jsi má skrýš a můj štít; očekávám na tvé slovo. 115Odstupte ode mě, zlovolníci! Budu dodržovat příkazy svého Boha. 116Podpírej mě, jak jsi řekl, abych mohl žít; nezahanbuj mě v mé naději! 117Posilni mě, abych byl zachráněn; stále budu hledět na tvá ustanovení. 118Zavrhuješ všechny, kdo zbloudili od tvých ustanovení, neboť jejich záludnost je zrádná. 119Všechny ničemy v zemi odstraňuješ jako strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. 120Mé tělo se chvěje strachem z tebe, bojím se tvých nařízení. 121Konám právo a spravedlnost; neponechej mě mým utlačovatelům. 122Zaruč se za svého otroka k dobrému, ať mě domýšlivci neutlačují. 123Zrak mi slábne, jak vyhlížím tvou spásu a tvůj spravedlivý výrok. 124Jednej se svým otrokem podle svého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením. 125Jsem tvůj otrok — dej mi porozumět, abych poznal tvá svědectví. 126Je čas, aby Hospodin jednal, porušují tvůj zákon. 127Proto miluji tvé příkazy více než zlato, víc než zlato ryzí. 128Proto považuji všechna přikázání za zcela správná, nenávidím každou stezku klamu. 129Tvá svědectví jsou podivuhodná, proto je má duše střeží. 130Otevření tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým. 131Otvírám ústa a jsem plný dychtivosti, jak toužím po tvých příkazech. 132Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, jak je tvým zvykem vůči, těm, kdo milují tvé jméno. 133Mé kroky upevni svými výroky, aby mě neovládla žádná nepravost. 134Vykup mě z útlaku lidí a budu zachovávat tvá přikázání. 135Svou tvář rozjasni nad svým otrokem, vyuč mě svým ustanovením. 136Proudy slz se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají tvůj zákon. 137Spravedlivý jsi, Hospodine, a tvá nařízení jsou přímá. 138Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlivá a zcela pravdivá. 139Má horlivost mě strávila, neboť mí protivníci zapomněli na tvá slova. 140Tvá řeč je důkladně protříbená; tvůj otrok ji miluje. 141Jsem nepatrný a pohrdaný, ale na tvá přikázání jsem nezapomněl. 142Tvá spravedlnost je spravedlivá navěky; tvůj zákon je pravda. 143Dolehla na mě tíseň a úzkost; tvé příkazy jsou mi potěšením. 144Spravedlnost tvých svědectví je věčná. Dej mi porozumět, abych mohl žít. 145Volám celým srdcem, odpověz mi, Hospodine! Tvá ustanovení dodržuji. 146Volám k tobě: Zachraň mě! Budu zachovávat tvá svědectví. 147Vstávám před rozedněním a volám o pomoc — očekávám na tvé slovo. 148Mé oči se probouzí dřív než noční hlídky, abych přemýšlel nad tvými výroky. 149Vyslyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ! 150Blíží se ti, kdo se ženou za hanebností a vzdalují se od tvého zákona. 151Ty jsi blízko, Hospodine; všechny tvé příkazy jsou pravda. 152Již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navěky. 153Pohleď na mé soužení a vytrhni mě, vždyť na tvůj zákon nezapomínám. 154Veď mou při a vykup mě, obživ mě podle svého slova. 155Ničemům je spása vzdálena, protože se nedotazují na tvá ustanovení. 156Tvé slitování je veliké, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ. 157Mnoho je mých pronásledovatelů a protivníků, neodvracím se však od tvých svědectví. 158Vidím věrolomníky a pociťuji odpor, vždyť nezachovávají tvé slovo. 159Pohleď, Hospodine, zamiloval jsem si tvá přikázání. Podle svého milosrdenství mě obživ! 160Princip tvého slova je pravda a každé tvé spravedlivé nařízení je navěky. 161Knížata mě bezdůvodně pronásledují; mé srdce se třese před tvým slovem. 162Jásám nad tvým slovem jako ten, kdo nalezl velikou kořist. 163Nenávidím klam, oškliví se mi; miluji tvůj zákon. 164Sedmkrát za den tě chválím za tvá spravedlivá nařízení. 165Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou. 166Vyhlížím tvou spásu, Hospodine, a plním tvé příkazy. 167Má duše zachovává tvá svědectví; velmi je miluji. 168Zachovávám tvá přikázání a tvá svědectví, neboť všechny mé cesty jsou před tebou. 169Kéž můj nářek předstoupí před tebe, Hospodine, podle svého slova mi dej porozumět. 170Kéž má úpěnlivá prosba přijde před tebe, podle svého slova mě vysvoboď! 171Mé rty překypují chválou, neboť mě učíš svým ustanovením. 172Ať můj jazyk promlouvá tvé slovo, protože všechny tvé příkazy jsou spravedlivé. 173Kéž je mi tvá ruka ku pomoci, vždyť jsem si zvolil tvá přikázání. 174Toužím po tvé spáse, Hospodine, tvůj zákon je mi potěšením. 175Kéž má duše žije a chválí tě, kéž mi tvá nařízení pomáhají. 176Bloudím jako ztracená ovce — hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl!
Matthew Henry - Concise Commentary 1 This psalm may be considered as the statement of a believer's experience. As far as our views, desires, and affections agree with what is here expressed, they come from the influences of the Holy Spirit, and no further. The pardoning mercy of God in Christ, is the only source of a sinner's happiness. And those are most happy, who are preserved most free from the defilement of sin, who simply believe God's testimonies, and depend on his promises. If the heart be divided between him and the world, it is evil. But the saints carefully avoid all sin; they are conscious of much evil that clogs them in the ways of God, but not of that wickedness which draws them out of those ways. The tempter would make men think they are at them out of those ways. The tempter would make men think they are at liberty to follow the word of God or not, as they please. But the desire and prayer of a good man agree with the will and command of God. If a man expects by obedience in one thing to purchase indulgence for disobedience in others, his hypocrisy will be detected; if he is not ashamed in this world, everlasting shame will be his portion. The psalmist coveted to learn the laws of God, to give God the glory. And believers see that if God forsakes them, the temper will be too hard for them.
9 To original corruption all have added actual sin. The ruin of the young is either living by no rule at all, or choosing false rules: let them walk by Scripture rules. To doubt of our own wisdom and strength, and to depend upon God, proves the purpose of holiness is sincere. God's word is treasure worth laying up, and there is no laying it up safe but in our hearts, that we may oppose God's precepts to the dominion of sin, his promises to its allurements, and his threatenings to its violence. Let this be our plea with Him to teach us his statutes, that, being partakers of his holiness, we may also partake of his blessedness. And those whose hearts are fed with the bread of life, should with their lips feed many. In the way of God's commandments there is the unsearchable riches of Christ. But we do not meditate on God's precepts to good purpose, unless our good thoughts produce good works. I will not only think of thy statutes, but do them with delight. And it will be well to try the sincerity of our obedience by tracing the spring of it; the reality of our love by cheerfulness in appointed duties.
17 If God deals in strict justice with us, we all perish. We ought to spend our lives in his service; we shall find true life in keeping his word. Those that would see the wondrous things of God's law and gospel, must beg him to give them understanding, by the light of his Spirit. Believers feel themselves strangers on earth; they fear missing their way, and losing comfort by erring from God's commandments. Every sanctified soul hungers after the word of God, as food which there is no living without. There is something of pride at the bottom of every wilful sin. God can silence lying lips; reproach and contempt may humble and do us good, and then they shall be removed. Do we find the weight of the cross is above that we are able to bear? He that bore it for us will enable us to bear it; upheld by him we cannot sink. It is sad when those who should protect the innocent, are their betrayers. The psalmist went on in duty, and he found comfort in the word of God. The comforts of the word of God are most pleasant to a gracious soul, when other comforts are made bitter; and those that would have God's testimonies to be their delight, must be advised by them. May the Lord direct us in exercising repentance of sin, and faith in Christ.
25 While the souls of the children of this world cleave to the earth as their portion, the children of light are greatly burdened, because of the remains of carnal affections in their hearts. It is unspeakable comfort to a gracious soul, to think with what tenderness all its complaints are received by a gracious God. We can talk of the wonders of redeeming love, when we understand the way of God's precepts, and walk in that way. The penitent melts in sorrow for sin: even the patient spirit may melt in the sense of affliction, it is then its interest to pour out its soul before God. The way of lying means all false ways by which men deceive themselves and others, or are deceived by Satan and his instruments. Those who know and love the law of the Lord, desire to know it more, and love it better. The way of serious godliness is the way of truth; the only true way to happiness: we must always have actual regard to it. Those who stick to the word of God, may in faith expect and pray for acceptance with God. Lord, never leave me to do that by which I shall shame myself, and do not thou reject my services. Those that are going to heaven, should still press forward. God, by his Spirit, enlarges the hearts of his people when he gives them wisdom. The believer prays to be set free from sin.
33 Teach me thy statutes, not the mere words, but the way of applying them to myself. God, by his Spirit, gives a right understanding. But the Spirit of revelation in the word will not suffice, unless we have the Spirit of wisdom in the heart. God puts his Spirit within us, causing us to walk in his statutes. The sin here prayed against is covetousness. Those that would have the love of God rooted in them, must get the love of the world rooted out; for the friendship of the world is enmity with God. Quicken me in thy way; to redeem time, and to do every duty with liveliness of spirit. Beholding vanity deadens us, and slackens our pace; a traveller must not stand gazing upon every object that presents itself to his view. The promises of God's word greatly relate to the preservation of the true believer. When Satan has drawn a child of God into worldly compliances, he will reproach him with the falls into which he led him. Victory must come from the cross of Christ. When we enjoy the sweetness of God's precepts, it will make us long for more acquaintance with them. And where God has wrought to will, he will work to do.
41 Lord, I have by faith thy mercies in view; let me by prayer prevail to obtain them. And when the salvation of the saints is completed, it will plainly appear that it was not in vain to trust in God's word. We need to pray that we may never be afraid or ashamed to own God's truths and ways before men. And the psalmist resolves to keep God's law, in a constant course of obedience, without backsliding. The service of sin is slavery; the service of God is liberty. There is no full happiness, or perfect liberty, but in keeping God's law. We must never be ashamed or afraid to own our religion. The more delight we take in the service of God, the nearer we come to perfection. Not only consent to his law as good, but take pleasure in it as good for us. Let me put forth all the strength I have, to do it. Something of this mind of Christ is in every true disciple.
49 Those that make God's promises their portion, may with humble boldness make them their plea. He that by his Spirit works faith in us, will work for us. The word of God speaks comfort in affliction. If, through grace, it makes us holy, there is enough in it to make us easy, in all conditions. Let us be certain we have the Divine law for what we believe, and then let not scoffers prevail upon us to decline from it. God's judgments of old comfort and encourage us, for he is still the same. Sin is horrible in the eyes of all that are sanctified. Ere long the believer will be absent from the body, and present with the Lord. In the mean time, the statutes of the Lord supply subjects for grateful praise. In the season of affliction, and in the silent hours of the night, he remembers the name of the Lord, and is stirred up to keep the law. All who have made religion the first thing, will own that they have been unspeakable gainers by it.
57 True believers take the Lord for the portion of their inheritance, and nothing less will satisfy them. The psalmist prayed with his whole heart, knowing how to value the blessing he prayed for: he desired the mercy promised, and depended on the promise for it. He turned from by-paths, and returned to God's testimonies. He delayed not. It behoves sinners to hasten to escape; and the believer will be equally in haste to glorify God. No care or grief should take away God's word out of our minds, or hinder the comfort it bestows. There is no situation on earth in which a believer has not cause to be thankful. Let us feel ashamed that others are more willing to keep from sleep to spend the time in sinful pleasures, than we are to praise God. And we should be more earnest in prayer, that our hearts may be filled with his mercy, grace, and peace.
65 However God has dealt with us, he has dealt with us better than we deserve; and all in love, and for our good. Many have knowledge, but little judgment; those who have both, are fortified against the snares of Satan, and furnished for the service of God. We are most apt to wander from God, when we are easy in the world. We should leave our concerns to the disposal of God, seeing we know not what is good for us. Lord, thou art our bountiful Benefactor; incline our hearts to faith and obedience. The psalmist will go on in his duty with constancy and resolution. The proud are full of the world, and its wealth and pleasures; these make them senseless, secure, and stupid. God visits his people with affliction, that they may learn his statutes. Not only God's promises, but even his law, his percepts, though hard to ungodly men, are desirable, and profitable, because they lead us with safety and delight unto eternal life.
73 God made us to serve him, and enjoy him; but by sin we have made ourselves unfit to serve him, and to enjoy him. We ought, therefore, continually to beseech him, by his Holy Spirit, to give us understanding. The comforts some have in God, should be matter of joy to others. But it is easy to own, that God's judgments are right, until it comes to be our own case. All supports under affliction must come from mercy and compassion. The mercies of God are tender mercies; the mercies of a father, the compassion of a mother to her son. They come to us when we are not able to go to them. Causeless reproach does not hurt, and should not move us. The psalmist could go on in the way of his duty, and find comfort in it. He valued the good will of saints, and was desirous to keep up his communion with them. Soundness of heart signifies sincerity in dependence on God, and devotedness to him.
81 The psalmist sought deliverance from his sins, his foes, and his fears. Hope deferred made him faint; his eyes failed by looking out for this expected salvation. But when the eyes fail, yet faith must not. His affliction was great. He was become like a leathern bottle, which, if hung up in the smoke, is dried and shrivelled up. We must ever be mindful of God's statutes. The days of the believer's mourning shall be ended; they are but for a moment, compared with eternal happiness. His enemies used craft as well as power for his ruin, in contempt of the law of God. The commandments of God are true and faithful guides in the path of peace and safety. We may best expect help from God when, like our Master, we do well and suffer for it. Wicked men may almost consume the believer upon earth, but he would sooner forsake all than forsake the word of the Lord. We should depend upon the grace of God for strength to do every good work. The surest token of God's good-will toward us, is his good work in us.
89 The settling of God's word in heaven, is opposed to the changes and revolutions of the earth. And the engagements of God's covenant are established more firmly than the earth itself. All the creatures answer the ends of their creation: shall man, who alone is endued with reason, be the only unprofitable burden of the earth? We may make the Bible a pleasant companion at any time. But the word, without the grace of God, would not quicken us. See the best help for bad memories, namely, good affections; and though the exact words be lost, if the meaning remain, that is well. I am thine, not my own, not the world's; save me from sin, save me from ruin. The Lord will keep the man in peace, whose mind is stayed on him. It is poor perfection which one sees and end of. Such are all things in this world, which pass for perfections. The glory of man is but as the flower of the grass. The psalmist had seen the fulness of the word of God, and its sufficiency. The word of the Lord reaches to all cases, to all times. It will take us from all confidence in man, or in our own wisdom, strength, and righteousness. Thus shall we seek comfort and happiness from Christ alone.
97 What we love, we love to think of. All true wisdom is from God. A good man carries his Bible with him, if not in his hands, yet in his head and in his heart. By meditation on God's testimonies we understand more than our teachers, when we understand our own hearts. The written word is a more sure guide to heaven, than all the fathers, the teachers, and ancients of the church. We cannot, with any comfort or boldness, attend God in holy duties, while under guilt, or in any by-way. It was Divine grace in his heart, that enabled the psalmist to receive these instructions. The soul has its tastes as well as the body. Our relish for the word of God will be greatest, when that for the world and the flesh is least. The way of sin is a wrong way; and the more understanding we get by the precepts of God, the more rooted will be our hatred of sin; and the more ready we are in the Scriptures, the better furnished we are with answers to temptation.
105 The word of God directs us in our work and way, and a dark place indeed the world would be without it. The commandment is a lamp kept burning with the oil of the Spirit, as a light to direct us in the choice of our way, and the steps we take in that way. The keeping of God's commands here meant, was that of a sinner under a dispensation of mercy, of a believer having part in the covenant of grace. The psalmist is often afflicted; but with longing desires to become more holy, offers up daily prayers for quickening grace. We cannot offer any thing to God, that he will accept but what he is pleased to teach us to do. To have our soul or life continually in our hands, implies constant danger of life; yet he did not forget God's promises nor his precepts. Numberless are the snares laid by the wicked; and happy is that servant of God, whom they have not caused to err from his Master's precepts. Heavenly treasures are a heritage for ever; all the saints accept them as such, therefore they can be content with little of this world. We must look for comfort only in the way of duty, and that duty must be done. A good man, by the grace of God, brings his heart to his work, then it is done well.
113 Here is a dread of the risings of sin, and the first beginnings of it. The more we love the law of God, the more watchful we shall be, lest vain thoughts draw us from what we love. Would we make progress in keeping God's commands, we must be separate from evil-doers. The believer could not live without the grace of God; but, supported by his hand, his spiritual life shall be maintained. Our holy security is grounded on Divine supports. All departure from God's statutes is error, and will prove fatal. Their cunning is falsehood. There is a day coming which will put the wicked into everlasting fire, the fit place for the dross. See what comes of sin Surely we who fall so low in devout affections, should fear, lest a promise being left us of entering into heavenly rest, any of us should be found to come short of it,
Hebre 4:1.
121 Happy is the man, who, acting upon gospel principles, does justice to all around. Christ our Surety, having paid our debt and ransom, secures all the blessings of salvation to every true believer. The psalmist expects the word of God's righteousness, and no other salvation than what is secured by that word, which cannot fall to the ground. We deserve no favour form God; we are most easy when we cast ourselves upon God's mercy, and refer ourselves to it. If any man resolve to do God's will as his servant, he shall be made to know his testimonies. We must do what we can for the support of religion, and, after all, must beg of God to take the work into his own hands. It is hypocrisy to say we love God's commandments more than our worldly interests. The way of sin is a false way, being directly contrary to God's precepts, which are right: those that love and esteem God's law, hate sin, and will not be reconciled to it.
129 The wonders of redeeming love will fix the heart in adoration of them. The Scriptures show us what we were, what we are, and what we shall be. They show us the mercy and the justice of the Lord, the joys of heaven, and the pains of hell. Thus they give to the simple, in a few days, understanding of those matters, which philosophers for ages sought in vain. The believer, wearied with the cares of life and his conflicts with sin, pants for the consolations conveyed to him by means of the sacred word. And every one may pray, Look thou upon me, and be merciful unto me as thou usest to do unto those that love thy name. We must beg that the Holy Spirit would order our steps. The dominion of sin is to be dreaded and prayed against by every one. The oppression of men is often more than flesh and blood can bear; and He who knoweth our frame, will not refuse to remove it in answer to the prayers of his people. Whatever obscurity may appear as to the faith of the Old Testament believers, their confidence at the throne of grace can only be explained by their having obtained more distinct views of gospel privileges, through the sacrifices and services of their law, than is generally imagined. Go to the same place, plead the name and merits of Jesus, and you will not, you cannot plead in vain. Commonly, where there is a gracious heart, there is a weeping eye. Accept, O Lord, the tears our blessed Redeemer shed in the days of his flesh, for us who should weep for our brethren or ourselves.
137 God never did, and never can do wrong to any. The promises are faithfully performed by Him that made them. Zeal against sin should constrain us to do what we can against it, at least to do more in religion ourselves. Our love to the word of God is evidence of our love to God, because it is designed to make us partake his holiness. Men's real excellency always makes them low in their own eyes. When we are small and despised, we have the more need to remember God's precepts, that we may have them to support us. The law of God is the truth, the standard of holiness, the rule of happiness; but the obedience of Christ alone justifies the believer. Sorrows are often the lot of saints in this vale of tears; they are in heaviness through manifold temptations. There are delights in the word of God, which the saints often most sweetly enjoy when in trouble and anguish. This is life eternal, to know God and Jesus Christ whom he has sent,
John 17:3. May we live the life of faith and grace here, and be removed to the life of glory hereafter.
145 Supplications with the whole heart are presented only by those who desire God's salvation, and who love his commandments. Whither should the child go but to his father? Save me from my sins, my corruptions, my temptations, all the hinderances in my way, that I may keep thy testimonies. Christians who enjoy health, should not suffer the early hours of the morning to glide away unimproved. Hope in God's word encourages us to continue in prayer. It is better to take time from sleep, than not to find time for prayer. We have access to God at all hours; and if our first thoughts in the morning are of God, they will help to keep us in his fear all the day long. Make me lively and cheerful. God knows what we need and what is good for us, and will quicken us. If we are employed in God's service, we need not fear those who try to set themselves as far as they can out of the reach of the convictions and commands of his law. When trouble is near, God is near. He is never far to seek. All his commandments are truth. And God's promises will be performed. All that ever trusted in God have found him faithful.
153 The closer we cleave to the word of God, both as our rule and as our stay, the more assurance we have of deliverance. Christ is the Advocate of his people, their Redeemer. Those who were quickened by his Spirit and grace, when they were dead in trespasses and sins, often need to have the work of grace revived in them, according to the word of promise. The wicked not only do not God's statutes, but they do not even seek them. They flatter themselves that they are going to heaven; but the longer they persist in sin, the further it is from them. God's mercies are tender; they are a fountain that can never be exhausted. The psalmist begs for God's reviving, quickening grace. A man, steady in the way of his duty, though he may have many enemies, needs to fear none. Those that hate sin truly, hate it as sin, as a transgression of the law of God, and a breaking of his word. Our obedience is only pleasing to God, and pleasant to ourselves, when it comes from a principle of love. All, in every age, who receive God's word in faith and love, find every saying in it faithful.
161 Those whose hearts stand in awe of God's word, will rather endure the wrath of man, than break the law of God. By the word of God we are unspeakable gainers. Every man hates to have a lie told him, but we should more hate telling a lie; by the latter we give an affront to God. The more we see the beauty of truth, the more we shall see the hateful deformity of a lie. We are to praise God even for afflictions; through grace we get good from them. Those that love the world have great vexation, for it does not answer what they expect; those that love God's word have great peace, for it outdoes what they expect. Those in whom this holy love reigns, will not perplex themselves with needless scruples, or take offence at their brethren. A good hope of salvation will engage the heart in doing the commandments. And our love to the word of God must subdue our lusts, and root out carnal affections: we must make heart work of it, or we make nothing of it. We must keep the commandments of God by obedience to them, and his promises by reliance on them. God's eye is on us at all times; this should make us very careful to keep his commandments.
169 The psalmist desired grace and strength to lift up his prayers, and that the Lord would receive and notice them. He desired to know more of God in Christ; to know more of the doctrines of the word, and the duties of religion. He had a deep sense of unworthiness, and holy fear that his prayer should not come before God; Lord, what I pray for is, what thou hast promised. We have learned nothing to purpose, if we have not learned to praise God. We should always make the word of God the rule of our discourse, so as never to transgress it by sinful speaking, or sinful silence. His own hands are not sufficient, nor can any creature lend him help; therefore he looks up to God, that the hand that had made him may help him. He had made religion his deliberate choice. There is an eternal salvation all the saints long for, and therefore they pray that God would help their way to it. Let thy judgments help me; let all ordinances and all providences, (both are God's judgments,) further me in glorifying God; let them help me for that work. He often looks back with shame and gratitude to his lost estate. He still prays for the tender care of Him who purchased his flock with his own blood, that he may receive from him the gift of eternal life. Seek me, that is, Find me; for God never seeks in vain. Turn me, and I shall be turned. Let this psalm be a touchstone by which to try our hearts, and our lives. Do our hearts, cleansed in Christ's blood, make these prayers, resolutions and confessions our own? Is God's word the standard of our faith, and the law of our practice? Do we use it as pleas with Christ for what we need? Happy those who live in such delightful exercises.
