1Meditace — Asafův žalm. Lide můj, naslouchej mému poučení, nakloňte ucho k řeči mých úst. 2Otevřu ústa v příslovích, vypovím hádanky dávnověké. 3Co jsme slýchali a pochopili a o čem nám naši otcové vyprávěli, 4nezatajíme jejich synům. Budoucí generaci budeme vypravovat o Hospodinových chvályhodných skutcích, o jeho síle a jeho divech, které učinil. 5Ustanovil svědectví v Jákobovi, v Izraeli vydal zákon a přikázal našim otcům, aby s ním seznamovali své syny, 6aby ho poznalo budoucí pokolení — synové, kteří se jim narodí. Ti povstanou a budou to vyprávět svým synům, 7aby složili svou důvěru v Boha, nezapomínali na Boží činy, jeho příkazy střežili 8a nebyli jako jejich otcové, pokolení umíněné a vzpurné, pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl Bohu věrný. 9Efrajimci, vyzbrojení lukostřelci, se v den bitvy obrátili. 10Nedbali na Boží smlouvu, odmítli žít podle jeho zákona. 11Zapomněli na jeho činy, na jeho divy, které jim ukázal. 12Před jejich otci činil divy v egyptské zemi, na sóanském poli. 13Rozpoltil moře a provedl je, postavil vody jako hráz. 14Ve dne je vedl skrze oblak a celou noc skrze ohnivé světlo. 15Rozpoltil skály v pustině a napojil je jako z velkých hlubin. 16Vyvedl bystřiny ze skály a dal jim rozlít se jako vodní proudy. 17Oni však proti němu dále hřešili, ve vyprahlé zemi se vzpírali Nejvyššímu 18a ve svých srdcích Boha pokoušeli — žádali si potravu podle svých choutek. 19Mluvili proti Bohu a říkali: Což může Bůh prostřít stůl v pustině? 20Hle, udeřil do skály a vytryskla voda a rozlily se proudy. Což ale může dát i chléb? Což opatří i maso pro svůj lid? 21Hospodin to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv, 22protože nevěřili Bohu a nedoufali v jeho spásu. 23On však přikázal oblakům nahoře, otevřel nebeské brány 24a seslal na ně manu k jídlu, dal jim nebeské zrno. 25Lidé jedli chléb vznešených. Seslal jim potravy do sytosti. 26Nechal na nebi vát východnímu větru, svou mocí přivedl i vítr jižní. 27Seslal na ně masa jako prachu a okřídleného ptactva jako mořského písku. 28Nechal je padat do jejich tábora, kolem jejich příbytků. 29Jedli až do přesycení; dal jim, po čem toužili. 30Ještě si svou touhu nezošklivili, ještě měli potravu v ústech, 31když na ně dolehl Boží hněv. Pobil jejich vypasené, izraelské mládence srazil. 32Přes toto vše stále hřešili a nevěřili jeho divům. 33Skončil jejich dny v marnosti a jejich léta v děsu. 34Když je hubil, hledali ho. Ano, navraceli se a usilovně hledali Boha 35a rozpomínali se, že Bůh je jejich skála, že Bůh Nejvyšší je jejich vykupitel, 36ale klamali ho svými ústy, svým jazykem mu lhali, 37jejich srdce nebylo pevně při něm, nebyli věrni jeho smlouvě. 38On se však slitovával, zprošťoval je nepravosti a nezničil je. Mnohdy odvracel svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě. 39Pamatoval, že jsou tělo, závan, který pomine a nevrátí se. 40Kolikrát se mu v pustině vzepřeli, trápili ho v pusté krajině. 41Stále znovu pokoušeli Boha, zraňovali Svatého Izraele. 42Nepamatovali na jeho moc, na den, kdy je vykoupil z moci protivníka, 43když učinil v Egyptě svá znamení a své divy na sóanském poli. 44Jejich řeky proměnil v krev, a tak ze svých toků nemohli pít. 45Seslal na ně mouchy, aby je kousaly, a žáby, aby je ničily. 46Jejich úrodu dal kobylkám chasíl, jejich výtěžek kobylkám arbe. 47Jejich révu zničil krupobitím a jejich sykomory mrazem. 48Jejich dobytek vydal v plen krupobití a jejich stáda moru. 49Seslal na ně svůj planoucí hněv, zuřivost, rozhořčení a soužení — komando zlých andělů. 50Urovnal pěšinu svému hněvu. Jejich duše neušetřil smrti a jejich život vydal moru. 51Pobil vše prvorozené v Egyptě, prvotinu síly ve stanech Chámových. 52Svůj lid však vyvedl jako ovce, jako stádo je vedl pustinou. 53Vedl je bezpečně, nebáli se; jejich nepřátele přikrylo moře. 54Tak je přivedl na své svaté území — k oné hoře, kterou si získal svou pravicí. 55Vyhnal před nimi pohanské národy, rozměřil provazcem jejich dědičné podíly a usadil v jejich stanech izraelské kmeny. 56Oni však pokoušeli Boha Nejvyššího, vzpírali se mu a jeho svědectví nezachovávali. 57Odvraceli se, jednali věrolomně jako jejich otcové, selhávali jako záludný luk. 58Popouzeli ho svými návršími a dráždili ho svými modlami. 59Bůh to slyšel a rozhněval se. Zcela Izraele zavrhl. 60Opustil příbytek v Šílu, stan, kde přebýval mezi lidmi. 61Svou sílu vydal do zajetí, svou nádheru do ruky protivníka. 62Svůj lid vydal meči, na své dědictví se rozhněval. 63Jejich mládence pozřel oheň a jejich panny nebyly chváleny. 64Jejich kněží padli mečem a jejich vdovy neplakaly. 65Pak Panovník procitl — jako kdyby spal — jako hrdina rozjařený vínem. 66Pobíjel své protivníky zezadu, uvedl na ně věčnou potupu. 67Pohrdl stanem Josefovým, kmen Efrajimův si nevyvolil, 68nýbrž zvolil si kmen Judův, horu Sijón, kterou si zamiloval. 69Svou svatyni zbudoval jako něco vznešeného, jako zemi, kterou založil navěky. 70Vyvolil si Davida, svého otroka. Vzal ho od ovčích ohrad, 71přivedl ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědictví. 72I pásl je s bezúhonným srdcem a vodil je svou zkušenou rukou.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 This Psalm appears to have been occasioned by the removal of the sanctuary from Shiloh in the tribe of Ephraim to Zion in the tribe of Judah, and the coincident transfer of pre-eminence in Israel from the former to the latter tribe, as clearly evinced by David's settlement as the head of the Church and nation. Though this was the execution of God's purpose, the writer here shows that it also proceeded from the divine judgment on Ephraim, under whose leadership the people had manifested the same sinful and rebellious character which had distinguished their ancestors in Egypt. (Psa. 78:1-72)
my people . . . my law--the language of a religious teacher (
Ps 78:2;
Lam 3:14;
Rom 2:16,
Rom 2:27; compare
Ps 49:4). The history which follows was a "dark saying," or riddle, if left unexplained, and its right apprehension required wisdom and attention.
3 This history had been handed down (
Exod 12:14;
Deut 6:20) for God's honor, and that the principles of His law might be known and observed by posterity. This important sentiment is reiterated in (
Ps 78:7-
Ps 78:8) negative form.
5 testimony-- (
Ps 19:7).
8 stubborn and rebellious-- (
Deut 21:18).
set not their heart--on God's service (
2Chr 12:14).
9 The privileges of the first-born which belonged to Joseph (
1Chr 5:1-2) were assigned to Ephraim by Jacob (
Gen 48:1). The supremacy of the tribe thus intimated was recognized by its position (in the marching of the nation to Canaan) next to the ark (
Num 2:18-
Num 2:24), by the selection of the first permanent locality for the ark within its borders at Shiloh, and by the extensive and fertile province given for its possession. Traces of this prominence remained after the schism under Rehoboam, in the use, by later writers, of Ephraim for Israel (compare
Hos 5:3-
Hos 5:14;
Hos 11:3-
Hos 11:12). Though a strong, well-armed tribe, and, from an early period, emulous and haughty (compare
Josh 17:14;
Judg 8:1-
Judg 8:3;
2Sam 19:41), it appears, in this place, that it had rather led the rest in cowardice than courage; and had incurred God's displeasure, because, diffident of His promise, though often heretofore fulfilled, it had failed as a leader to carry out the terms of the covenant, by not driving out the heathen (
Exod 23:24;
Deut 31:16;
2Kgs 17:15).
12 A record of God's dealings and the sins of the people is now made. The writer gives the history from the exode to the retreat from Kadesh; then contrasts their sins with their reasons for confidence, shown by a detail of God's dealings in Egypt, and presents a summary of the subsequent history to David's time.
Zoan--for Egypt, as its ancient capital (
Num 13:22;
Isa 19:11).
15 There were two similar miracles (
Exod 17:6;
Num 20:11).
great depths--and--rivers--denote abundance.
17 yet more--literally, "added to sin," instead of being led to repentance (
Rom 2:4).
18 in their heart-- (
Matt 15:19).
for their lust--literally, "soul," or, "desire."
provoking--and--tempted--illustrated by their absurd doubts,
19 in the face of His admitted power.
21 fire--the effect of the "anger" (
Num 11:1).
22 (Compare
Heb 8:8-
Heb 8:9).
23 (Compare
Exod 16:11-
Exod 16:15;
Num 11:4-
Num 11:9).
25 angels' food--literally, "bread of the mighty" (compare
Ps 105:40); so called, as it came from heaven.
meat--literally, "victuals," as for a journey.
29 their . . . desire--what they longed for.
30 not estranged . . . lust--or, "desire"--that is, were indulging it.
31 slew . . . fattest--or, "among the fattest"; some of them--
chosen--the young and strong (
Isa 40:31), and so none could resist.
33 Though there were partial reformations after chastisement, and God, in pity, withdrew His hand for a time, yet their general conduct was rebellious, and He was thus provoked to waste and destroy them, by long and fruitless wandering in the desert.
36 lied . . . tongues--a feigned obedience (
Ps 18:44).
37 heart . . . not right--or, "firm" (compare
Ps 78:8;
Ps 51:10).
39 a wind . . . again--literally, "a breath," thin air (compare
Ps 103:16;
Jas 4:14).
40 There were ten temptations (
Num 14:22).
41 limited--as in
Ps 78:19-
Ps 78:20. Though some prefer "grieved" or "provoked." The retreat from Kadesh (
Deut 1:19-
Deut 1:23) is meant, whether--
turned--be for turning back, or to denote repetition of offense.
43 wrought--set or held forth.
45 The dog-fly or the mosquito.
46 caterpillar--the Hebrew name, from its voracity, and that of--
locust--from its multitude.
47 The additional effects of the storm here mentioned (compare
Exod 9:23-
Exod 9:34) are consistent with Moses' account.
48 gave . . . cattle--literally, "shut up" (compare
Ps 31:8).
49 evil angels--or, "angels of evil"--many were perhaps employed, and other evils inflicted.
50 made a way--removed obstacles, gave it full scope.
51 chief of their strength--literally, "first-fruits," or, "first-born" (
Gen 49:3;
Deut 21:17).
Ham--one of whose sons gave name (Mizraim, Hebrew) to Egypt.
52 made his . . . forth--or, brought them by periodical journeys (compare
Exod 15:1).
54 border of his sanctuary--or, "holy border"--i. e., region of which--
this mountain--(Zion) was, as the seat of civil and religious government, the representative, used for the whole land, as afterwards for the Church (
Isa 25:6-
Isa 25:7).
purchased--or, "procured by His right hand" or power (
Ps 60:5).
55 by line--or, the portion thus measured.
divided them--that is, the heathen, put for their possessions, so tents--that is, of the heathen (compare
Deut 6:11).
56 a deceitful bow--which turns back, and so fails to project the arrow (
2Sam 1:22;
Hos 7:16). They relapsed.
58 Idolatry resulted from sparing the heathen (compare
Ps 78:9-
Ps 78:11).
59 heard--perceived (
Gen 11:7).
abhorred--but not utterly.
60 tent . . . placed--literally, "caused to dwell," set up (
Josh 18:1).
61 his strength--the ark, as symbolical of it (
Ps 96:6).
62 gave--or, "shut up."
his people-- (
Ps 78:48;
1Sam 4:10-17).
63 fire--either figure of the slaughter (
1Sam 4:10), or a literal burning by the heathen.
given to marriage--literally, "praised"--that is, as brides.
64 (Compare
1Sam 4:17); and there were, doubtless, others.
made no lamentation--either because stupefied by grief, or hindered by the enemy.
65 (Compare
Ps 22:16;
Isa 42:13).
66 And he smote . . . part--or, "struck His enemies' back." The Philistines never regained their position after their defeats by David.
67 tabernacle of Joseph--or, "home," or, "tribe," to which--
tribe of Ephraim--is parallel (compare
Rev 7:8). Its pre-eminence was, like Saul's, only permitted. Judah had been the choice (
Gen 49:10).
69 Exalted as--
high palaces--or, "mountains," and abiding as--the earth.
70 God's sovereignty was illustrated in this choice. The contrast is striking--humility and exaltation--and the correspondence is beautiful.
71 following . . . ewes, &c.--literally, "ewes giving suck" (compare
Isa 40:11). On the pastoral terms, compare
Ps 79:13.
